Little hope

12. kapitola

Byla sobota ráno, Lili dneska neměla žádnou z baletních soutěží, na které jezdila čím dál víc častěji a kupodivu byl doma z práce i Clint. A tak mě napadla dokonalá myšlenka. Vzhledem k tomu, že se blížily Vánoce a vypadalo to víc, než pravděpodobněji, že je Lili bude slavit s námi, chystala jsem se je oba vytáhnot do obchoďáku, kde budeme muset Lili nějak nenápadně nakoupit všechny dárky. Vzhledem k tomu, že patříme k nejlepším špionům světa, doufám, že to nebude zase až tak těžké. I když u Lilian člověk nikdy neví.

Vzbudila jsem Clinta a kupodivu se mnou souhlasil.
"Jak to tedy uděláme?" přemýšlela jsem.
"Jednoduše." Odvětil Clint. "Pujdeme s ní do obchodu, Lili ukáže co všechno by chtěla, vy dvě pak pujdete pryč a já to všechno koupím." rozhodl.

Vstala jsem tedy z postele a šla vzbudit Lilian. Ihned jakmile jsem vešla k Lili do pokoje, zakopla jsem o plyšáka, kterého si měla Lili už včera uklidit. Prešla jsem až k její posteli a lehce s ní zatřásla.
"Lili, zlatíčko, je čas vstávat." přesně jak jsem předpokládala, nic to s ní neudělalo. Jen se lehce víc zamuchlala do peřin a spala dál. Zkusila jsem to tedy znova, ale tentokrát jsem použila jinou taktiku. "Tak fajn. My teda pujdeme nakupovat sami." tohle vypadalo že s ní už lehce pohnulo. Sledovala jsem jak pomalu otvírá oči a uvědomuje si, co jsem to vlastně řekla.

"Nakupovat?" překvapeně si sedla a protírala si oči. "A můžu si koupit nějakou hračku?" zajímala se ihned.
"Pokud rychle vylezeš z postele, jednu si můžeš vybrat." pokrčila jsem rameny. V ten moment, jediné co jsem z Lili viděla, byla její záda, jak utíká do koupelny. Jen jsem se usmála a otočila se k odchodu. Na chodbě jsem vrazila přímo do Clinta, který kolem mě okamžitě obmotal paže.
"Víš že tohle je vydírání." vtiskl mi s úsměvem lehký polibek.
"Motivace." odvětila jsem taktéž s úsměvem a obešla ho rovnou do kuchyně.

Po rychlé snídani jsme se vydali hned na cestu. Věděla jsem, že s Lili to bude nadlouho, tak nač otálet.
Lili se okamžitě rozběhla do toho největšího hračkářství, které tu mají. Ruku v ruce jsme ji s Clintem s úsměvy na tváři následovali. V okamžiku kdy jsme vešli do hračkárny, úsměv mi velice rychle opadl. To si ty lidi ze mě snad dělají prd*el! V životě jsem ještě neviděla tolik lidí pohromadě, na tak malém prostoru. Okamžitě jsem hrábla po ruce Lilian. Kdyby se mi tady vytratila, zřejmě bych ji už nikdy nenašla.

"Tak? Kam první?" otočil se na nás s téměř hysterickým úsměvem Clint.
"Domů? zkusila jsem to. Lili se ale okamžitě chytla a okamžitě brebentila něco o tom, jak teď nemůžeme odejít, protože má na práci velice důležitou práci, a to vybrat dárky, které jí Santa přinese k Vánocům.

V hračkářství jsme nakonec strávili asi tři hodiny a kupodivu to nakonec byla i sranda. Lili byla v jako sedmém nebi. Neustále pobíhala od jedné hračky ke druhé, takže jsme ji museli neustále napomínat a běhat za ní, aby se v té mase lidí neztratila.
"Neměl jsem ponětí, že existuje 50 druhů jedné panenky." ušklíbl se vedle mě Clint.
"Vlastně tohle je přesne 54, kterou si prohlíží." oplatila jsem mu sarkastický úsměv.
"Jak jinak. Je tak krásné být rodičem." povzdechl si. Jen jsem se na něj usmála a okamžitě si klekla na úroveň Lili, která mi ukazovala další z několika Barbie, které nutně potřebuje.
"Je úžasná miláčku. Co kdyby jsme teď o kousek postoupili?" snažila jsem se ji odtrhnout od osudového regálu. Kupodivu souhlasila okamžitě.

Můj genialní nápad se nakonec ukázal ne zase až tak uplně geniální vzhledem k tomu, že se Lili vrhla k malému pískovišti uprostřed místnosti. Vážně? Kdo sakra dává do obchodu takovéhle věci?!

"Můžu teto?" věnovala mi jeden z jejich štěněčích pohledu. Chvilku jsem se snažila odporovat, nakonec jsem však jako vždy stejně povolila. "Ale dávej pozor ať nejsi moc špinavá." upozornila jsem ji a otočila se na svého manžela, který se jen blbě tvářil, tudíž si vysloužil jednu jemnou ránu do boku.
"Budu nejčistší jak jen to jde!" přísahala Lili.

O dvacet minut později jsem ji táhla z pískoviště, celou zasypanou, ven." Věnovala mi slaďoučký úsměv a zase zmizela někam pryč. Otočila jem se ke Clintovi a s povzdechem zabořila hlavu do jeho trička. Jen mi vtiskl letmý polibek na vlasy a oba jsme se raději vydali za ní.

Když jsme se konečně dostali ven, byl už čas oběda. Zamířili jsme tedy rovnou k restauraci. Během cesty jsem Clintovi věnovala významný pohled, který jasně říkal, co má dělat. Díkybohu pochopil.
"Musím si jít ještě něco zařídit. Objednáte i mě? Hned budu zpátky." otočil se na podpatku a dřív než se mohla Lili začít zvědavě vyptávat, byl pryč.
"Kam šel strejda?" stejně jí to nedalo.
"Nemám nejmenší ponětí." odpověděla jsem. "Poď pujdeme si najít místo k sezení." ponoukla jsem ji kupředu.

V restauraci byla šílená řada, což mi momentálně ani nějak moc nevadilo. Alespoň bude mít Clint čas všechno nakoupit.
"Tak? Na co máš chuť?" klekla jsem si na úroveň Lilian.
"Můžu si dát ten obrovský hamburger, co jsem měla minule?" nadšeně se ptala.
"A zase ho nesníš."
"Tentokrát ano, slibujuuu!" vrhla na mě psí oči. Někdo by jí to měl zakázat. Nakonec jí stejně dovolím co chce. Jinak tomu nebylo ani v tomhle případě. "No dobře. Ale sníš toho co nejvíc." varovala jsem ji s úsměvem.

Clintův nákup se nakonec lehce protáhl a přišel, až když jsme dojídali. Teda já jsem dojídala a Lili komentovala, jak už nemůže a jak jí tam toho dali ještě víc, než minule. Clin ani nemusel vědět co se děje a bez řečí si přisunul Liliino nedojedené jídlo a s chutí se do něj zakousl.
"Potkal jsem Starka s Pepper." prohodil jen tak mimochodem. "Jsme k nim pozvaní na Vánoce. Co ty na to, pujdeme?" otočil se na mě. Chvilku jsem o tom přemýšlela a po chvilce se rozhodla.
"Proč ne. Mohla by to být celkem sranda." pohrával mi na tváři lehký úšklebek. Ostatně, setkání s Tonym jsou vždycky něčím vyjímečné.