Nemám tu být.

3.

Měsíce plynuly jako voda, a než jsem se nadála, bylo dvacátého čtvrtého prosince. Ráno jsem se vzbudila s úsměvem na tváři. Věděla jsem, že je tohle můj poslední den, ale také jsem věděla, že jsem si poslední dva měsíce náramně užila. Projela jsem celý Londýn hned několikrát, pořídila jsem si několik věcí, po kterých jsem prahla už hodně dlouho a začala jsem nosit motýlka, i když proti tomu bylo hodně lidí. Ale motýlci jsou cool. Vyskočila jsem z postele a zamířila jsem do koupelny, abych provedla koždodenní ranní hygienu. Potom jsem se vrátila zpátky do pokoje a oblékla jsem si legíny a můj oblíbený vánoční svetr se sobem. Vlasy jsem si stáhla do culíku a obula jsem si červené teplé papuče. Potom jsem seběhla schody do kuchyně, kde už mamka, jako každý rok, dělala k snídani lívance. Taťka seděl u stolu a četl dnešní vydání novin.
,,Dobré ráno.'' pozdravila jsem vesele a ze skříňky na skleničky a hrníčky jsem si vytáhla svůj oblíbený zimní. Nalila jsem se do něj černý čaj, který jsem dolila mlékem a posypala nastrouhaným karamelem. Někomu by to možná připadalo jako divná kombinace, ale mně už od malička chutnal čaj jedině takhle. Posadila jsem se ke stolu a mamka přede mě položila talíř s lívanci se sirupem.
,,Děkuju.'' mlsně jsem se olízla a začala jsem spořádávat svojí porci. Když jsem dojedla, usmála jsem se a odsunula jsem talíř kousek od sebe. Podíval jsem se rodiče a zjistila jsem, že se na mě nervózně dívají.
,,Stalo se něco?'' zeptám se. Je mi celkem jasné, o čem se budou chtít rodiče bavit, ale i tak se jich raději zeptám.
,,Víš Jane, dneska...'' mamce selže hlas a já vidím, jak se jí lesknou oči.
,,Ale mami,'' zašeptám a chytnu jí podpůrně za ruku ,,Všechno bude dobrý, uvidíš.'' snažím se jí uklidnit, ale obě víme, že to není pravda. Už nic nebude jako dřív. Já tu nebudu a bůhví, co to udelá s rodiči. Abych byla upřímná, celkem mě zajímalo, jak zemřu. Možná to zní divně, ale nevěděla jsem, co mám čekat. Jestli mě srazí auto, nebo se mi třeba jenom zastaví srdce. Bylo celkem šílené o tom tamkhle přemýšlet, takže jsem si to v hlavě procházela asi jenom dvakrát. Ale i to stačilo k tomu, abych byla nervózní. Alespoň trochu.
,,Půjdu do pokoje,'' usměju se na mamku ,,Musím ještě něco dodělat, pomůžeš taťkovi se zdobením stromku místo mě, viď?'' zeptám se ještě. Mamka přikývne a stiskne mi ruku.
,,Buď opatrná zlato.'' usměje se na mě. Zvednu se a odejdu do svého pokoje. 

V pokoji dobalím poslední dárky a vyberu si oblečení na večer. Na postel si položím černé šaty s bílým límečkem, černé punčocháče a černo - bílé lodičky. Usměju se nad výběrem oblečení a přejdu k oknu. Venku už napadla silná vrstva sněhu a pár dětí se kousek od našeho domu kouluje. Usměju se a odejdu z pokoje pomoci rodičům se zdobením stromku. Pouštíme si koledy a užíváme si vánoční atmosféru. Když máme dozdobeno, pomáhám mamce s přípravou salátu k večeři.

Večeře je připravená na sedmou večer. V pět hodin se obléknu do černých kalhot a bílé košile s motýlkem. Přes košili si přehodím černý svetr ze kterého si vytáhnu límeček od košile a zamířím z pokoje dolů po schodech. Stavím se do kuchyně a vezmu si žvýkačku.
,,Půjdu se ještě projít.'' usměju se na mamku a ta jen přikývne. Potom mě ale bouřlivě obejme.
,,Dávej na sebe pozor, ano?'' usměje se na mě.
,,Neboj mami. Na večeři budu sedět doma jako hodná holka.'' úsměv jí oplatím a odejdu z kuchyně. Obuju si boty a obléknu si černý kabát s bílým kožíškem okolo krku a na rukávech. Do kapsy si dám mobil, klíče a kapesník a zabouchnu za sebou dveře od domu.