Freya z Jotunheimu

Konvergence

„To že jsou ty vaše kdovíco tyče slepený dohromady páskou, je podle vás naprosto v pořádku?" Ptala se Freya doktora Selviga.

„Věřte mi trochu." Pousmál se na ni.

„Proč jen mám obtíže věřit muži, kterého znám pár hodin..." vrátila mu úsměv. „Dobrá, budu předpokládat, že víte, co děláte. Jen pro informaci, budu kolem nich moct používat magii?"

„To co nazýváte magií je vlastně elektromagnetické záření. Spíš je to posílí. I když bych nedoporučoval to, co jste dělala v New Yorku s tím ledem."

„Fajn, budu se snažit nezmrazit je." Řekla a zvedla oči k obloze. „Blíží se." Vydechla a teleportovala se na Greenwichské nádvoří, kde právě přistávala Malekithova loď. Ten jí právě vycházel vstříc spolu se spoustou nohsledů za zády. Konvergence byla otázkou několika minut. Hranice mezi světy se pomalu smazávaly. V tu chvíli vedle ní přistál i Thor a společně vykročili k Temným elfům.

„Nemuseli jste se obtěžovat tak daleko Asgarďané. Smrt by si vás našla."

„Možná, ale ne tvou rukou." Malekith s Thorem se navzájem měřili vzdornými pohledy.

„Váš svět nikdy neměl existovat. Vaše říše a vaše rodina bude brzy zničena!" vykřikl Malekith a zaútočil na ně svou nově nabitou silou Aetheru. Freya před nimi vyčarovala štít a zapřela se proti vržené enrgii. Malekith teď bojoval magií a to byla její parketa. Nejvyšší temný elf sám byl teď překvapený, nečekal magickou odpověď.

„V tom případě je dobře, že nejsem z Asgardu. Se vší tou silou, čekala bych, že udeříš tvrději." Posmívala se Freya. Zatímco Malekith sbíral síly k dalšímu útoku, Thor mezitím soustředil sílu hromu a blesku v Mjolniru a srazil jeho silou útočníka až do několik desítek metrů vzdáleného taxíku.

„Změna plánu." zamumlala Freya, „Vezmi si na starosti Malekitha, já se postarám o ty ostatní." Když se Thor rozběhl za Malekithem Freya poklekla a tiskla dlaň k zemi. „Uvidíme jak snášíte mráz." Šeptala si pro sebe. „Moc dobře očividně ne." Pousmála se, když první tři zmrzli uprostřed pohybu. Přešla k nejbližšímu, vytrhla mu meč z rukou a vrhla se proti dalším, kteří se na ni blížili. Prvnímu z nich jedním seknutím setnula hlavu. Když se kolem ní začali nepřátelé nepříjemně hromadit, vytvořila pět klonů sebe samé, které účinně rozptýlili jejich pozornost.

Právě bojovala se dvěma protivníky, když se z čistajasna objevila na úplně jiném místě, než byla ještě před půl vteřinou. To na okamžik zmátl všechny tři zúčastněné, i když opravdu jen na okamžik. Vzápětí znovu pozdvihla svůj meč k obraně. Zdálo se, že Temní elfové se vynořují naprosto odevšad. Pustila meč, zkřížila paže na hrudi a sklonila hlavu. Soustředila se a všechnu zlobu, smutek a vztek, který cítila v posledních několika dnech. Elfové jí byli téměř na dosah, když s výkřikem rozpažila. Vlna magie smetla vojáky nezměrnou silou, takovou silou, že se okna budov na obou stranách nádvoří roztříštila a s rachotem se vysypala ze svých rámů.

Boj ji zavedl tak daleko od Malekithovi lodi, že si do poslední chvíle nevšimla, že konvergence dosáhla svého vrcholu. Z místa, kde stála, to vypadalo, že bitva byla zbytečná. Zvedla oči k obloze. Viděla odsud portály do jiných světů. Vanaheimu, Jotunheimu a Múspelheimu. S výkřikem bezmoci se otočila vstříc Temnému elfu, který k ní přibíhal, a ranou pěstí ho srazila k zemi. Od pasu tasila svou dýku a vrazila ji dalšímu z nich přímo do srdce. Jestli má být tohle její poslední den, postará se o to, aby s sebou do pekla stáhla těch parchantů co nejvíc. Kdyby jen věděla, kde je Thor. Ani si nedovolila pomyslet na možnost, že by padl. Rvala se jako smyslů zbavená, zabíjela protivníky jednoho po druhém. Ani nevnímala krvácející řeznou ránu na svém boku, nebo pramínek krve, který jí stékal po tváři z roztrženého obočí.

A najednou byl všude kolem klid, až mrtvolné ticho. Jen odkudsi zpoza sebe slyšela, jak Jane vykřikla Thorovo jméno. Teleportovala se na nádvoří, kde to všechno začalo, a uviděla Thora, zřejmě v bezvědomí a Jane snažící se ho odtáhnout z dosahu pomalu padající Malekithovy lodě. Připadalo jí, jako by svět zpomalil. Rozběhla se k Thorovi, padla vedle něj na kolena a zvedla ruce, ze kterých jí prýštila energie, která nad nimi třemi tvořila ochranný štít. Sklonila hlavu a připravila se na náraz. Ten ale nepřišel. Když se odvážila otevřít oči, loď byla pryč. Nad ní stál usmívající se Erik.

„V pohodě?" Ptal se podávajíc jí ruku aby se mohla postavit. Jakmile byla zpátky na nohou, shlédla dolů na Thora, který byl zrovna zaneprázdněný líbáním Jane. To už se úlevou rozesmála na celé kolo.

Cestou k autu, se dozvěděla, že Erikovy tyče poslepované dohromady páskou, byly to, čím Thor zničil Malekitha. Doslova ho roztrhal na kusy. V tom jejich rozhovor přehlušil zvuk přilétající helikoptéry. Z výšky asi tří pater z ní seskočil muž v hnědé kožené bundě. Freya by ho poznala kdekoli. Otočila se k Thorovi.

„Myslel jsem, že po tom všem bys ho ráda viděla." Řekl jí s něhou v očích.

Ve vteřině se otočila, překonala vzdálenost asi deseti kroků, co ji se Stevem dělila a pevně se mu zavěsila okolo krku. Když ji na oplátku stiskl ve známém objetí, přemohly ji emoce z uplynulých dní a rozplakala se. Sevřel ji ještě pevněji, hladil ji po zádech a svým hebkým hlasem jí šeptal: „Už je dobře. Je to v pořádku."

Nepamatovala si jak se dostali zpátky do Janina bytu. Probralo jí až štípání, jak jí Steve čistil roztržené obočí.

„Nešij sebou, nebude to tolik bolet." Usmál se na ni.

Pořád měla potíž uvěřit, že je skutečný. Naklonila se k němu a se smrtelnou naléhavostí přitiskla své rty na jeho. Klečel na zemi před jejím křeslem. Sklouzla z něj a obkročmo se mu posadila na stehna. Netrvalo ani polovinu zabušení srdce než polibek prohloubil.

„Tolik jsi mi chyběl." Zašeptala, když se odtáhla.

Vzal její tvář do dlaní a setřel jí poslední slzy, co jí stékaly z lící. „Je to zvláštní," řekl. „Známe se vlastně jen pár dní... Když nepočítáš ty měsíce odloučení." Dořekl rychle, když se nadechovala k protestu. „A přitom si nedokážu představit, že bych byl s jinou ženou. Popravdě, nedokážu teď myslet na nic jiného, než kolik času máme tentokrát."

Tehdy na Asgardu mu slíbila, že si ho najde. Teď našel on ji. Vlastně za něj vděčila Thorovi. Překvapilo ji jak snadné, bylo se rozhodnout, vždyť měl pravdu, znali se jen pár dnů. „To nezáleží na mně," Zatvářil se zmateně. „Ale na tobě." Dořekla.

„Chceš tu zůstat?" ptal se nevěřícně.

„Jestli o mě stále stojíš." Přikývla. Ve vteřině ji znovu políbil.

„Miluju tě." Zašeptal jí do rtů.

„Já tebe."

Za několik dalších chvil se připojili k ostatním ve vedlejší místnosti. Thorovi stačil jediný pohled na jeho sestru. „Už se domů nevrátíš." Ani to nebyla otázka. Freya zavrtěla hlavou.

„V Asgardu mě už nic nečeká."

„To se ani nerozloučíš s otcem? S našimi přáteli?"

„Nemůžu se tam vrátit bratříčku." Nikdy předtím ho tak nenazvala, toto oslovení patřilo výhradně Lokimu. „Copak to nechápeš? Však ani ty se tam tentokrát nezdržíš dlouho. Nakonec jsme si docela podobní. Rozluč se za mne s otcem. Snad to pochopí."

Přikývl. „Vezmu ti tvé věci. Je něco konkrétního co bys chtěla mít u sebe?"

„Ty stříbrné šaty co mám od vás. Pár knih, napíšu ti seznam. A jeho plášť. Je u něj v pokoji, dostaneš se tam z mého, přes balkon."

Když Thor odcházel, pevně ho objala a vtiskla mu do dlaně kousek papíru. „Stevova adresa. Vrať se brzy."

„Neboj se." Vydechl a vtiskl jí polibek do vlasů. „Postarej se o ni." Řekl Stevovým směrem.

„Vždycky."

„Heimdalle, kdykoli budeš připraven."