Freya z Jotunheimu

A co dál?

Objevili se na okraji Bifrostu. Od hradu už se k nim na koních blížili tři válečníci se Sif a dva zbrojnoši. Freya se obrátila k Lokimu a rychle mu strhla z úst pásku.

„Buď zticha." zavrčela.

„Au. Jako myška slibuju."

Zbrojnoši seskočili z koní, drapli Lokiho za nadloktí a spoutali mu ruce.

„Co si ksakru myslíte, že děláte?" rozčilovala se Freya.

„Máme předvést vězně před Odina, princezno."

„V řetězech? Pořád je to váš princ!"

„Omlouvám se Má paní, Odinův příkaz."

„A já vám přikazuji sundejte mu ty řetězy!"

„Obávám se, že váš příkaz nemohu splnit."

„Thore..." otočila se pro pomoc ke staršímu bratrovi pro pomoc. Ten pustil Faindralovo rameno se kterým se zrovna vítal.

„Nebudu vzdorovat otcovu rozhodnutí sestřičko. Znovu ne."

„Zbabělče. Sundejte Lokimu ty řetězy na mou odpovědnost!" zavelela, a podpořila svá slova záchvěvem magie, která dodala jejím slovům sílu, jíž se zbrojnoši neodvážili odporovat. Pak se beze slova vyhoupla na hřbet jednoho z koní. Loki vedle ní ladně nasedl na dalšího koně a pak se spolu rozjeli k paláci.

                           .......................................................................................................................

Jen co se Freya stihla převléknout ze zbroje do svých oblíbených stříbrných šatů s černě vyšívanými úponky šípků okolo pasu, (dostala je od bratrů, Loki navíc vpletl do látky kouzlo,díky kterému jí neustále probleskovaly odlesky jako z tekutého stříbra. Byl to jeden z nejkrásnějších dárků, který kdy dostala) slyšela zaklepání na dveře svého pokoje.

„Vstupte." řekla a dál si rozčesávala dlouhé, černé vlasy.

„To jsou opravdu překrásné šaty, chlapci se překonali."ozval se za ní ženský hlas.

„Matko." Usmála se a objala Friggu. Starší žena její objetí s úsměvem opětovala. Když od sebe odstoupili Frigga otočila Freyu zpět čelem k velkému zrcadlu, vzala jí z ruky kartáč a sama jím pročesávala, husté onyxové vlasy své dcery. Jejich oči se setkali v zrcadlovém odrazu a zvážněly.

„Odin zuří. To co Loki provedl..." začala Frigga.

„Nebyla jeho volba. Alespoň myslím. Ukazoval mi svoje vzpomínky,všechno to bylo tak zmatené, jako by se přede mnou snažil něco skrýt. Navenek se choval suverénně a arogantně jako vždy, ale bylo to daleko ostřejší než kdy dřív, nepodobalo se to jeho chování z dřívějška. On byl vystrašený k smrti, i když to velmi dobře skrýval. Neukázal mi všechno a já ho nenutila.Myslím, že ho mučili, dlouho a tvrdě. Myslím, že ho k tomu co udělal z velké části dotlačili, Loki nemůže být za tím vším.Myslím, že to co jsme viděli v New Yorku byl jen začátek něčeho mnohem většího. Že všechno řídí někdo jiný."

„Taky si nemyslím, že by všechno bylo z Lokiho hlavy. Je to ještě chlapec."

„Ne matko, už dávno není chlapec. Jen žil moc dlouho ve stínu oblíbenějšího bratra. Zanechalo to v něm hlubší jizvy než jsme všichni tušili. Ani já jsem netušila, že Thora tolik nenávidí. Navíc, vážně jste nám měli říct mnohem dříve,že jsme Jotuni. To Lokiho dorazilo. Myslím, že by byl dobrý král,kdyby dostal příležitost."