Friend ? No w/ Marwex /DOKONČENO/

48.

„Krásná holka?" Podívala jsem se na něj. „Jop krásná holka," usmál se.

„Jak myslíš," zasmála jsem se. „Já si to nemyslím. Já to vím," znovu se usmál.„Jen kolik je Martinovi?" koukla jsem se mu do očí. „Sedmnáct. Myslím, že za dva měsíce mu má být osmnáct."„Myslíš?" zasmála jsem se.„Já nevím kdy se narodil," taky se zasmál. „Tak jsem tu," otevřeli se dveře a v nich stál Martin.„Stef co si myslíš je Martin blonďák nebo špinavý blonďák," koukl se na Martina.„Špinavý blonďák," zasmála jsem se.„Konečně někdo," sedl si vedle mě Martin.

„Tak co budeme dělat?" koukla jsem se na ně.„Půjdeme ven?" usmál se Derek.„Okey beru si longboard," řekl Martin a běžel asi do svého pokoje.„Bude se předvádět," zasmál se Derek.

Vyšli jsme ven na chodník a čekali na Martina. Martin se objevil ve dveřích a šel k nám. „Na," podal jeden longboard Derekovi. „Já nechtěl," zasmál se Derek. „Ale chtěl," taky se zasmál a položil si svůj longboard na zem.

......................................................................

Dojeli jsme. No já došla někam na nějakou cestu kde by neměli jezdit auta.„Koukej Stef," řekl Martin a začal dělat nějaké triky. „Já říkal, že se bude předvádět," zasmál se Derek. „Tak zkus taky něco ne?" koukla jsem se na něj. „Sice na tom jezdit umím, ale ty ne takže tě to naučím," řekl a položil longboard na zem.„Ne to ne," zasmála jsem se. „Ale jo," usmál se a já si teda stoupla na ten longboard. Derek mě chytl abych nespadla a já se rozjela.

Po chvilce mě pustil. Chvíli jsem jela, ale po tom z toho spadla. Začala jsem se smát a kluci ke mě doběhli.„Dobrý Stef?" pomohl mi vstát Derek. „Jo dobrý," usmála jsem se.„Fakt?" zeptal se Martin a ukázal na moje koleno. Měla jsem celé koleno odřené a krev nechyběla. „Půjdeme domů," řekl Derek a vzal si mě do náruče.„Dereku přece mě nemůžeš nést celou cestu. Jsem těžká."„Takže nejsi těžká a kdybych nechtěl tak tě dám Martinovi," zasmál se.„Hele dát mi jí můžeš kdy chceš," mrkl na mě Martin. „Martine. Stef má přítele," řekl Derek a koukl se na Martina, který se koukl smutně.

U Dereka

Derek mi tu ránu vyšetřil a obvázal.„Já jsem se smála přítelovi, že spadl a kulhal a teď budu kulhat já," zasmála jsem se.„No vidíš," zasmál se a pokračoval, „stejně budu muset jet s tebou a omluvit se mu." „Já mu to můžu vysvětlit," usmála jsem se.

.........................................................................

„Hele jestli chceš tak se můžeš porozhlídnout po domě jsem tu jenom já a Martin. Takže jestli se ztratíš nebo s tou nohou spadneš můžeš nás zavolat," usmál se Derek a já přikývla.

Otevřela jsem dveře vedle Derekova pokoje byla tam koupelna asi bude jeho. Vedle koupelny byla další koupelna. „Zase?" řekla jsem si v duchu a musela se zasmát. Když jsem otevírala další dveře tak jsem si řekla:„ať to není další koupelna." Dveře jsem otevřela a uviděla Martina. Bylo by to v pohodě jenže on se zrovna převlékal. „Pro-miň ne-vě-děla jsem, že s-e ta-dy bu-deš pře-vlé-kat," vykoktala jsem a on se zasmál. „V poho," oblékl si tričko, „chceš tady provést?" „Jestli máš čas," zasmála jsem se. „Jo mám," usmál se, „Derek tě nechal jít s tou nohou?"„Nechal, ale mě to nebolí jen kulhám," řekla jsem a Martin jen přikývl.

...........................................................................

Martin mi ukázal celou jejich vilu. Teď jsme v obýváku a hádáme se o ovladač. Já jsem mu ten ovladač vytrhla z ruky a snažila se běžet pryč. Bohužel má noha mi to nedovolila a skončila jsem na zemi.„Dobrý?" přiběhl za mnou Martin.„Jo dobrý," řekla jsem a Martin mi pomohl vstát.„Co se stalo?" přiběhl Derek. „Stef spadla," odpověděl Martin. Kluci se tam začala o něčem hádat a já je jen sledovala. „Hele omlouvám se, že vás ruším, ale už bych měla jet domů," řekla jsem.„V pohodě odvezu tě," usmál se Derek a šel k autu. „Tak ahoj," usmál se Martin.„Ahoj," objala jsem ho a kulhala k Derekovi.„Čekej pomůžu ti," zasmál se Martin a pomohl mi k autu. „Díky a ahoj," nastoupila jsem do auta a Derek se rozjel.

Před domem

Derek mi pomohl z auta a zazvonil. Otevřel unavený Mára.„Ahoj," řekl ospale. „Ahoj," usmála jsem se.„Já hned odjedu jen se chci omluvit. Jezdili jsme na longbordu a Stef spadla, ale má to ošetřený," řekl Derek. Mára chtěl něco říct, ale já začala mluvit:„Máro jsem v pohodě." Jen se usmál a já se rozloučila s Derekem.

„Vážně jsi v pohodě?" přiblížil se ke mě Mára. „Jo jsem v pořádku," usmála jsem se.„Zabil bych je kdyby ti něco udělali," políbil mě.„Zkus jim aspoň trochu věřit," řekla jsem a rozešla se k Terezce, která byla v obýváku. „ Je to těžké. Ty to jenom nevíš," uslyšela jsem Máru jak šeptl asi abych to neslyšela.

Došla jsem do obýváku a tam byla Terezka. „Ahoj. Ty jsi mi chyběla," vzala jsem si jí do náruče.

Terezku jsem si vzala do ložnice. Zavibroval mi mobil. Vzala jsem ho do ruky a měla jsem dvě upozornění. První upozornění byla žádost od Martina. Přijala jsem jí a koukla se na druhé upozornění. To byla zpráva od Dereka.

Derek: Ahoj dneska už poněkolikáté :D

Já: Ahoj :D

Derek: Jen se chci zeptat kdy mi ukážeš tu tvojí princeznu? :33

Já: Nevím :D Až budu mít čas... :D

Derek: Kdykoliv napiš! :D

Já: Jojo já musím ahoj :D

Derek: Ahoj :33

Vypnula jsem mobil a položila ho na stolek. Uspala jsem Terezku a donesla jí do postýlky. Přemýšlela jsem nad těmi větami co řekl Mára: „Je to těžké. Ty to jenom nevíš." Vrátila jsem se do ložnice kde už byl Mára. „Koukneme se na film?" koukl na mě Mára. „Můžeme," lehla jsem si do postele a Mára vybral nějaký horor. „Máro horor ne," koukla jsem se na něj. „Horor jo," zasmál se a já se k němu přitulila.

Celý film jsem se bála jak něco. Když to skončilo tak jsme si ještě chvíli povídali a já po chvilce usnula.

Ahoj!!! :D

Tak další kapitola je tu ;)

Jen chci napsat jestli chcete můžete do komentářů napsat váš názor na nějaké postavy :) Samozřejmě nemusíte.

Názor?

Jestli se vám kapitola líbila můžete zanechat hlas a nějaký ten komentář :33 A Ahoj!!! :D

Wolfikcz