Freya z Jotunheimu

Jsou i jiné cesty z Asgardu

Thor sešel do žalářů, kde na něj zpoza runové sítě své cely shlížel Loki s pohrdavým výrazem ve tváři.

„Thore, po celé té době mne teď přijdeš navštívit. Proč? Přišel ses mi vysmívat?"

„To stačí Loki." Řekl klidně. „Dost těch iluzí." Loki naklonil hlavu na stranu, překvapený, že Thor prokoukl jeho trik. Zavřel oči a Thorovi se naskytl překvapivý pohled. Cela vypadala jako po výbuchu. K tomu tady taky nejspíš došlo, uvědomil si hromovládce vzápětí. Jakmile se Loki dozvěděl o smrti jejich matky, magie z něj doslova vytryskla. A co nezničila ona, zvládl sám. Celé hodiny tam se zběsilým křikem házel nábytkem do stěn, i do runové sítě, která ho držela uvnitř. Věděl, ž je proti ní téměř bezmocný, ale co? Potřeboval alespoň trochu ulevit svému žalu. Ne, že by to pomohlo. Teď seděl opřený o zadní stěnu svého vězení s hlavou zvrácenou dozadu a rukama složenýma v klíně. Pokořený, zlomený, truchlící. Už se nepokoušel skrýt své pocity.

„Teď mě vidíš bratře." Řekl prázdným hlasem. „Trpěla?" Ptal se s pohledem plným bolesti Thora.

„Nepřišel jsem s tebou sdílet náš žal. Ale něco ti nabídnout." To ho zaujalo.

„Pokračuj."

„Vím, že toužíš po pomstě. Stejně jako já, jako Freya. Pomoz nám dostat se z Asgardu a pomsta bude naše. Pak se vrátíš do téhle cely."

Ač ho to samotného překvapilo, bratrův návrh ho pobavil. Vlastně spíš důvody skryté za ním. Uchechtl se.

„Musíš být vážně zoufalý, když žádáš o pomoc mě. Myslíš, že mi můžeš věřit?"

„Já ne. Matka ti věřila... Navzdory našim rozepřím v minulosti byl tu záblesk naděje, že můj malý bratr je pořád tam uvnitř. Ta naděje je pryč. Freya ti navzdory všemu stále věří. Ani ona tě neochrání, když nás zradíš. Zradíš, a já tě zabiju. "

„Nikdy ti to neodpustí."

„V tom případě by ses měl snažit, aby nebylo co odpouštět."

Loki se lehce pousmál. „Kdy začneme?"

„Právě teď." Řekl starší z bratrů a vytáhl z pod pláště malý amulet a přichytil ho k runové síti, po které se okamžitě začaly rozbíhat ledové krystalky. „Teď se ukáže, jestli je Freya tak silná jak říká." Zamumlal Thor. Loki chvilku překvapeně pozoroval kouzlo a pak se po jeho tváři rozlil úsměv.

„Silnější než si dokážeš představit." Vydechl a od jeho rtů stoupala pára. V žaláři se citelně ochladilo. Počkal ještě pár vteřin, než se led dostal do všech rohů a pak do sítě udeřil pěstí. Ta se rozsypala na tisíc kousků. „To bylo geniální." Řekl uznale s jiskřičkami v zelených očích. I Thor vypadal překvapeně, nevěděl, co ta věcička dělá, ale teď už chápal, proč Freya tolik lpěla na tom, aby ji nebral do holé ruky. Byl přesvědčený, že v opačném případě by ho amulet byl schopný zabít.

„Tohle se ti vůbec nepodobá bratře," smál se Loki, zatímco vybíhali schody ze žalářů. „Takové utajení." U jejich paty se ze stínů vynořila Freya. Thor jí sjel tvrdým pohledem.

„Máš být přeci..."

„Změna plánu." Skočila mu do řeči a rychle objala Lokiho, ten když ji pustil z náručí, pokračoval v popichování staršího bratra.

„Jseš si jistý, že si nechceš cestu ven probít pěstmi?"

„Jestli nezmlkneš, klidně ti jednu vrazím."