Než pochopí... | [Sherlock] Johnlock ff

TO ráno...

Sherlock se to ráno probral jako první. Když otevřel oči a spatřil sluneční svit, začala ho příšerně bolet hlava, ovšem když si uvědomil vedle koho se to ráno probudil byl v šoku. Promnul si oči, i přesto že věřil, že by se nikdy nezmínily a že mu neukazují nic jiného než pravdu. Bylo to tak, opravdu ležel vedle Johna Watsona. Opravdu měl John položenou svou ruku na jeho hrudi a opravdu bylo všude po pokoji rozházené jejich oblečení. Když si uvědomil, že leží v posteli prakticky nahý, protože jediný kousek oblečení na jeho těle byla ponožka, začal se porozhlížet po něčem co by na sebe mohl hodit. Opatrně přesunul Johnovu ruku vedle sebe a vstal. Pomalými krůčky se odšoural k židli, na které byly pohozené trenýrky. Když si je navlékl, vypařil se z místnosti a jemně za sebou zavřel dveře.

V kuchyni přecházel sem a tam a přemítal o událostech minulé noci. Nemohl si vzpomenout na celý děj včerejšího večera, měl v hlavě jen útržky. Ovšem bez velké námahy vydedukoval co se asi minulou noc stalo. Nemohl pouze uvěřit, že jeho John, ten 'Já nejsem gay!' John, by udělal tohle.
Musel být hodně mimo, říkal si. Začal dělat snídani, nevěděl proč, ale prostě jí dělal. Vzal si na sebe svetr od Johna a připravoval snídani pro dva.
John se začal probírat. Když otevřel oči a viděl kde to spí, začal panikařit. Nechtěl tomu věřit a opakoval si v hlavě stále to stejné slovo; ne, ne, ne. Začal hledat nějaké to spodní prádlo, ovšem nenašel nic. Nemohl přece vyjít nahý nebo snad po včerejšku mohl? Konečně něco našel, sice to nebyly jeho trenýrky, ale oblékl si je. Vedle postele taky našel svetr, který mu upletl Sherlock. Když si ho navlékal zjistil, že má na zádech modřiny. Když se jich dotkl, došlo mu od čeho jsou. Zatracený Sherlock, řekl si. Byly to modřiny od jezdeckého bičíku, který během pár chvil objevil pohozený u dveří ložnice. Než se dotkl kliky, pozastavil se. Co se teď bude dít? Co bych měl říct, vždyť já si ani nepamatuji jak se to stalo. Překonal nejistotu a stiskl kliku dveří. V kuchyni spatřil něco nevídaného. 

Sherlock právě dodělal snídani. Na stůl položil dva talíře a sedl si. Očividně čekal, až se k němu připojí John, ten se po chvíli konečně pohnul a usadil se také ke stolu.
Sherlock neřekl ani slovo a znovu se zvedl, nalil kávu do hrníčků a jednu z nich položil před Johna. Celou tu dobu panovalo příšerné a mrazivé ticho. Sherlock ani na chvíli nenavázal oční kontakt a John se cítil velmi nesvůj. Sherlock začal jíst a asi pět minut se nedělo nic jiného. Ticho stále sílilo a jediné co bylo slyšet, byly zvuky, které vydávali nože a vidličky, když dopadali na talíř. Sherlock to ticho konečně prolomil.

"Asi jsme si zaměnili spodní prádlo."

John na Sherlocka, který očividně mluvil na omeletu, kterou měl na talíři, protože s ním nenavázal žádný oční kontakt vypoulil oči. Přestal jíst a byl zjevně vyvedený z míry.

"To-to je to jediné co mi, co mi k tomu řekneš??"

"Bylo to náhodou, nechci si ty tvé nechat."

John příborem lehce praštil o stůl. "Ne-ne to jsem nemyslel Sherlocku... Tohle ne. Já nevím, opravdu nevím, jestli si uvědomuješ co se pravděpodobně včera stalo, ale... Posloucháš mě vůbec?!" Jeho hlas už pozbyl vší klidnosti. 

Sherlock konečně zvedl hlavu a podíval se na něj.

"Prosím, prosím řekni něco..." 

Sherlock si schoval tvář do svých rukou.

John se snažil mluvit klidněji, protože se nechtěl hádat. 
"Sherlocku... Podívej se na mě a řekni mi prosím tě ně..." John přerušil svojí větu, protože to co uviděl bylo něco co rozhodně nečekal. Sherlock začal brečet?

"Johne, promiň. Tohle jsem nechtěl, to ten alkohol..." Sherlock se zvedl a přemístil se na gauč.

John nevěděl co dělat. Tohle byla situace, kdy nevěděl jak se má zachovat. Zvedl se a šel za Sherlockem, když se chtěl posadit, Sherlock promluvil znova.

"Ne..."

"Co ne Sherlocku?" odpověděl s klidem v hlase John.

"Nesedej si ke mně, nestojím ti za to, nech mne..." tato slova bolela. Bolela ho tím nejhorším možným způsobem ovšem bylo to pro něj to nejlogičtější, co by měl říct.

"Nenechám, já tě nikdy nenechám být..." věděl, že ho potřebuje, přece se nemůže jen sbalit a odejít od něj. Sedl si vedle něj a položil si jeho hlavu na hrudník.

"Co jsem to za přítele, jak jsem ti to mohl udělat..." fňukal víc a víc.

John už nic neříkal, hladil ho po hlavě a snažil se vybavit co nejvíce ze včerejší noci. Věděl, že hodně dlouho pili. Když se snažil řešit to políbení pod jmelím, tak Sherlock neodpovídal. 
Už si vzpomněl, Sherlock sice neodpovídal, ale zato jednal. Začali se divoce líbat a skončili, tak jak skončili. Když si to tak zpětně vybavoval, ani se nebránil. Bylo to alkoholem nebo spíš...?

"Sherlocku?"

"Ano?" Sherlock zvedl svou hlavu z Johnova hrudníku a podíval se do jeho krásných očí, jeho oči byli celé zaslzené. Když si je promnul, uviděl Johna jak se a něj směje. Byl zmatený, ještě před chvílí byl na něj naštvaný a teď se na něj smál?

Omlouvám se, za obrovskou pauzu, ale tady máte pokračování ;)
Doufám, že se vám tahle kapitolka líbila. Jestli ano, hlasujte a komentujte!
Děkuju :)

Katt ^•^