The Musketeers: Stíny nad Paříží

10. KAPITOLA

Athos

Atos se probudil do slunečného rána. Takhle dobře se nevyspal už roky. Matně si vzpomínal na noční můry, ale vždy přišel jeho strážný anděl s planoucí svatozáří a odehnal je pryč. Pomalu rozlepil oči. První, co uviděl, byla záplava měděných vlasů.

Cože?!

V náručí držel ženu. Co tu dělá? Proč si na nic nevzpomíná? Pokusil se odtáhnout, aniž by ji vzbudil, což se mu nepovedlo. Dívka se protáhla jako kočka a otočila se k němu čelem.

PANTER?! Pokusil se popadnout dech. Ne, tohle nedá. Co se to s ním sakra děje?

„Dobré ráno," ušklíbla se, „jak jsme se vyspinkali?"

Musela mu to ztěžovat i teď. Panter najednou zvážněla: „nic se nestalo. Otrávili tě a já ti dělala chůvu. Promiň, ale po dvou dnech beze spánku jsem už byla kaput a ty ses taky potřeboval v klidu vyspat. Tohle bylo jediné řešení na splnění obou požadavků." Vychrlila ze sebe. Athos nějak tušil, že mu nelže, ale jak mohl věřit ženě tolik podobné jeho bývalé manželce?

Panter vstala a odešla z místnosti. Athos se pokusil sednout si.

„Ani na to nemysli," ozval se její hlas zpoza dveří. Jak sakra ví, co chce udělat.

„Musíš ještě pár dní v klidu ležet, ale když už jsi vzhůru, tak se zas můžu začít věnovat i jiným záležitostem než tobě, marode." Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila Bohyně (Athos si nemohl pomoci, ale přesnější označení nenašel).

„Dojdunakoupit, a vyřídit pár pochůzek, na oběd bych měla být zpátky. Vodu a chlebamáš u postele, kdyby náhodou, a jestli z ní vylezeš ... poznám to," dala muinstrukce, připravila mu vše nezbytné na noční stolek a zmizela pryč. 

AN:

Zdravím ze záhrobí :P

Moc se omlouvám za neaktivitu, slibuju ... že v ní budu i nadále pokračovat.

Teď vážně, zkouškový se mi valem blíží, což mi všichni připomínají už měsíc a půl, a jestli ještě jednou uslyším, že medicína nemůže být tak těžká, tak se asi stane tichá vražda.

Doufám, že jste si nový díl užili jako já.

Kris ;)