Než pochopí... | [Sherlock] Johnlock ff

Zpátky ve hře!

Zdálo se, že konverzace nebere konce, protože se slova ujal Sherlock. Proto John oznámil za oba, že si půjdou lehnout. Sherlock byl mírně uražen, za přerušení jeho výkladu o posmrtných podlitinách. Všichni šli tedy spát, ať už chtěli či ne.

Neděle

Ráno se John s Page vypařili co nejrychleji, aby se vyhli dalšímu výkladu. Pravdou ale je, že by oba vydrželi poslouchat Sherlocka do nekonečna. Page obdivovala jeho intelekt, John stejně tak a možná si ani nedokázal vysvětlit, proč ho stále udivuje.

Sherlock se vzbudil a usadil se k počítači. Začal prohlížet stránky a prosby o pomoc. Nic mu nepřišlo zajímavé. Když už chtěl hledání zajímavého případu vzdát, jeho oči nášly to co hledal.

Dobrý den, p. Sherlocku obracím se na vás s prosbou. Policie odmítla vyšetřování. Mou babičku uspali a odcizili obsah nádobky na bonbony, moc bych to neřešila, ale ona tvrdí, že v ní bylo něco moc důležitého. Bohužel trpí alzheimerem a nedokáže si vzpomenou co to bylo nebo kdo jí uspal.
Hemans Street 44

Sherlock sice nemyslel, že je to převratný zločin, ale bylo to zajímavější než řešit případ, ve kterém hrají hlavní roli manželka a zahradník Chuan.
Během oblékání kabátu a zavazování šátku, vyběhl ven a začal psát sms.

Hemans st. 44
Hned, rozluč se za mne s Page.
SH

Takže teď se budu loučit s Johnovými přítelkyněmi? Co to se mnou je? Říkal si Sherlock. Zastavil si taxi a skočil do něj.
Před Hemans street 44 na něj John už čekal. Měl smíšené pocity. Byl nadšený z případu a zároveň byl lechce zklamaný z toho, že Page opustil, když se to vyvíjelo tak dobře. Nečekal, že by dokázala překousnout Sherlocka, narozdíl od jeho dřívějších přítelkyň.

"Tak co je to tentokrát?"

"Krádež." oznámil Sherlock svému společníkovi, zatím co zvonil na zvonek u dveří 44.

Uslyšeli klapání podpadků a ve dveřích se objevila velmi malá slečna. Mohla mít sotva 155 cm. Mohlo jí být kolem 20 let a jakmile spatřila Sherlocka s Johnem, začala se usmívat.

"Dobrý den. Jste to vy, Sherlock Holmes?"

"Ano." řekl s kamenným výrazem a již nahlížel přes slečnu do bytu.

"A vy musíte být Watson.... John Watson, že jo?"

John s hrdostí odpověděl, "ano, to jsem já." Byl polichocen, že si ho lidi pamatují ve spojením se Sherlockem.

"Pojďte dál, ráda vás vidím, bábi dá pokoj a najde se to co postrádá."

Sherlock se začal po bytě různě procházet, točit a krčit. Otevřel tyhle dveře a támhle zas vykoukl z okna. Náhle narazil na zmiňovanou postarší dámu. Seděla v křesle a hleděla z okna, když si všimla Sherlocka na obličeji se jí vykouzlil úsměv od ucha k uchu.

"Sam? Kdo je ten mladík?" ptala se vnučky.

"Babi, to je pan Holmes. Je tu, aby našel tu tvou věc." vysvětlovala velice zřetelně a pomalu Sam.

"Pan Holmes? A ty ho znáš? Proč, proč tu není policie?"

"Babi, sama si přeci říkala, že policie je neschopná a že mám najít někoho, kdo to vyřeší."

Sherlock viděl, že tento rozhovor nemá konce a po prohlédnutí oné nádobky, kterou mu během rozhovoru Sam předala, začal jednat s babičkou sám.

"Pamatujete si cokoliv z toho dne, kdy vám "to" ukradli?"

"Jediné co si pamatuju byla návštěva elektrikáře."

"Elektrikář. Pamatujete si, všechno co jste v dobu co tu byl dělala? Nevyndávala jste před ním nic z té nádobky? Že by zjistil, co v ní máte?"

"Pane Holmesi to nevím. Já já si opravdu nic nepamatuju."

"Dobrá. Sam? Máte kontakt na toho elektrikáře? Myslím, že vím kdo bude mít ten "poklad" u sebe... Zas taková záhada to nebude."

Obdrželi adresu Neila Tralise a vydali se za ním. John namítal, že je to ztráta času a že mohl být klidně s Page, protože je jasné, že ta věc ať už je to cokoliv bude u toho elektrikáře. Sherlock nic neříkal. Věděl, že udělal krok vedle a vzal ten nejnudnější případ, ale chtěl ho aspoň dokončit.
Když se dostali na místo a zazvonili u pana Tralise, Sherlock byl mile překvapen. Po jedné minutě nahlížení přes pana Tralise do bytu věděl, že on to být nemohl.

"Nakupujete sám?"

"Co prosím." odpověděl pan Tralis nechápavě.

"Jsme ze statistického úřadu. Otázka zní: Nakupujete si sám?"

Neil Tralis byl stále dosti zaskočen a tak na oba podivíny co mu právě stáli na prahu bytu jen zíral.

"Jídlo si kupujete sám nebo vám nakupuje někdo jiný?" vyhrkl netrpělivě Sherlock.

"Ne. Ne, nakupuje mi matka."

"Věděl jsem to!" s touto větou se otočil a vydal se stoupnout si taxi.

"Děkujeme za informace, započítáme je do statisky. Přeji hezký den!" vyklopil ze sebe narychlo John a rychlým krokem spěchal za Sherlockem.

"Co to mělo být? Jak víš, že to nemá?" zeptal se ho při nastupování do černého taxi.

"Myslíš, že by to on zvládl?"

"Já nevím. Vždyť si se ho zeptal jen na to jestli si nakupuje sám."

"V jeho bytě vládl chaos. Na poličce po pravé straně měl spoustu šperků nebo spíše cetek. Domnívám se, že by rozdíl mezi cenností a absolutně bezcenným řetízekem nepoznal. Z nádobky té babičky byl očividně odcizen řetízek s drahokamem..."

"Očividně?"

"Podle rozměru a tvaru škrábanců na dně nádobky... V tom chaosu také bylo dosti fotek starší ženy, s ním i bez něj. Možností byla jeho matka. Je na ní závislý? Jistě. Je mu kolem 30 a žije obklopen jejími fotkami, určitě s ní ještě žije, protože snubní prsten neměl. V kuchyni jsem zahlédl pár tašek s nákupem, urovnané a nákup neodpovídal stavu jeho tělu, bylo tam zdravé jídlo. Pochybuji, že by si ho koupil sám. Jak z něj tedy dostat to, že bydlí s matkou? Proto ta otázka s nákupem. Závěr? Tenhle neschopný chlap, s tupým výrazem a očividně nízkým IQ by nebyl schopný ani tu starou dámu uspat."

John nic neříkal, pouze s užaslým výrazem přikývl. Záhadou teď bylo, kdo ukradl staré dámě přívěšek.

Pokračování příště...
Ano, vím, obrovská záhada. Bohužel, zjistila jsem, že ve vymýšlení zločinů mám jisté nedostatky :D tak omluvte všechnu absurditu.

Katt ^•^