Než pochopí... | [Sherlock] Johnlock ff

Krvavé dárky

"Nechte si to a radši se dostavte k nám. Mám pro vás vánoční případ."

"Nuda. Vyřešte si to sám."

"Sériový vrah vás nezajímá? Sherlocku vycházíte ze cviku."

"Za 15 minut jsem tam." Sherlockovi se vykouzlil úsměv na tváři. Sériové vrahy miloval, jak sám říkal, vždy se máte na co těšit.

Když s Johnem dorazili na policii. Čekali je na stole tři vánoční dárky. Lestrade je vybídl k otevření krabiček a uvnitř je opravdu čekalo překvapení. V každé krabičce se nacházel kus lidského těla, prsty, srdce a oči. Také v nich byly básničky. S Lestradem probrali kde se krabičky našly a Sherlock si ofotil ony básničky a balíčky. Poté se s Johnem přesunuli zpět domů. Sherlock vylepil stopy na zeď a pěknou chvíli před nimi stál.

"Johne."

John vstal od notebooku a s tichým 'hm?' se postavil vedle Sherlocka.

"Co si o tom myslíš? Zkus se zapojit."

John slídil očima po všech papírech a začal se svou dedukcí. "No, vrahem bude někdo pečlivý. Dárky byly zabalené velmi úhledně a písmo, kterým jsou napsané básně je také úhledné. Podle odříznutých částí těla bych si doufal říct, že je to doktor. Pěkná práce. Ale proč je zabil, vždyť ti lidé nemají nic společného, tedy podle policie."

"Ale mají Johne, podle básniček mají. Společný faktor je strach, problémy či vina."

"Ti lidé zemřeli kvůli strachu? To nedává smysl."

Sherlock odejmul básničky ze stěny a položil je na stůl. Prstem ukázal na první z nich, na které stálo:

Vánoc čas už je tu,
on však nedokončil větu.
Kdyby nebyl blbcem,
byl by aspoň otcem.

"Tuhle básničku dostala těhotná matka, byla v krabičce s očima. Co mi o tom řekneš?" řekl Sherlock a s úsměvem na tváři se podíval na Johna.

"Proč si se mnou hraješ, stejně už to máš určitě vyřešené a chceš si jen hrát na chytrolína, který mě bude opravovat..."

"Johne, s tebou ale není žádná zábava!" a už se začal od stolu zvedat. V tom ho John chytil za rukáv a stáhl ho zpět ke stolu.

"Dobře. Všechny ty básničky jsou o určitém vztahu k nějaké osobě a tady je to o otcovství. Myslím, že vrah nechtěl, aby oběť byla otcem svého dítěte."

"Ne." usmál se Sherlock na Johna a čekal, až mu dá znamení, že může začít vysvětlovat.
"Milý Johne, dovol abych ti to vysvětlil, protože jestli to není zjevné, tak se musíš v tom tvém mozečku nudit ještě víc než já, divím se, že jsi zatím nerozstřílel zeď. Příčinu smrti jsem ti už přece sdělil. Nedával jsi pozor. Všechny vraždy také spojuje to, že oběti byli příliš... Jak bych to řekl. Lidské. Nechtěli, aby jejich rodiny znaly pravý důvod sebevraždy."

"Sebevraždy?" John nechápajíc zíral na Sherlocka, který přecházel po celém pokoji při jeho proslovu.

"Ano. Autor dopisů a balíčků oběti nezabil. Pouze oběti naporcoval, zabalil a odeslal. Oběti nechtěli, aby to vypadalo jako sebevražda a pozůstalí, tak utrpěli menší ztrátu, hádám. První z nich neunesl tíhu otcovství, druhý z nich si nechtěl vzít ženu, kterou požádal o ruku a poslední se zabil z lásky, určitou analýzu ti říct nemohu na to je ta básnička moc slabá."

"Jak jsi na to přišel, kde udělal vrah chybu?"

"Snadné. Typ papíru, který je použit na básničky se používá v nemocnici svatého Thomase, když už jsme se zaměřili na ty doktory. Než jsme dojeli domů našel jsem si na internetu, že chirurg doktor Brook se dříve zajímal o literaturu a na svém blogu skládá básně."

"Dobře a jak víš, že je nezabil on?"

"Tipoval jsem." Sherlock se začal usmívat od ucha k uchu a psal při tom Lestradovi. Vysvětlil mu také, že pokud vypoví, že je nezabil, ale pouze doručil ať mu to věří a dál ho netrápí.

"Takže jsi to přitáhl domů, jen abys mě vyzkoušel?" John se na Sherlocka trochu zašklebil, popadl noviny a usadil se do svého křesla.

"A proč ne? Měl bys trochu zapracovat na svých dedukčních schopnostech, když stojíš po boku mě." dodal se širokým úsměvem Sherlock.

"Potřebuješ pozornost. Nechtěl bych ti jí přebrat." zabručel John schovaný za novinami.

Nakonec se ukázalo, že měl Sherlock ve všem pravdu. Bylo kolem šesté hodiny ráno a John spokojeně spal ve své posteli, schoulený a s úsměvem na tváři. Zdálo se mu o Page, ale jeho sen často narušoval Sherlock. Ten zatím v realitě spát nešel, vyspal se za poslední dny dost. Radši se postavil nad Johnovu postel a sledoval ho jak spí. Stál tam už dost dlouho a věděl, že zda se John probudí a uvidí ho, bude ho čekat dlouhý výslech, o který rozhodně nestál. Nemohl se však od toho pohledu odtrhnout, těšilo ho, když mohl hledět na jeho spokojenou tvářičku. John se v posteli zavrtěl a Sherlock propadl menší panice. Nechtěl, aby ho John načapal a rychle se vypařil z místnosti. Doběhl až do kuchyně a tam se opřel o stěnu. Začal se usmívat a říkal jsi, jak pošetilý může být kvůli jednomu človíčku.

Na záhadné případy fakt hlavu nemám, uznávám. Ale pokud se ti i přesto kapitolka líbila zanech komentář nebo hlasuj. Děkuju! :)

Katt ^•^