Freya z Jotunheimu

Midgard

Probudil ji Thor, cloumající jí ramenem. „Co se děje?" ptala se rozespale.

„Loki je naživu." Tahle jediná věta jí stačila k plnému probuzení. Posadila se na posteli a prsty si projela dlouhé černé vlasy. „Cože?" Zadívala se na bratra s krajní nedůvěřivostí.

„Loki je naživu. Má teserakt a chce ovládnout Midgard."Vychrlil ze sebe překotně blonďák.

„Ale to přeci nedává smysl, viděli jsme ho padat... On...nemohl to přežít Thore." Snažila se všechno popřít. Není přece možné aby její dvojče... „Jak?" zeptala se jen.

„To nevím sestřičko. Jen jsem myslel, že bys to ráda věděla.Otec mě posílá do Midgardu, abych přivedl Lokiho domů."

„Půjdu s tebou." vyhrkla a vyskočila z postele.

„Ne Freyo, nejdeš."

Oblékla se do svých zelenozlatočerných šatů a nazula si vysoké okované boty. „Pokus se mě zastavit." odsekla, když si k pasu připínala pás s dýkou a vrhacími noži.

„Kdyby to bylo na mě..."

Přehodila si plášť přes ramena. „Promluvím si s otcem.Pochopí to." Zadívala se na Thora svýma a zelenýma očima.Stejnýma jako má Loki. Věděla, že její starší bratr jim nikdy neřekne ne.

„Tak dobře. Ale rychle."

„Ne." zněla rezolutní odpověď.

„Otče. Jsem jediná kdo může Lokiho přivést k rozumu a ty to víš. Jsem jeho sestra." Všeotec na ni upřel své ledově modré oko.

„Otče, sestra má pravdu." Zastal se jí Thor. Stáli na okraji Bifrostu. Přesně na místě kde Loki před šesti měsíci spadl.„Jestli Lokiho někdo dokáže přesvědčit o pomatenosti jeho činů, je to Freya. Nikdo jiný a ty to víš."

„Dost!" zahřměl Odin. „Freya nikam nepůjde. Jako tvůj otec ti to zakazuji. Je to mé poslední slovo."

„Ale ty nejsi můj otec." zasyčela Freya. „Půjdu do Midgardu s Thorem ať se ti to líbí nebo ne. Sama jsem zodpovědná za své činy. A jestli chceš přivést Lokiho živého jsem tvá jediná naděje Všeotče." Promluvila chladným hlasem a magie kolem níjen zapraskala. K jejímu překvapení se Odin pousmál.

„Zdá se žes v mém zákazu našla skulinu." Vrhla se Odinovi kolem krku.

„Díky." zašeptala.

„Připravte se."

                        ...........................................................................................

„Tohle nemám ráda, tohle vážně nemám ráda!" vykřikla Freya poté co se po přistání vyzvracela do opodál stojícího keře. „Počkej tady." Zamručel Thor a odlétl. Za chvíli se vrátil i s Lokim kterého táhl za límec, a přirazil ho zády na plochý kámen. Loki se zasmál.

„Kde je ten Teserakt." ptal se Thor.

„Taky si mi chyběl." odpověděl Loki.

„Na žertování nemám náladu." Thorovi očividně docházela trpělivost.

„Měl bys mi poděkovat. Kolik temné energie musel Všeotec shromáždit aby tě bez Bifrostu přenesl sem? Na tvou milovanou Zemi?" To už nevydržela Freya, vrhla se na Lokiho a chytila ho za klopy kabátce.

„Mysleli jsme, že jsi mrtvý! Oplakávali jsme tě! Truchlili jsme, náš otec..."

„Ne náš otec." přerušil ji a vytrhl se. „Jeho otec sestřičko... Řekl ti snad Odin o našem pravém původu nebo ne?"Otočil se k Thorovi.