"Tebe kruci nikdy nenapadlo, že jsem na tebe každý rok čekala?! Že jsem třeba věřila, že splníš, co jsi řekl?! Nevím, jestli sis to někdy uvědomil, ale ten den jsem měla narozeniny! Vlastně, když o tom teď přemýšlím, pak už si se nikdy neozval. Býva...
„Tony?" Zavolal na mě někdo. Otočil jsem se od barového pultu a pohledem hledal nějakou povědomou tvář, která by na mě mohla volat, ale můj opilý mozek mi všechny obrazy sléval do neurčité skvrny.
„Tony, pojď sem!" Křikl na mě dotyčný znovu. Teprve pak jsem v davu tančících osob zahlédl mávajícího Rhodeyho. Vrávoravě jsem k němu došel. Křečovitě jsem svíral svou sklenici Whisky v očekávání, že Rhodes usoudí, že pití pro dnešek bylo dost. Vzal mě kolem ramen. Viděl, jak jsem zase na mol, ale snažil se to ignorovat.
„Tony, to je agent Coulson ze SHIELDu." Představil mě muži v černém obleku a milým úsměvem na tváři. Připadalo mi, že ho odněkud znám.
„Dobrý večer." Pozdravil mě a natáhl ke mně ruku. Když však viděl, že sotva stojím, usoudil, že podání ruky mi taky nepůjde. „Včera večer jsem vám volal, zvedla to slečna Potts. Domluvil jsem se s ní, že s vámi proberu vaši bezpečnost, měla vám to vyřídit. Nick Fury vám přidělil jednoho z našich nejlepších agentů, aby vás čtyřiadvacet hodin denně hlídala."
„Hlídala?" Podivil se Rhodey ženskému rodu slova.
„Ano." Odpověděl Phil, ale dál to nerozvinul. „Ale jak vidím, měli bychom se sejít asi někdy jindy, vzhledem k...."
„Ne, v pořádku. Já to vyřídím. Tony?"
Vzhlédl jsem k němu. Rozmáchl se a vší silou mi dal pěstí do obličeje. Pak se s úsměvem podíval na Phila. „To ho na pár hodin vzpruží. Minimálně dost na to, aby byl schopen vnímat a sem tam komunikovat. Dejte mu pak prosím vás něco na bolest."
Já ležel na zemi a mnul si tvář. Cítil jsem na tváři Whisky a pod sebou rozbité sklo. „FRIDAY, nezlomil mi něco?"
„Ne, pane." Odpověděla. „Krom silně pohmožděné tváře jste naprosto v pořádku. Tedy až na vysokou hladinu al..."
„Ticho." Umlčel jsem ji. Kecy ohledně mé vysoké hladiny alkoholu jsem poslouchat nechtěl. Namáhavě jsem vstal a překvapeně se zadíval na agenta Coulsona, který tam pořád s úsměvem a se sepjatýma rukama stál. Rhodey někam zmizel.
„Mohu pokračovat, pane Starku?" Zeptal se mě.
Nezbylo, než přikývnout. Rozepnul jsem si knoflík svého saka a sundal si sluneční brýle. „Tak o co jde?"
Agent mi pokynul, abych se posadil k jednomu ze stolků. Ještě na něm leželi prázdné sklenice od drinků a na jedné byla nalepená žvýkačka.
„Jde o ten nedávný útok na vás."
„To nic nebylo. Tomu šmejdovi jsem dal po hubě a poslal ho za katr. Mimochodem, odkud se známe?"
„Před pár lety jsme se setkali. Šlo o jistého Lokiho."
Najednou se mi ta vzpomínka vybavila. Umírající agent s probodnutým srdcem.
,,Vždyť jste umřel." Podotknul jsem a tázavě se na něj zadíval. Přikývl. ,,Byl jsem mrtvý pár minut. Podařilo se mě oživit."
"Dlouho o vás nikdo neslyšel." Nadhodil jsem další související informaci.
,,Tahiti je zázračné místo." Řekl jen a obdařil mě úsměvem. ,,Zpátky k tématu. Ten šmejd, jak jste říkal, vás málem zabil, Tony. Nedivil bych se, kdybyste si to nepamatoval, byl jste dost opilý, ale strávil jste tři dny v kómatu. Na naléhání slečny Potts vám Fury přidělil agentku, jak už jsem říkal. Chápu, že vaše ego vám nedovolí souhlasit, ale v této chvíli se vás to vůbec netýká. Slečna Potts, jako ředitelka Stark Industries, podepsala všechny náležitosti."
"Proč se mi Pepper sere do života, to vám neřekla, třeba? Už spolu dva roky nejsme, tak co jí je potom, jestli žiju nebo ne?" Zvýšil jsem hlas.
"To netuším, pane Starku."
„Takže co, dostanu chůvu na hlídání?" Snažil jsem se udržet podrážděný tón, ale hlava mi třeštila tak, že jsem musel zase ubrat.
„Pokud to tak chcete brát? Navíc, stěžoval jste si, že potřebujete asistentku. Můžete to brát i tak."
„To bylo před asi pěti lety."
„No, tak sice se zpožděním, ale lepší pozdě, než nikdy, že? Aspoň mi dovolte vám ji představit."
Neměl jsem náladu se s ním hádat. „Fajn."
Vstal ze židle a něco si zamumlal k rukávu. Určitě tam měl schovanou jednu ze svých špiónských udělátek.
A pak jsem ji uviděl.
Kráčela jako bohyně ze schodů. Měla bílé šaty s dlouhou vlečkou. Byla nádherná. V životě bych si nemyslel, že agentky SHIELDu můžou být tak strašně sexy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sešla ze schodů a s přísným pohledem se mi nepřestávala dívat do očí.
„Pane Starku, to je..." Chtěl nás Coulson představit.
„Já vím." Přerušil jsem ho a natáhl k agentce ruku. Váhala, ale nakonec si se mnou potřásla. „Rosalie Peterson." Usmál jsem se na ni.
