Murder Squad ✔

4. Kapitola- Změna

Tázavě jsem se otočila na Tiffany a čekala až z ní něco vypadne.
,,Aaah. Ten... To je Brahms."
,,Kdo?" zeptala jsem se znovu.
,,No Brahms. Porcelánový panáček. Moc toho nenamluví. Pravděpodobně seděl sám na posteli v pokoji viď?"
,,Jo... seděl tam." odpověděla jsem a otočila se zpátky.
,,Nojo.. všichni o něm říkají, že je zvláštní. Ale co... K naší partě se přidal sám. Tohle je jeho dům. A dovolil nám tu bydlet. Chudák... je tu dlouho sám." vzdychla si Tiffany a pokračovala v česání.
,,Jak jste se vlastně dali dohromady jako parta?" optala jsem se.
,,No... ono to přišlo tak nějak samo. S Chuckym jsem se jednoho večera procházela a hledali jsme oběti. Narazili jsme na obrovskou zastaralou budovu. Chvíli jsme tam stáli a pak vešli dovnitř. Všude byla krev a zápach. Prohlíželi jsme místnosti, když se náhle za námi ozval smích. Byl to Saw po rozhovoru jsme ho vzali sebou a šli dál. Potom jsme potkali Billyho. Byl vyhozený do kontejneru. Majitelka s ním očividně už neměla nervy *zasmála se* a tak šel taky s námi. Po cestě jsme narazili i na Annabelle. Ta tam ležela bez ruky, chudinka. Vzali jsme jí taky. A šli dál. No a pak jsme narazili na Brahmse dům, vzal nás dovnitř. Partu jsme dali dohromady, protože nás spojovalo to, že jsme panenky a chladnokrevní vrazi. Annabelle, Billy, Saw i Brahms měli podobné příběhy. A pak jsme sehnali tebe. Byl to můj nápad." *znovu se zasmála*
,,Aha... zajímavý příběh." usmála jsem se.
,,Tak myslím, že to takhle bude akorát." řekla Tiff.
Vlasy mi nechala volně. Jen je rozčesala. Stoupla jsem si a páni! Měla jsem je fakt až pod zadek!
,,Díky Tiff."
Zavedla mě do kuchyně. Byli tam teď už všichni. Vešla jsem mezi dveře a všichni se na mě podívali. Billymu málem spadla dolní čelist, kterou tam měl jen šroubkama přidělanou. Annabelle si žárlivě odfrkla a otočila se. Chucky zvedl obočí v tom se na něj Tiff hned otočila a tak se zazubil a přestal. Saw se usmál a Brahms si mě jen prohlížel a pak se usmál.
,,Ták jo lidi! Em ..panenky heh.. dobrou!" zvolala jsem a odešla. Došla jsem do svého pokoje a sedla si na postel. Po chvíli tam někdo vešel. V cukuletu jsem se otočila a zaregistrovala kdo tam je.
Byl to Brahms. Stál tam jak přízrak. Upřeně se na mě díval.
,,Ahoj.. potřebuješ něco?" zeptala jsem se.
,,Ahoj.. promiň.. nechtěl jsem rušit... jen..." vydal ze sebe první slova.
Divila jsem se, že promluvil.
,,Chceš si povídat? " nabídla jsem mu s úsměvem.
,,To bych rád!" a usmál se.
,,Pojď si sednout." pobídla jsem ho.
Brahms poslechl a sedl si vedle mě.
Tak jsme tam kecali. Když se chystal odejít otočil se na mě: ,,Prosím! To, že jsem s tebou mluvil je jen mezi námi!" a odešel.
,,Dobře." odpověděla jsem do již prázdné místnosti.
Lehla jsem si do postele a zhasla lampičku. Zachumlala se do deky a zabořila do polštáře. Zavřela jsem oči a usínala. Přemýšlela jsem nad dneškem a poté usnula...

Snad se vám to líbilo. ^-^ Určo nezapomeňte na koment s názorem.
TAK ZATÍÍÍM! ^-^