Freya z Jotunheimu

Rituál

Asgardská knihovna je obrovská kruhová místnost, zabírající celou západní věž od přízemí až po strop. Je v ní na padesát tisíc knih a svitků. A Loki s Freyou je přečetli všechny. Všeotec seděl na jejím oblíbeném místě. Až úplně nahoře pod trámovím v jednom ze střešních výklenků s velkým oknem s výhledem na les a zapadající slunce. Pomalu šla k Odinovi a prsty přitom přejížděla po prastarých kožených vazbách. Milovala to tady víc než kterékoli jiné místo paláce.

„Přál sis mě vidět Všeotče?"

„Ano, posaď se mé dítě."

„Nejsem..."

„Nehádej se a poslouchej." přerušil ji spíš unaveně než ostře. „Thor dostal zprávu z Midgardu od jistého velitele Feryho"

„Furyho."

„Ano toho. Jde o to, že jistá midgardská vláda si dělá nároky na Lokiho. Chtějí ho předat jejich spravedlnosti a podrobit nějakým testům."

„Chtějí nás zkoumat jako krysy." vyprskla.

„Posílají sem tři ze svých lidí na vyjednávání. Chci aby ses ho zúčastnila a jednala za naši říši."

„Já a vyjednávat? Otče, myslím, že na to nejsem vhodná osoba. Proč já, proč ne Thor nebo matka?"

„To ty znáš Lokiho lépe než kdokoli jiný. Znáš jejich vyslance. Dají ti své podmínky, a ty jim slušně vysvětlíš, proč by tvůj bratr měl zůstat zde. Kdyby měli pochybnosti o tvém rozhodnutí, vydáš se mým jménem na Midgard s našimi podmínkami."

„Kdo jsou ti vyslanci?"

„Dva muži a žena. Thor je nazval Hawkeye, Černá Vdova a Kapitán."

Freyou projelo chvění. Navenek nedala nic znát, i když ji nejspíš nic nemohlo překvapit víc. „Kdy dorazí?"

„Zítra ráno. Thor je doprovodí."

„Zítra?! Málo času na přípravu."

„Jejich vláda trvá na tom, že to musí proběhnout co nejrychleji."

„Nemám co na sebe." vyhrkla a vymrštila se na nohy.

„Právě jsem ti dal do rukou významný diplomatický úkol a jediné co na to řekneš je: Nemám co na sebe?" podivil se Odin. To už ale Freya sbíhala po točitých schodech ven z knihovny.

„Ženy..." vydechl nechápavě Všeotec a zadíval se z okna. Odsud je opravdu nádherný výhled.

                                                                   ....................................................

Tu noc nemohla usnout. Jen se převalovala ve své posteli a zírala do stropu. Když už to nemohla vydržet, přetáhla si přes noční košili plášť a seběhla dolů do žaláře. Tam našla Lokiho rozvaleného po celé šířce postele. „Posuň se." špitla a dloubla ho do ramene. Loki pootevřel oči slepené spánkem, převalil se na záda a nadzvedl svou pokrývku. Freya vklouzla k němu.

„Stalo se něco?" Ptal se.

„Nemůžu spát."

„Kvůli zítřku?"

„Ty o tom víš?"

„Samozřejmě."

„Jsem nervózní. Uvidím Steva po třech měsících, nevím jestli..."

Přetočil se na bok a zastrčil jí pramínek vlasů za ucho. I potmě viděla jak mu září oči. „Nezapomněl na tebe. Určitě ne. Nemusíš se bát."

„Myslela jsem, že to neschvaluješ."

„Nezáleží jestli to schvaluji. Jsi vše co mám Frey, chci abys byla šťastná."

„To je to nejhezčí cos mi kdy řekl."

„Myslel jsem, že to není třeba. Ale to není všechno co tě trápí."

„Ne." řekla a posadila se. „Myslíš, že bychom ten rituál mohli provést už dnes?"

„Co se mně týče, všechno je připravené." připustil Loki. Luskla prsty a celou se rozlilo měkké žluté světlo. „Počkej, počkej..." Zarazil ji. Byl bos, rozespalý, rozcuchaný, jen ve lněných kalhotách na spaní a zelené tunice. V očích se mu zrcadlil strach. „Co když to přece jen nedokážu?" Freya už stála u stolku s vínem, ze kterého vzala číši a malý nůž. Otočila se, přešla k Lokimu, obě věci mu vložila do dlaní a políbila ho na čelo. Pak se mu podívala do tváře.

„Dokážeš. Vím to."

Loki zavřel oči, a když je otevřel byl ledově klidný. Kouzlem odstranil postel aby měli dostatek místa, pak vzal Freyu za levou ruku a řízl jí do dlaně. Krev vytékající z rány zachytil do číše, vzápětí udělal totéž sobě.

„Jestli nám kecali a nejsme dvojčata, je to v háji." zamumlala Fraya, když si zastavovala krvácení.

„Zmlkni. Záda." řekl soustředěně. 

Probírali ten rituál snad stokrát, věděla co to znamená. Shodila z ramen plášť a rozvázala šňůrku na zádech noční košile, čímž se jí rozevřela až ke kříži. Loki se postavil za ni, přehodil jí vlasy přes rameno a jejich krví jí nakreslil mezi lopatky runu. Ne jen tak ledajakou, byla to úplně nová runa, kterou pro tento rituál Loki vymyslel. Než krev na jejích zádech zaschla znovu si prošel všechna schémata. Když skončil, Freya se posadila do tureckého sedu doprostřed cely a položila si ruce na kolena dlaněmi nahoru. Loki se postavil za její záda a přiložil jí prsty na spánky. 

„Připravená?" Jen přikývla. 

Loki se zhluboka nadechl a začal prozpěvovat v jazyce,který jí byl cizí a přesto mu rozuměla. Jotunština. Cítila jak se mění do své skutečné podoby, v odraze skleněné stěny viděla, že totéž se děje i Lokimu. Přes to všechno zůstávala klidná. Celé tělo ji začínalo brnět a Lokiho zaříkání nabíralo na hlasitosti. Celá místnost vibrovala Lokiho energií, tohle byl kritický okamžik, jestli teď povolí, oba je to zabije. Najednou jejich pokožka začala pomalu blednout. Trvalo to dlouho, ke konci už Lokiho hlas začínal slábnout. Otevřela oči a zadívala se na jejich odraz oba už měli svou podobu, jen její oči ještě šarlatově žhnuli. Pak mezi lopatkami pocítila bolest, jako by jí tam někdo přiložil rozpálenou ocel. Ta bolest ji přinutila zavřít oči a zkřivit tvář bolestí. Když je znovuotevřela byly znovu zelené stejně jako bratrovy. Zvedla zrak a zadívala se na Lokiho odraz. „Hotovo." Vydechl a zhroutil se na podlahu.