Nerozlučná Trojka / FANFIKCE VADAK

Rozchod!

Ráno jsme se vzbudily a já byla hrozně otrávená, protože jsem musela jít do práce. Vůbec se mi nechtělo, ale vstala jsem a šla udělat snídani. Váďa přišel, chvilku jsme si povídali a pak jsme museli pořádně uklidit. Než jsme uklidily tak se Váďovi nahrálo video na youtube, zveřejnil ho a my čekali na nějaké zábavné komentáře, ještě furt nás neomrzelo se u toho dobře pobavit.

Blížil se čas oběda a Váďa navrhl, že uvaří. Stejně jsem mu pomohla aby to bylo rychleji. Najedli jsme se a pak jsem musela do práce. Nevím proč, ale od rána jsem měla divný pocit, že se něco stane. A moje pocity byly správné, kolem osmé hodiny mi zazvonil mobil, volal Váďa. Zvedla jsem mu to a to co mi řekl mě opravdu nepotěšilo.

V: Ahoj víš mám takový problém potřebuji s tebou mluvit je to důležité.

J: Ahoj tak mám přijít domů ? moc lidí tady není tak nebude problém aby mě pustila

V: ne to nemusíš nejsem doma jsem u Adama ale až budeš po práci tak mi zavolej

J: Aha no dobře tak zatím miluji tě

Už neodpověděl a položil to, byl to hrozně zvláštní hovor, takový chladný jako by měl být konec. Skončila jsem v práci dříve abych věděla co se děje. Došla jsem domů a hned zavolala Váďovi.

V: Ahoj nějak brzo z práce ne ?

J: Jo skončila jsem dřív chci vědět co se děje

V: Víš já jsem to nechtěl řešit takhle po telefonu ale jinak to nezvládnu

J: a co se teda děje řekni mi to už konečně

V: No víš já jsem tě podvedl už je to rok co to dusím v sobě, ale už jsem to nezvládl a musel ti to říct hroz....

Skočila jsem mu do řeči a spustila

J: To si jako děláš prdel, před rokem a říkáš mi to až teď ? zítra balím věci a mizím nazdar

Položila jsem to a třískla telefonem o zem. Okamžitě mě popadl záchvat breku je to vůbec možné že mi dokázal takhle ublížit?. Telefon furt pípal, chodily mi zprávy. Sedla jsem si na postel začala je postupně číst, všechny byli od Vadima.

V: Promiň mě to hrozně mrzí já tě šíleně miluji a měl jsem hrozný strach že o tebe příjdu nechtěl jsem ti to říkat ale ničilo mě to

V: Prosím odpusť mi 

V: Ozvi se jsi v pořádku?

V: Neodcházej miluji tě 

Tyhle zprávy mě rozbrečeli ještě víc, nemohla jsem přestat brečet, připadala jsem si jak malá holka co ztratila oblíbenou panenku. Neodpověděla jsem mu a začala balit věci. Pár věcí bylo zabalených a já únavou usnula na zemi mezi ostatními věcmi co jsem vyházela ze skříně. K ránu mě někdo začal budit, když jsem otevřela oči byl to Hori,, ty vypadáš jak zombie pojď si dát kafe". Pomohl mi vstát ze země. Jak mile mi zase došlo co se vlastně včera stalo bylo mi hrozně a slzy se mi zase tlačily do očí.

Hori přišel ke mě, objal mě a řekl že ho sem poslal Vadim, že o mě má strach. Nevěděla jsem co má dělat jestli odpustit nebo odejít. Hori začal vyprávět historky z dětství, věděl že tím mi trochu zvedne náladu. Otevřeli se dveře a byla jsem hrozně překvapená kdo to přišel, byl to Martin. Sedl si ke mě a začal povídat jak to vlastně bylo, že Váďa za nic nemůže,, víš za to můžu já, řekl jsem jedný holce ať ho opije a zdroguje a pak si sním užije a druhý den ať mu pošle fotku jak leží nahý s ní v posteli aby tomu věřil. Myslel jsem že se rozejdete a budu tě mít já ale nevyšlo to a teď už bych to znovu neudělal"

Dala jsem mu facku, nevím co to do mě v jelo,, ty jsi taková svině nakonec jsi vyhrál už spolu nejsme" zvedla jsem se a odešla do pokoje.