S trhnutím jsem se probudila. Tento nepatrný pohyb mi potrhal slabé strupy, které se přes noc stačily vytvořit a ze zad se mi na několika místech začala řinout krev. Místo, kde jsem ležela, jsem nepoznávala. Bolestně jsem zavrtěla hlavou, abych si ji pročistila. Ležela jsem na břiše na měkké posteli s bílým prostěradlem pod sebou, ve vyhřáté místnosti. Tvář jsem měla opuchlou a nemohla jsem mluvit. Matně jsem si vzpomněla na ránu od strážce. Jednou mu to vrátím, slíbila jsem si.
Tony vstal ze židle u stolu v rohu u okna a dřepl si naproti mně. Usmál se. Tvrdě jsem se mu podívala do očí, plna znechucení. Pokusila jsem se promluvit, ale nešlo to. Měla jsem moc oteklá ústa. Záchranou mi byla propiska ležící na opačném kraji postele. Natáhla jsem se pro ni. Stálo mě to zbylé strupy. Prostěradlo se nasáklo mou vlastní krví, ale svou trofej jsem získala. Chladnou kovovou propisku, mou cestu ke komunikaci.
"Kde jsem?"
Napsala jsem nemotorně na prostěradlo. Anthony naštěstí pochopil a donesl mi kus papíru ze stolu.
"U mě v pokoji. Spala jsi dva dny. Měnil jsem ti obvazy a rány ti vyčistil vodkou, co jsem měl s sebou. Nic víc jsem udělat nemohl."
Přikývla jsem a napsala na papír další zprávu.
„Ví o tom Fury?"
" Nemáme se jak spojit. Oblek mi zamkli. Friday nekomunikuje. Jsme v tom sami, Rosie. Sami v jámě lvové."
Mrštila jsem mu propisku do obličeje. Věděl, za co. Neměl právo říkat mi Rosie. To bylo dávno pryč. Natáhla jsem ruku, aby mi propisku opět podal.
"Táhni s tou Rosie někam, Starku. Ať sis u toho procesu hrál na cokoliv, bylo to ubohý. Jsi sobec. Arogantní sobec, co si hraje na hrdinu, a pro mě nikdy nic víc nebudeš. Za ošetření ti děkovat nebudu, dlužil si mi to. Pomůžeš mi přežít. Thor nás musí dostat na Xandar. Pak jedeme na vlastní pěst. Uděláme, co musíme, vrátíme se domů a půjdeme si každý svojí cestou."
Jeho výraz byl nečitelný, když vzkaz dočetl. Papír zmačkal a hodil ho do krbu za sebou. Nakonec se odhodlal, aby mi něco řekl. "Nežádám tě o odpuštění. Nezasloužím si ho. Udělal jsem chybu, které budu litovat na vždycky. Chápu, že ty mě milovat už nedokážeš, což je pochopitelný, ale já tě budu milovat vždycky, Rosie. Udělám, co budeš chtít. Jen chci, aby si věděla, že jsem tě tehdy neopustil. Otec mě zavřel na internát, kde každý můj pokus napsat ti, nebo tě jakkoli kontaktovat, sabotovali. Neopustil jsem tě. Nikdy. A i když tomu nevěříš, nechal bych se s radostí zbičovat místo tebe."
Měla jsem sto chutí ho praštit. Na to jsem si ale musela počkat, až budu moct chodit.
***
/Tony/
"Fajn. Teď se pomalu postav. Držím tě." řekl jsem jí, s pohledem pevně upřeným na její modré oči, jako bych ji mohl podepřít jen tím skálopevným očním kontaktem.
ČTEŠ
Agent Of S.H.I.E.L.D.
Fanfiction"Tebe kruci nikdy nenapadlo, že jsem na tebe každý rok čekala?! Že jsem třeba věřila, že splníš, co jsi řekl?! Nevím, jestli sis to někdy uvědomil, ale ten den jsem měla narozeniny! Vlastně, když o tom teď přemýšlím, pak už si se nikdy neozval. Býva...
