MY PADÁME VZHŮRU

Najdi MĚ - 4

„Pane, pane?" probral jsem se na zemi. Hlava mě bolela, asi jsem spadnul na ten štěrk.

„Pane, jste v pořádku? Jak se cítíte?" nade mnou se skláněla nějaká zdravotnice. Musel jsem se usmát. Měla takovou tu sanitární bundu. Začal jsem se pomalu zvedat. Bzučení, hučení. Pořád to tu bylo. Kolem pobíhali lidé. Policisté, další lidé, nepoznával jsem je. Zdravotnice mě začala balit do deky, přišel nějaký sanitář, který mi pomohl se zvednout. Všiml jsem si kamery, fotografů, žen a mužů s mikrofony, kteří právě vysílali do celého světa, co se stalo.

„Musím pryč."

„Odvezeme vás na vyšetření, poté s vámi chce mluvit detektiv," informovala mě zdravotnice a naložili mě do sanitky. Posadil jsem se do sterilního prostředí. Na každé volné ploše jsem viděl mrtvolu a mouchy. Bzučelo mi v hlavě.

V nemocnici toho moc nezjistili. Měl jsem bouli vzadu na hlavě, ale nic vážného. Pak jsem odpovídal na otázky detektiva. Celou dobu jsem si přál, abych mohl odejít. Jenže jsem netušil kam. Přál jsem si, aby mě někdo pochopil, uklidnil, přál jsem si být doma u rodičů. Přál jsem si toho hodně. Nic z toho jsem ale nedostal. Seděl jsem uzavřený do sebe. Snažil jsem se se nesložit. Odpovídal jsem na otázky, díval jsem se do bílého stolu. Kam půjdu?

DANIEL

Po pár jointech mi ani nepřipadalo divné, když jsem přemýšlel o tom, jak umřu. Nechtělo se mi skákat. Neměl jsem chuť zítra nikam skákat. Navíc jsem netušil, jestli by se mi líbilo jen tak ležet rozpláclý na tom hnusném zaplivaném asfaltu, potrhaný, se zlomeninami a vnitřním krvácením. Byl jsem si skoro jistý, že výška budovy není vhodná na skákání. Nehodí se na to. Nedalo mi moc práce vymyslet hříčku slov. Padáme vzhůru. We felt in love (Zamilovali jsme se). Proč bych nemohl zemřít normálně a celé to zaobalit do „padání do lásky" (falling in love). Koupil jsem proto kýbl barvy a vydal jsem se domů. Napsal jsem na stěnu veliký nápis. Cítil jsem vztek z toho, že musím zemřít tady, že musím zemřít sám, že nemám čas na nic co jsem chtěl dokázat. Ať to teda je podle jejich pravidel. Ať se zadusí tou pravidelností sebevražd. Namáčel jsem ruce do kýble s barvou, psal jsem prsty na vlhkou stěnu. Ponořil jsem se do díla. Jedno slovo za druhým. Barva stékala dolů, měl jsem od ní obličej, tělo, všechno. Přemýšlel jsem, že se umyju, ale pak jsem se na to vykašlal. Joint v puse byl jako z duhy. Míchal jsem všechny barvy, které jsem našel. Vydechoval jsem kouř, díval jsem se na dílo.

I Felt In 
Padáme vzhůru 4

Chtěl jsem ještě pozorovat východ slunce. Poslední. Ale bylo zamračené počasí. Chvíli jsem se díval po tichém pokoji. Chvíli jsem psal na zmuchlaný papír slova, která měla a nemusela něco znamenat. Na tu chvíli jsem se cítil docela dobře. Někdo mi tam ale chyběl. Ale on měl přijít. Měl přijít pozdě. Až bude po všem. Co si bude myslet? Podíval jsem se na pistoli, která tiše ležela na posteli. Má nová milenka, která mě dovede k branám smrti.

LOUIS

Docela mě překvapilo, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Liam. Nic neřekl, sebral mi ze stolku ovladač a zapl televizi. Potom se složil na židli a čekal, až si vyslechnu zprávy. Bylo to neustále to samé dokola. Ze záběrů se mi dělalo zle, ze slov ještě hůř, ze zprávy že jde o dívku kolem šestnácti let mě mrazilo a po pár minutách už jsem toho měl dost.

„Vypni to."

Televize zhasla skoro okamžitě, zavládlo ticho a mě se sevřelo hrdlo, když mi myslí proletěl vítr a dívka na Moherských útesech. Když jsem chtěl zastavit první holku na Canada square.

„Doufal jsem že to pochopíš."

„Co mám chápat?" mluvilo se mi těžce.

„Jak se cítím," Liam mluvil z posledního, viděl jsem skoro zřetelně, jak se uvnitř hroutí.

„Nemůžu to chápat, Liame. Jak se cítí člověk, který tomu mohl zabránit, ale nezabránil?"

Věděl jsem, že to nebylo fér. Kdyby Liam byl ten, kdo zažije první i druhý skok, já bych nebyl první, kdo by přijel do středu dění. Odletěl bych co nejdál, vyhnul bych se sebevraždám, odmítl bych zpívat, znovuzakládat skupinu, odmítl bych všechno.

„Kde jsou ostatní?"

Toužil po barikádě, která by ho zachránila před city z jeho zážitku. Já tou barikádou být nehodlal. Ani jsem nemohl být. Sám jsem teď držel své vlastní přehrady, které přetékaly city a vzpomínkami. Kdo jsou ostatní? Harryho jsem dlouho neviděl a někde uvnitř vzrůstalo podezření, které jsem k němu choval. Něco přede mnou skrýval a já byl odhodlaný to najít. El se šla osprchovat do nějaké nemocniční sprchy a Niall...ten pravděpodobně pil. Jediný, kdo si užíval volnost byl tedy Zayn. Kde je asi teď on? Pokud třetí Padáme vzhůru skočila před týdnem a dnes ji našli, neměla by dnes skočit další? Liam byl důkazem, že to neskončilo. Že jsme měli dva týdny klid protože jsme o tom prostě nevěděli, ne že by se to nestalo. Co teď? Podíval jsem se na hodinky. Byly tři hodiny odpoledne. Co se stalo?