Freya z Jotunheimu

Jednání II

Když se Freya pozdě v noci vracela ze stájí, uviděla Steva jak se snaží otevřít jedny z řady dveří. „Proč se dobýváš do Thorova pokoje?" zeptala se ho po chvíli co sledovala jeho marné počínání ze stínů. Trhl sebou, ale pak se na ni usmál.

„Všechny dveře tu vypadají stejně."

„Čekals že na nich budeme mít jmenovky? Jak ses vlastně dostal až sem?"

„Nemám tušení. Nemohl jsem spát, šel jsem se projít, a teď nemůžu najít cestu zpátky." řekl a sjel ji uhrančivým pohledem. Měla na sobě zbroj. Tázavě pozvedl obočí.

„Taky jsem nemohla spát. Byla jsem ve stáji. Na Moondustovi už dlouho nikdo nejezdil, nechci aby zlenivěl."

„To je ten černý hřebec co tě ráno pokousal?"

„Nepokousal mě, jen žárlil na Sleipnira. Převléknu se a dovedu tě do tvojí ložnice." řekla a vešla do dveří na konci chodby. Vzápětí vystrčila hlavu zpoza zárubně. „To tam hodláš takhle stát celou noc? Pojď dál." zazubila se na Steva.

Když vešel zůstal ohromeně stát. Pokoj byl daleko větší než ten jeho. Proti němu byl vstup na veliký balkon, po levé ruce byla pravděpodobně šatna, podle šustivých a cinkavých zvuků co se zní ozývaly. Potom se odsud začal linout zvuk tekoucí vody, který naznačoval polohu koupelny. U levé strany dveří stál psací stůl, na kterém ležel luk a toulec šípů. Na klice dveří od šatny visel opasek s mečem a dýkou. U druhého křídla šatních dveří stál stolek s mísou ovoce a karafou vína. A naproti šatním dveřím stála ta největší postel s nebesy jakou kdy Steve viděl. Na lenošce u balkonu, nočním stolku, psacím stole a židli u něj, ležela spousta knih a svitků. Knihy taky pokrývaly stěnu z obou stran té obrovské postele. Šumění tekoucí vody ustalo a za vteřinku se ve dveřích šatny objevila Freya v dlouhé bílé noční košili až na zem s úzkými ramínky.

„Líbí?" pousmála se Freya a chtěla se protáhnout kolem Steva pro plášť. Nedostala příležitost. V příštím okamžiku měla rty uvězněné polibkem s jednou Stevovou rukou v mokrých vlasech a druhou na holých zádech. „Víš, že ano." zašeptal a nechal se Freyou vést k posteli na jejíž hranu se posadila. Toužil po ní a Freya to věděla. Zatlačil ji do pokrývek a dál ji hladově líbal. Nezůstávala pozadu, sjela mu dlaněmi po zádech, pod košilí cítila snad každý jeho sval. Byl tolik napjatý. Usídlil se mezi jejími stehny, jako by to pro něj byla ta nejpřirozenější věc na světě a dál klouzal rty po jejím krku a klíčních kostech. Sten, který se jí vydral z hrdla téměř nepoznávala. Znovu se Stevem spojila rty, sklouzla rukama k jeho bokům a vytáhla mu košili z kalhot. Ten se ani neobtěžoval s jejím rozepínáním a přetáhl si jí přes hlavu. Když ji odhodil kamsi k nohám postele, zadíval se dolů na Freyu, byla lehce zadýchaná, rozcuchaná a rty měla napuchlé od líbání. Snad nikdy nebyla krásnější než teď. Pohladil jí nohy od kolen až k bokům. Netušil jak se to stalo ale najednou na posteli ležel on a Freya mu seděla obkročmo na klíně. „Jaks to...?" ptal se bez dechu. Jen se na něj usmála a zavrtěla se proti jeho rostoucímu vzrušení. Tím vyvolala syknutí a sevření prstů kolem jejích boků. Vzápětí jí stahoval košilku z ramen...

                                      ........................................................................................

Probudila se ve Stevově náručí. „Nezírej na mě když spím." zamumlala. Zasmál se a pohladil ji po nahých zádech.

„Vždyť už nespíš."

„Protože na mě zíráš."

„Nezírám, dívám se. Víš, že mluvíš ze spaní?" Zvedla hlavu z jeho hrudníku a pohlédla mu do rozesmátých očí. Její vyděšený výraz ho donutil znovu se rozesmát. Sáhla za sebe pro polštář a praštila ho s ním, ani tehdy se nepřestal smát. Přetočil ji na záda, zatlačil do matrace a sklonil se k polibku. „Abys věděla, je to roztomilé." zašeptal mezi polibky. Freya se usmála, vymanila se z jeho náručí a odešla přes pokoj do šatny. Vrátila se ve splývavých zelených šatech přes jedno rameno, které tak tak zakrývaly runu mezi jejími lopatkami. Ze stolu vzala kartáč a začala rozčesávat to vrabčí hnízdo co měla na hlavě. Steve ji pozoroval z postele. „Díváš se na něco, co se ti líbí?"

„Spoustu věcí." Vstal a po chvíli hledání si natáhl kalhoty. Neměl tušení jak se dostaly až téměř na balkon. Na ramenou ho trochu pálily škrábance, které mu tam v noci zanechala Freya. Musel se pro sebe usmát. Freya si škrábanců všimla v odraze zrcadla.

„Počkej, zahojím to." vyhrkla a přešla k němu.

„Ne." chytil ji za ruce. „Nech je tam. Až se vrátím na Zem, budu vědět, že to nebyl sen." Její zelené oči posmutněly. Zvedl jí bradu a něžně jí políbil. „Nesmutni, ještě neodcházím." Usmál se.

„Já vím." vydechla a vrátila se ke stolku a vetkla si do vlasů zlatý hřebínek, osázený smaragdy. Když znovu vzhlédla, Steve si už zapínal košili. „Dovedu tě do tvého pokoje aby ses mohl převléknout. Stráže vás vyzvednou a doprovodí k snídani."

„Ty s námi nepůjdeš?"

„Přidám se k vám až v knihovně. Slíbila jsem Lokimu, že dneska může být u jednání, takže mu jdu dát přednášku o slušném chování. Nasnídám ses ním."

Přešel k ní a zezadu ji objal. „Dáváš mi košem?" zamumlal s úsměvem do jejího krku.

„Jen na chvilku." usmála se, otočila hlavu a znovu ho políbila. „Měli bychom jít. Už takhle bude všem jasné, že jsme byli celou noc spolu." Vzala ho za ruku propletla si s ním prsty a dovedla ho až před jeho pokoj. Tam ho naposledy políbila a teleportovala se do žaláře.

                                    ................................................................................................

Loki už byl vzhůru, zrovna si přetahoval zelenou tuniku přes hlavu, Freya neodolala a polechtala ho po stranách břicha. Loki vypískl, a Freya se v záchvatu smíchu skácela na jeho postel. Věděla, že je lechtivý, ale takovou reakci opravdu nečekala. Jen málokdy se jí podařilo přiblížit se k němu takhle nepozorovaně. „Přestaň se smát..." řekl jí a uraženě na ni shlížel.

„Co to bylo za zvuk?" smála se.

„Zmlkni."

„Co uděláš? Upištíš mě k smrti?"

V očích se mu nebezpečně zalesklo, v další vteřině skočil na Freyu aby jí oplatil stejnou mincí. A povedlo se mu to, teď to byla jeho sestra kdo pištěl jak malá holka. „Tak už dost. Dost!" Smála se až jí tekly slzy z očí. „Loki, dost!"

„Popros!" smál se. A dál jí lechtal.

„Prosím, prosím přestaň!" Konečně ji poslechl, seskočil z postele a vítězně se usmál. Freya se posbírala z postele, uhladila si šaty a vytrhla mu pohár vína z ruky.

„Zmetku." sykla a z očí jí šlehaly blesky. I když Loki věděl, že se nezlobí doopravdy.

„Fajn, fajn, už jsem slušný. Můžeme jít?"

„Nejdřív se chci nasnídat."

„Ahh, jistě, po včerejší noci musíš být hladová." pousmál se.

„Ty o tom víš?"

„Jak bych o tom mohl nevědět? Zaprvé: záříš jako už dlouho ne, zadruhé: máš modřinu na krku, které si nejde nevšimnout, a zatřetí: máme pouto... Vím ovšem co děláš. Ne, že bych chtěl vědět zrovna tohle."

„Budeš se ke Stevovi chovat slušně, rozumíš? Nebudeš mu vyhrožovat. Slib mi to." řekla a pro zdůraznění svých slov na něj ukázala lžící od ovesné kaše.

„Nebudu mu vyhrožovat, jen ho poučím jak se má chovat k mojí sestře."