Nemám tu být.

2.

Posadila jsem se na postel a začala jsem zhluboka dýchat. Před půl hodinou jsme s matkou přijely od kartářky. Matka si se mnou chtěla promluvit, ale já odmítla. Pohádaly jsme se a já matku poslala k čertu. Teď sedím sama na posteli a je to lepší. Lepší, než být dole a povídat si s vlastní matkou o mé... Smrti. To slovo mě zabolí, jen co na něj pomyslím. Přijde mi neuvěřitelné, že ještě před pár hodinami jsem v klidu spala a nic jsem netušila. Zvednu se z postele a sundám ze sebe kabát, zuji si boty a sundám si šátek. Přejdu k zrcadlu a podívám se na sebe. Dívá se na mě blonďatá dívka ve vínovém tričku do půlky stehen s rozparky a v černým džínách s dírami na kolenou. Na nohou obyčejné černé ponožky. Nehty nalakované na vínovo. Vlasy rozpuštěné a rozdělené rovnou pěšinkou na dvě půlky. Jedna půlka je vzdadu na zádech, druhá mi padá vepředu přes hruď. Usměju se a zamávám na sebe do zrcadla. Možná že za dva měsíce umřu. Ale je jenom na mě, jak s těmi dvěmi měsíci naložím. Otočím se od zrcadla a sednu si na postel. V mezeře mezi matrací a dřevem nahmatám koženou vazbu. Vytáhnu z mezery deník a zapíšu si do něj všechno, co se ten den stalo. 

Když na mobilu zahlédnu, že už je šest, uzamknu obrazovku a vyjdu z pokoje. Seběhnu schody a v kuchyni si do misky připravím ovocný salát. Jednám rychle, protože se ještě nechci s matkou bavit. Když vycházím z kuchyně, matka jde zrovna dovnitř a málem do ní vrazím.
,,Promiň.'' zamumlám a obejdu jí.
,,Jane? Nechceš si o tom promluvit?'' zeptá se mě matka a já na chvíli cítím hroznou chuť se jí vybrečet v náručí, postěžovat si a všechno probrat.
,,Ne, to je dobrý. Díky.'' řeknu jenom a pokusím se na mamku usmát. Potom se vrátím zpátky do svého pokoje, kde si zapnu hudbu a snažím se myslet na cokoliv jiného. Jako první se mi na mysli objeví moje maturita. Vzpomínám, jak jsem byla šťastná, když jsem si konečně převzala maturitní listinu. Jak jsme byli všichni šťastní, když jsme vyhazovali své kloboučky do vzduchu. Usmála jsem se a na vidličku jsem si napíchla kousek jablka. Když jsem svůj salát dojedla, odnesla jsem misku a vrátila jsem se zpátky do pokoje. Chtěla jsem se nějak zabavit, a tak jsem si na notebooku našla předlohu růže a začala jsem kreslit. Kreslení jsem měla vždy ráda, i když ne vždycky se mi moje výtvory líbily.