Sbírka gramofonových desek

Přátelství

Vešla do jejich společného pokoje. Nikdo tam nebyl. Jen zřídka se v tomto pokoji všichni v klidu sešli, jen zřídka si mohli popovídat o nových misích, co dělají jejich spřízněné duše, jejich děti. Mohli si jen tak sednout a bavit se, hrát tu hru, že jsou normální. Ale poslední dobou se to stávalo stále méně. Bylo jí to líto, přecejen to byli její přátelé, které teď skoro nevídala.

Lehla si na postel, ale spánek nepřicházel, jako by jí Bůh nechtěl dopřát klidu. Podívala se na hodinky a zjistila, že je jedna hodina v noci. Neležela zase tak dlouho. Vstala tedy z postele a šla ke své bedně, kde měla všechny osobní věci, zbraně a oblečení. Otevřela těžké víko a vyndala fotku svých dětí. Dělávala to, když nemohla usnout. Zalezla si do postele, dívala se na své dva syny. Pak ji něco napadlo. Možná ještě nespí. Rychle přešla pokoj k jejich společnému laptopu, zadala heslo a snažila se zavolat svému příteli. Ale nepříjmal hovor. Zaklapla tedy notebook a chtěla si jít znovu lehnout, když někdo otevřel dveře. A zdaleka to nebyl jeden z jejích spolubydlících, nýbrž její nadřízený.

"Máš chvilku?" optal se. Pouze kývla hlavou na souhlas a posadila se na postel. Muž začal mluvit: "Jde o to, že potřebujeme něco probrat s čechy, kteří nemluví anglicky. Myslíš, že bys mohla překládat?" Nebyl to příkaz. On jí nikdy nic nepřikazoval přímo. Vždy jen žádal, bylo na ní, zdali to přijme.

"Jistě, odjezd je hned teď?"

"Za půl hodiny, děkuji." usmál se a odešel. Nikdy moc nezdržoval. Anna tedy vstala z postele a oblekla se do vojenské uniformy. Podívala se na své už příliš dlouhé vlasy do střepu od zrcadla, který někde našel Max a dal ho sem. Pak mi to musí někdo oholit. Pomyslela si, jak opouštěla prázdný pokoj. Ještě zkontrolovala, zdali má všechny zbraně, co potřebuje. Nechtěla se znovu vracet. Vzala si jen svůj revolver a dva vojenské nože.

Po přibližně hodině jízdy dorazili na základnu, kde sídlilo mimojiné i několik českých jednotek. Hned jak přijeli, je všechny zkontrolovali, jejich průkazy, kdo jsou, prohlédli si jejich obličeje, zbraně. Vždy se to tak dělalo, ale než kvůli bezpečnosti to bylo spíš kvůli tomu, aby se lidé na základně cítili bezpečně.

Do hlavní české kanceláře šli ale jen dva, protože zbytek vojáků zůstával u vozidla. Rychle vešli, kde už na ně čekal nějaký muž středního věku s prošedivělými vlasy. Potřásl jim oběma rukou a pokynul jim, aby si sedli.

"Pozval jsem si vás sem, abych vás informoval o našem postupu u města Musa Qaleh. Byly to dlouhé boje, ale talibánci se stáhli dále na jih." Takhle pokračoval ještě dlouho a Anna celou tu dobu překládala. Když už bylo řečeno vše, co chtěl její nadřízený slyšet, mluvili chvíli o tom, co bude dál. Jestliže by eventuelně poslali američané nějakého odstřelovače, aby je zbavil pár vůdců, nebo zdali to má vůbec nějakou cenu.
Po padesáti nekonečných minutách vešel do místnosti muž asi tak v Annině věku. Bylo zvláštní, jak jí byl povědomý. Na krátkou chvíli se i on zastavil na jejím obličeji, jako by si snažil vzpomenout. Anna okamžitě promluvila: "Nemáš po téhle schůzi chvilku čas, zajímalo by mě, odkud jsi mi tak povědomý." 

Muž jen kývl: "Počkám venku." a odešel stejnými dveřmi, jakými přišel.

Schůze po dalších dvaceti minutách skončila, když bylo řečeno vše, co mělo být. Muž si ještě potřásl rukou s nadřízeným i s Annou. Anna se ještě s oběma domluvila, zdali může chvíli zůstat. Když se jí její nadřízený zeptal, jak se chce dostat na základnu, odpověděla: "Nějak se tam dostanu, do západu slunce jsem zpět." On jen kývl, rozloučil se s ní a vydal se dál plnit své povinnosti. Ještě předtím, než odešel, řekl, že kdyby jí potřebovali, má být alespoň na vysílačce. 

Za malou chvíli Anna stála tváří v tvář muži, jenž jí byl velmi povědomý, ale nemohla si vzpomenout, odkud ho zná. 

Usmála se: "Ahoj, já jsem Anna, dříve příjmením Svobodová, jak se jmenuješ ty?" 

Zdravím mé nadšené čtenáře (kolik vás jen je? tipuji to na pět lidí :)) Věnuji vám novou první kapitolu, která bude mít pokračování a snad v příští kapitole i trochu akce. Byla bych šťastná za hlas či komentář a přeji Vám hezké prožití vánočních svátků a šťastný nový rok. :D