Agent Of S.H.I.E.L.D.

VI / Sides of coin

Otevřela jsem oči. Rozházené kusy oblečení mi připomněly minulou noc. Krev se mi najednou nahrnula do tváří. Ani jsem si nevybavovala, jak jsme se ocitli v Tonyho ložnici. Bylo zvláštní najednou smazat nenávist, kterou jsem v sobě držela celých třináct let, kterou jsem živila jizvami, ranami a modřinami z výcviku, abych ji mohla vybít v den, kdy ho znovu uvidím, a veškeré své city k němu změnit v lásku. Myslela jsem, že až ho uvidím poprvé, vztek si najde cestu ven a já ho zabiju. Když jsem ho ale spatřila opilého skoro do bezvědomí, necítila jsem nic než pohrdání. Teď to ale bylo jiné. Celý můj pohled na něj se změnil. Vstala jsem z postele a zadívala se na východ slunce nad městem. Anthony stále tvrdě spal. Už jsem si zvykla, že vztah k brzkému vstávání mít asi nebude. Ještě včera ráno by ve mně tato skutečnost probudila vlnu znechucení a hořkosti. Teď mi to ale přišlo milé.

Přesunula jsem se do koupelny, kde mě do nohou zastudily studené kachličky. Omyla jsem si obličej ledovou vodou, ze které mi na zátylku naskákala husí kůže. Neměla jsem hlad, a tak jsem si uvařila pouze kávu. Teplý nápoj mě dostatečně probudil a nepodráždil můj žaludek, který byl už několik dní jako na vodě. Za roky práce u SHIELDu jsem se naučila strach ignorovat, ale teď, když jsme měli vycestovat na jinou planetu...

Neměla jsem ponětí, co od toho očekávat. Na toto neznámé dobrodružství se nedalo nijak připravit. Jediné, co mě na misi lákalo, byla dvoudenní zastávka na Asgardu. Vždy jsem si přála poznat Thorova bratra. Bitva o New York byla legendární po celém světě, ne jen v budově Stark tower. Lokiho nám popisovali jako narušeného adoptovaného syna vládce Asgardu Odina, který s armádou Chittari napadl New York prostřednictvím červí díry na obloze. Ten den zahynula spousta lidí, ale Avengers se ho podařilo zneškodnit. Jeho trestem byl doživotní pobyt v asgardských celách. Já na něj měla vždy zcela jiný názor. Chtěl se jen zavděčit svému otci a bratru. Celý život ponižování a lhaní vyústili v jediný marný chybný krok, za který měl být po zbytek života vězněn.

Z myšlenek mě vytrhl budík. Vstala jsem od stolu a potichu se přesunula do svého pokoje. Oblékla jsem si bílé tričko s třičtvrtečním rukávem, rifle a šedé sako. Vlasy jsem si stáhla do vysokého ohonu.

Nachystala jsem Tonymu snídani a potichu odešla z apartmánu.

V obytných patrech budovy bylo v tuhle dobu jako vždy ticho. Toto konkrétní prosvětlené patro s nepříjemně zářícími zářivkami patřilo jen členům programu Avengers, na které kromě výjimky bylo brzy. Kapitán Rogers vstával brzy a cvičil u boxovacího pytle den co den přesně tři hodiny od svítání do sedmé, kdy už jeho myšlenky začal rušit nepříjemný hluk, když se chodby začaly probouzet. Rány mu pomáhaly zbavovat se minulosti, té před tím, než ho našli v ledu. Snažil se zapomenout na agentku Carter, na svého nejlepšího přítele Buckyho Barnese, na Hydru, Red Skulla, na všechno, co ho tížilo. I tak jeho snaha ze sebe vztek, smutek a hořkost vybít nezůstala bez povšimnutí. Klapání mých podpatků jeho rány vždy na pár vteřin zastavilo, vždy v šest hodin ráno přesně v okamžiku, kdy jsem procházela kolem střešní tělocvičny. Zvykli jsme si na sebe.

„Dobré ráno, kapitáne." Zavolala jsem na něj, ale ani na moment se nezastavila. Pozdrav mi jako každé ráno nesměle oplatil. Pokračovala jsem dál. Sešla jsem o dvě patra níže a s úsměvem si vzala stoh papírů ze stolu číslo pět od vysloužilé agentky, kterou kvůli zdravotním problémům převelili z terénu sem. Měla spoustu jizev a každá vyprávěla svůj příběh. Častokrát jsem sebe samou přemlouvala k položení otázky, jaké příběhy ty jizvy vypráví, ale nikdy jsem to neudělala.

Papíry jsem odnesla k sobě do kanceláře a dovolila si pozdní snídani v bufetu na patře. Nečekala bych, že se zde střetnu s následníkem asgardského trůnu.