MY PADÁME VZHŮRU

Zabij MĚ - 2

HARRY

Možná se to nemělo nikdy stát. Jak se rozpadla skupina One Direction? Bylo to snadné. Stačilo mezi nás dát holku, manipulativní mrchu, krásnou jako havran v letu. Ano, byla to má Kee. Herečka, tanečnice, mrcha. Miloval jsem ji a nenáviděl. Až potom, co mi vypověděla svůj příběh, se má nenávist obrousila a získala jemnější hrany, dokud nezmizela úplně.

Proč ale nezačít od začátku, nevzpomenout si na start všech problémů?

Kee nebyla slavná. Tančila jen pro lidi, kteří chápali slova, která sdělovala svým vlastním způsobem. Pohyby na jevišti působily jako odpověď na všechny otázky života. Tam ji také Zayn našel a tam ji také přemluvil, aby s ním sehrála hru, na jejímž konci bude svoboda pro pět kluků. Plán byl prostý. Vyvolat v nás žárlivost, vztek, nenávist.

A oběma se to dařilo. Když Zayn poprvé nakráčel s Kee do našeho hotelového pokoje, strhla se první hádka. Zayn byl totiž zasnoubený s Perrie, svatba byla za rohem a Louis se nedal uklidnit, když začal Zayna označovat za sukničkáře a Kee za děvku. Pak to šlo všechno do háje. Stačil měsíc. Jeden jediný měsíc.

Vše skončilo hádkou u jedné večeře, kdy se všechny ty malé rozepře spojily v jednu velkou. Hodně tomu pomohla také skrytá touha ostatních po klidu, po konci, po rozpadu a svobodě.

Cítil jsem nenávist ke klukům a hlavně k Zaynovi, že tak zbaběle utekli od povinností. Vztek a nenávist. K celému světu.

Pořád to neodešlo. Kluci jsou vinní. Za rozpad, oni můžou za ty sebevraždy. Ne snad?

Kdo může za zmizení mé Kee? Mé tanečnice, která se stala matkou mého dítěte a následně pohřešovanou? Vztek. Vztek. Vztek. A kdo za to může?

LOUIS

Louis seděl doma. Eleanor ležela na pohovce spolu s ním. Měla hlavu položenou v jeho klíně a dívala se vzhůru na jeho ustaranou tvář. On se snažil zapomenout na věci které viděl a vždycky když pomyslel na neustále se přibližující den a hodinu dalšího skoku, otřásl se zimou, která ho náhle obklopila.

Ona se jen dívala. Vnímal její pátravý pohled a její ruce, které jako by masírovaly břicho, které odkryla, takže teď viděl ten malý kopeček, jemnou kůži, pod kterou vznikal nový život.

Jejich tichý rozhovor přerušil klíč, který šátral chvíli v zámku, dokud se neozvalo cvaknutí, klika a klapnutí dveří. Pak už jenom kroky. Harry se zjevil ve dveřích. Chvíli se na oba díval. Na Louisovy prsty v jejích vlasech. Na její břicho a neviditelné dítě.

„Kde jsou všichni?" Harryho tvář byla ustaraná, čekal tu větší společnost. Čekal tu Liama, který ve svém bytě kvůli minulým událostem být nechtěl. Čekal Nialla, který slíbil, že když bude pít, zůstane pod dohledem Louise u něj v domě. Čekal Zayna, který tu ani vlastně být nemohl, takže ho nemohl ani čekat. Možná nějak podvědomě si je pořád Harry spojoval dohromady. Jako skupinu. Jenže ta už je taky pryč.

„Nevím," odpověděl mu Louis, i když to nebyla pravda. Věděl kde jsou, ale jen přibližně. Nechtěl ale mluvit. Zalíbilo se mu to ticho.

„Liam?" Harry se opřel o stěnu a čekal na vysvětlení. Eleanor si zakryla břicho stažením trička a svetru a zvedla se, že půjde udělat čaj. Ani jeden z nich se nepohnul. Louisovi se přitom v hlavě odehrávala nedávná vzpomínka. Jedna z těch, na které chtěl zapomenout.

Klesal po točitém schodišti, míjel polonahé dívky, které se o něj otřely vždy, když musely projít kolem a prorazit si cestu nevelikým prostorem na schodech. Cítil jejich silné voňavky a pot. Viděl každý pór jejich kůže a tunu make-upu. Rudé a jinak barevné rtěnky, stíny jako duha na víčkách.