Murder Squad ✔

10. Kapitola- Ještě není konec

Annabelle zamířila přímo ke mně a já rychle vzpažila ruku s hvězdicí a chtěla to s ní skoncovat. Jenže mi hvězdici vykopla z ruky a já jí shodila na zem a rychle hledala další zbraň. Brahms mi hodil kladivo, uchopila jsem ho a připravila se na úder. Annabelle si ale zvolila Tiff. Stáhla jí k zemi mlátila její hlavou o zem. Chucky jí stáhl z Tiff a hodil do rohu. Pomohl Tiff vstát. Zapotácela se jí hlava a trochu klopýtla.
,,Odveď jí do bezpečí! My to tu zvládneme!" křikla jsem na Chuckyho.
,,Ale-" začal...
,,Ne! Odveď jí!" skočila jsem mu do věty.
Dál se nehádal a s Tiffany utekl.
,,Zvládneme to, ano?" povzbudila jsem Brahmse.
Ten se na mě usmál a přikývl. Annabelle vstala a byla ještě víc vzteklá. Rozeběhla se a chtěla zničit Brahmse, nedovolila jsem jí to a uhodila jí kladivem, spadla znovu na zem. Hodila po Brahmsovi kudlu, kterou našla ležet na zemi. Brahmsovi jen sjela po lýtku a poškrábala mu nohu, byl přeci jen z porcelánu. Pak vstala a vrhla se na Brahmse. Stáhla ho na zem a chtěla mu rozbít jeho porcelánovou hlavu. Udeřila jsem jí kladivem do zad. Bolestí vyjekla a nechala ho. Skolila se na zem a byla chvíli mimo, kvůli bolesti, kterou si protrpěla. Chytla jsem Brahmse za ruku a táhla pryč. Utíkali jsme přes chodbu, pak dolu po schodech. Nevěděla jsem kam, a tak mě Brahms zavedl do skryté místnosti. Zamkli jsme za sebou a usedli celý udýchaní na dlaždicovou podlahu. Nahoře místnosti bylo ve zdi malé okénko, skrze které procházelo malé světlo, takže jsme alespoň trochu viděli. Udýchaná a rozpačitá jsem zaklonila svou hlavu a opřela ji o zeď, snažila se uklidnit, Brahms udělal totéž. Po nějaké chvíli jsem hlavu zpět narovnala a naše pohledy s Brahmsem se spojily. Nejdřív jsem si prohlížela jeho pronikavě čokoládově hnědé oči a pak se můj pohled zaměřil na prasklinu na čele.
,, Jsi v pořádku? " zeptala jsem se ustaraně.
,,Jsem..proč?"
,,Jen, že máš na čele prasklinu."
,,To nic není..." usmál se a nejistě mě chytl za ruku.
Přestala jsem sledovat jeho čelo a všimla si, že mě drží za ruku. Vrátila jsem pohled do jeho očí. Hleděli jsme jeden druhýmu do očí. Naše hlavy se přibližovaly. Byli jsme od sebe fakt jen kousek, který by spojil naše rty.

Když v tom se někdo snažil otevřít dveře. Oba jsme zpozornili a v rychlosti se snažili vymyslet, jak se odsud dostat. Nebylo moc možností. Po chvíli dveře vylomila Annabelle a vkročila dovnitř. Brahms mě zatáhl za sebe a vzpažil ruku s pálkou. Annabelle pomalu přistupovala. Brahms neváhal a rychle jí chtěl uhodit. Úder mu zablokovala tyčí a tak tam chvíli "šermovali" mezi sebou. Brahms vyhrál, uhodil jí a rychle se mnou utekl pryč. Běželi jsme po chodbě a Annabelle za námi...

Achoooj ^-^ moc mě mrzí, že jsem delší dobu nevydala kapitolu, ale zas ten otravný důvod- škola -.-
Každopádně se budu snažit ve svém volném čase pokračovat a doufat, že se moje "aktivita" (ehm.. zapomněla jsem dodat, že jsem silný prokrastinant xD) zlepší :P.
Tak zatím ahooooj!!! ^-^

Btw: děkuji Vám moc za čtení mého příběhu!!! ♡.♡