Nemám tu být.

7.

Musela jsem se podívat dolů, abych na toho, kdo na mě promluvil, viděla. Otevřela jsem pusu údivem. Doktor mi jí jemně zavřel a já si před ní dala ruku.
,,Ahoj Straxi.'' pozdravil Doktor mužíčka, který stál přede mnou.
,,Co tu pohledáváte, Doktore? A kdo je tento mladý chlapec?'' zeptal se Doktora. Pořád jsem se ještě nezmohla na nic jiného, než tam jen tak stát a vyděšeně se dívat před sebe. Ani jsem se nezaobírala tím, že mě Strax nazval chlapcem. Zajímal mě spíš jeho vzhled, který byl nesmírně podobný opečené bramboře.
,,Přišli jsme navšívit Vastru.'' oznámil Doktor jednoduše a já přikývla.
,,Pojďte dovnitř.'' Strax nám uvolnil místo a my prošli dovnitř.
,,Odložte si kabát, prosím.'' nabídnul mi Strax.
,,Jasně.'' hlesla jsem a omámeně jsem si prohlížela dům. Viktoriánský styl jsem poznala hned. Všude byla spousta květin nejen ve vázách, ale i v květináčích.
,,Až si budeš sundávat ten kabát, nezapomeň pustit mojí ruku.'' zašeptal mi Doktor. Nechápavě jsem se na něj podívala a potom jsem se podívala na ruku, ve které jsem cítila větší tlak. Držela jsem v ní tu Doktorovu, která už stihla zbělat.
,,Promiň.'' omluvila jsem se mu a možná až moc rychle jsem jeho ruku upustila. Doktor se usmál a počkal, než jsem Straxovi podala svůj kabát.
,,Vastra je ve stejné místnosti, jako vždy. Trefíte tam?'' zeptal se Strax a Doktor přikývnul. Vyrazili jsme chodbou domu dál.
,,Kdo je Vastra?'' zeptala jsem se Doktora potichu.
,,Kamarádka.'' odpověděl Doktor jednoduše a vedl mě dál.

Vešli jsme do místnosti na úplném konci chodby. V celé místnosti byla spousta rostlin včetně menších stromů. U stolku tam seděla žena, nejspíše Vastra, která měla přes obličej přehozený závěj.
,,Ahoj Vastro.'' Doktor jí pozdravil a posadil se naproti ní. Zůstala jsem stát vedle Doktora a nevěděla jsem, co mám říkat.
,,Ah, to jsi jenom ty. Už jsem si myslela, že tu mám dalšího člověka, co si jde pro radu.'' Vastra si sundala závoj a podívala se na mě.
,,Ahoj.'' pozdravila mě. Dívala jsem se na ní s překvapením, které muselo být naprosto zřetelné. Čekala jsem normální ženu, člověka. Místo toho tu naproti mě seděla žena podobná ještěrce. Zvedla jsem ruku na pozdrav a nervózně jsem otočila hlavou mimo Vastru.
,,Vybral sis dobře Doktore. Alespoň neomdlela jako ta poslední.'' z Vastřiného hlasu byl slyšet posměšek.
,,Nikoho jsem si nevybíral.'' namítnul Doktor, ale nejspíš celkem zbytečně.
,,Moje společnice vám za chvíli donese čaj.'' řekla Vastra a vstala.
,,Nezdržíme se dlouho.'' oznámil jí Doktor. Vastra se překvapeně otočila a podívala se ze mě na Doktora.
,,Ještě musím Jane něco ukázat.'' objasnil Doktor. Vastra přikývla.

Já, Doktor, Vastra a její společnice jsme si dali kávu. Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že Vastřina společnice není taky ještěrka nebo brambora. Popovídali jsme si a celkem brzy jsme s Doktorem odešli.
,,Říkal jsi, že mi chceš ještě něco ukázat. Co to je?'' zeptala jsem se ho, když jsme stáli před Tardis.
,,Nech se překvapit.'' usmál se Doktor a otevřel mi dveře. Vešla jsem dovnitř a odložila jsem si kabát.
,,Ať je to cokoli, už se těším.'' usmála jsem se na Doktora.

Další část tohohle příběhu je na světě. Vlastně ani nevím, jestli tohle někdo čte. Pokud ano, tak ti děkuju. ☺
Pokud se vám příběh líbí, nezapomeňte na hvězdičku a svůj názor mi můžete napsat do komentáře. ♥