Než pochopí... | [Sherlock] Johnlock ff

Bližší známí, ne přátelé.

Sherlock věděl, že během jeho fingované smrti John neměl na randění ani pomyšlení a nyní si klidně začne s kdejakou ženskou. Začal lechce žárlit, ale sám o tom nevěděl. Nebyl si jistý, zda by při výběru John zvolil jeho nebo jí. Tato myšlenka mu ležela v hlavě dost dlouho než ji dokázal zahnat. Nebylo to poprvé kdy se Sherlock zamyslel nad touto otázkou, dělo se to pokaždé, když se dozvěděl o nové Johnové potencionální přítelkyni. Připadal si strašně hloupě a nechtěl si dopustit, že ho ta otázka vůbec napadla.

"Ťuk, ťuk." s těmito slovy a slabým zaklepáním vešla do místnosti paní Hudsonová.
"Stěhuje se zpět? Budu vás tu mít zase oba?"

Sherlock jí chvíli nevnímal a zíral s rukama semknutýma pod bradou do zdi. Roztáhl ruce tak, že se dotýkaly jen konečkami prstů a spustil.

"Ano. Během pár dnů to bude vyřízené paní Hudsonová." zvedl se ze křesla uchopil jí za ramena a lechce jí pootočil směrem ke dveřím.
"Čaj by bodnul, děkuji."

"Pro tentokrát. Ale nejsem vaše hospodyňka!"

"A sušenky." nasměroval jí ven ze dveří.

"Nejsem vaše hospodyňka!"

Sherlock za ní zavřel dvěře a usadil se k počítači. Dlouho nenavštívil svůj web. Také mu už přišel čas přijmout další případ. Vyvěsil tedy na blog, že žije a hledá zajímavý případ. Doufal, že se někdo najde a přijde.

Během následujících dvou dnů si John přemýstil většinu věcí a také přišlo pár lidí. Tři nevěry, jedna ztracená kočka, ukradené hodinky, podezření v kyborga...

"Nudaaaaa!"

Sherlock vyvedl posledního klienta za dveře. Přeci není možné, aby se v Londýně nic nedělo!

Sobota

Většinu věcí měl již John přestěhováno na Baker street. Počítali s tím, že definitivní přestěhování ho čeká v neděli. Dnes ale nemyslel na stěhovaní, měl druhou schůzku s Page. Minulá skončila skvěle, celý večer se úžasně bavili, doprovodil ji až k domu a dostal tam také jejich první polibek. Očekával od tohoto rande trochu více.
Sešli se spolu v jedné čínské restauraci a vydrželi tam až do zavíračky. Procházeli se tedy půlnočním Londýnem a John si byl jistý, že dnes s Page skončí u sebe doma. Počítal s tím, že tam bude mít společnost a tak všechno pěkně připravil ještě před schůzkou a taky to byl důvod, proč ještě neměl nastěhované všechny věci u Sherlocka. John byl a bude romantik, přichytal svíčky, hudbu a krb měl již připravený. Ovšem s jednou věcí nepočítal nebo na ní spíš zapomněl. To ráno totiž potkal na schodech domácího a předal mu klíče s tím, že bude po dnešku pryč. Ráno si vezme poslední věci a to nebude problém, když mu odemkne pan domácí.
Když tedy dorazili na Lyme street a John začal hledat klíče ihned mu to došlo.

"Sakra."

"Co je Johne, ty nemáš klíče?" řekla trochu nervózně Page.

"No. Nemám, víš stěhuju se a předal jsem už klíče domácímu. Nemůžu mu teď klepat na dveře."

"No a ten byt kam se stěhuješ. Odtamtud máš klíče?"

John věděl, že tam Page vodit nechce, vždyť je to tam samá zkumavka a kniha, támhle se válí kousek sendviče a támhle zas pro změnu oční bulvy. Ale co jiného mu zbývalo. Page se domů jen tak o půlnoci nedostane, když bydlí na druhém konci Londýna. Musela někde přespat.

"No ten mám, ale taky tam mám spolubydlícího. Prosim tě, připrav se, že..."

Page se začala smát. "Johne, Johne... Neboj se, tvůj spolubydlící bude určitě fajn a mně to nevadí. Taky jsem měla spolubydlící se kterou bych se zrovna nechlubila."

"Tvoje spolubydlící určitě neřešila vraždy a pravidelně neměla v ledničce nějakou část lidského těla."

"To sice ne... Ale o to víc by mě zajímal váš život, doktore Watsone!" řekla s úsměvem na tváři Page.

Zbytek cesty John bavil Page historkami z jejich případů. Dost se mu ulevilo, když zjistil, že Page s ničím z toho nemá problém a dokonce jí to zajímá. Nebyla vůbec hloupá a občas v průběhu vyprávění dodala správné řesení situace, což Johna dost překvapilo.
Nejdnou stáli před cílem, dveře s nápisem 221B.

"Prosím." otevřel John dveře a pustil Page dovnitř první jako pravý gentleman.

Dovedl ji nahoru a zjistil, že Sherlock není doma. Že by se o půl jedné ráno někde toulal? Nevěděl jestli to má považovat za zvláštní, protože u Sherlocka se nedalo očekávat téměř nic. Když už seděli na gauči a John si myslel, že mají soukromí, rozletěli se dveře.

"Na tomhle jsme se teda nedohodli."

"A-ahoj Sherlocku. Prosím to je Page, Page to je Sherlock."

"Známe se." řekla v rychlosti Page a usmála se na Sherlocka.

"Vážně? Odkud?"

"Škola." odpověděl za Page Sherlock.

Vyšlo na jevo, že spolu chodili do školy a dalo by se říct, že byli přátelé. Nebo jak sám Sherlock řekl - bližší známí. Page to přišlo směšné a jednoduše se prohlásila za jeho kamarádku. Její chytrosti si nevšiml jen John po cestě na Baker street, ale i Sherlock už na škole. Metodu dedukční si trénoval již tam a protože Page byla dosti zvědavá, po nějakém čase pochytila pár jeho postřehů. Tudíž dováděla její přátele k šílenství stejným způsobem jako on, ovšem ve velmi mírné formě. Je naprosto jasné, proč John narazil právě na ni. Na inteligentní lidi má čuch a co si budeme nalhávat, má čuch i na sociopaty. Ne že by Page byla zrovna sociopat, ale moc velký okruh přátel neměla a většinu spolupracovníků doháněla k šílenství. Dalo by se říct, že byla ženská a zmírněná verze Sherlocka. Nakonec taky tak trochu pracovala pro policii. Byla trenérkou policejních psů.

Doufám, že se kapitolka líbila, protože mně se to v hlavě už skvěle vyvíjí :'D
Hlasuj nebo napiš komentář, ať mám nějakou odezvu!

Katt  ^•^