Nerozlučná Trojka / FANFIKCE VADAK

Ztratil se?

Hori mi řekl že opravdu odjel a že mu nezvedá mobil. V tu chvíli jsem zavolala do práce, že jsem nemocná a nemohu přijít.

 Začala jsem volat Váďovi, ale furt to nebral měla jsem o něj vážně strach. Co když se mu něco stalo, nebo co když jel někam jinam. Do očí se mi nahrnuly slzy, oblékla jsem se a vyrazila směr nádraží.

Pokud dojel tak bych ho mohla potkat někde po cestě. Blížila jsem se k nádraží a Vadim furt nikde. 

Vešla jsem do haly, prošla všechny lavičky a místa kde by mohl být, ale nikde nebyl. Musela jsem projít všechny nástupiště. Na nástupišti směr Praha, byl úplně na zadní lavičce nějaký kluk. Běžela jsem tam a naštěstí to byl Vadim. 

Spal a byl celý od krve, začala jsem ho budit. Asi po 15ti minutách otevřel oči, koukal na mě jako na zjevení. Hned mě objal,, měl jsem o tebe takový strach" dala jsem mu pusu a řekla ,,já si doma zapomněla mobil promiň" usmál se na mě.

 Vypadal hrozně v těch roztrhaných věcech a jak byl od krve.,,pojď půjdeme ke mě dám tě do kupy" pomohla jsem mu vstát, kulhal měl něco z nohou. Pomalu jsme došli ke mě, zavolala jsem Horimu že jsem Vadima našla ať nemá strach.

Po hovoru jsem šla za Váďou abych mu ošetřila rány co měl v obličeji a na noze. Lehli jsme si do postele a já se zeptala,, pamatuješ si vůbec něco?"

 Váďa chvilku přemýšlel,, po pravdě ne jen cestu vlakem a pak tady jak jsem se porval když mě chtěli okrást". Podívala jsem se na něj, usmála se a řekla,, tak hlavně že jsi v pořádku měla jsem o tebe strach ty trubko".

Váďa se na mě naštvaně podíval a prohodil,,Člověk o tebe má strach a pak je ještě trubka"měl takový naštvaný ton hlasu,,nemůžu za to že reaguješ přehnaně když ti neodepisuji" celkem mě naštvalo jak se mnou mluvil.

 Stejně jsme to nevydrželi dlouho být na sebe naštvaný. Váďa mě objal, já se k němu přitulila a dal mi dlouhý vášnivý polibek.

KONEEEEC DALŠÍHO DÍLU :D JÁ VÍM JE TO KRÁTKÉ ALE ZÍTRA BUDE DALŠÍ DÍL DÍKY MÁJA :)