Sbírka gramofonových desek

Rodina II.

Předtím, než se jí tohle všechno stalo, než se dostala do tohoto nekonečného sna, předtím byla dítětem, které věřilo na cestu zpět. Dříve věřila, že vždy se může vrátit, zapomenout, napravit své chyby. Ale v jejím světě nic takového neexistovalo. Nebyla druhá možnost. Když jste udělali něco špatně, platilo se životy mnoha lidí. Nikdy si tohle nepřála, nikdy nic podobného nechtěla. Ale osud si pro ni připravil jinou cestu, než chtěla.

Trvalo jí to již dlouhou dobu. Celých šest měsíců neviděla rodinu, neviděla kluky, kteří žili bez ní, nemohla vidět ani Daniela, který se kvůli nim vzdal pracovní příležitosti. To Anna nikdy nemohla pochopit. Jak člověk může milovat cizí děti natolik, aby pro ně obětoval život?

Sledovala dění na ulici, sledovala sotva patrně viditelný obchod s drogami na rohu, skryt ve stínu malého obchůdku. Věděli, že je majitel nenahlásí, jinak by se mu špatně dařilo. Takhle to tady fungovalo vždy. Zavrtěla hlavou, na toto dnes nesmí myslet. Dnes je tady z jiného důvodu. Ten byl prostý a jeho jméno bylo Martin. Měla ho v hledáčku už řádku měsíců, ale trvalo jí dlouho, než získala to, co na něj jedině platilo. Páku, za kterou musela zatáhnout, aby spolupracoval. Jeho malého synka, kterého celé dva roky neviděl, nemohl ho najít. Ale Anna byla lepší stopařka, než on. 

Trvalo jí to tři nekonečné měsíce, než hocha našla. Jeho únosci ho drželi ve tmě, kluk byl velmi vyhublý, jak ho moc často nekrmili. Obličej se skrýval pod nánosem špíny, nehty ze stresu okousané. Viděla mnoho unesených lidí. Lidí, co byli zlomení. Věřili svým únoscům, nikomu jinému. Byli na nich závislí tak moc, že když jste je od nich oddělili, bylo velmi obtížné je přesvědčit, kdo je ten zlý. Nespočetněkrát se jí stalo, že se ten člověk zabil, nevydržel. Bylo to pochopitelné. Když ztratíte někoho, kdo je vám blízký, přestože v hloubi duše víte, že není dobrý. Musíte ho milovat. Když ho ztratíte, ztratíte i kousek sebe. Kluka osvobodila, ale vyžádalo si to daň. Nejenže byla ošklivě pořezaná na předloktí, ale co bylo horší (či lepší?), že zabila šest lidí, kteří nebyli ničím jiným, než řadovými vojáky. Někteří z nich jistě měli také děti. V tom případě nechápala, jak mohli pracovat, pro někoho, jako byl tento muž. 

Něco ji fascinovalo na tom, jak se k ní hoch choval. Nikomu nevěřil, nezlomili ho. To pro Annu byla velmi dobrá zpráva. Přestože jí nevěřil, snažila se ho donutit mluvit, marně. Předala ho tedy jednomu z lidí z jejich agentury, konkrétně tomu, jehož dobře znala. Nechtěla riskovat, že by dítě někdo podruhé unesl. Domluvila se s jejím nadřízeným, že hned, jak to půjde, pošle kluka k Danielovi. Chtěla, aby se o něj postaral někdo, kdo by mohl alespoň trochu přemalovat psychické škody, které nikdy nepůjdou zakrýt. Věděla, že Daniel je ten jediný člověk, který by to dokázal. Samozřejmě, až na jeho vlastního otce, kterého musela najít. 

Když zahlédla siluetu toho, jehož hledala, bez okolků se vydala za ním. Věděla, že ví, že ho sleduje. Jak by také ne, když to byl jeden z nejlepších špionů na světě. Tedy z těch, o kterých věděla. Kdyby chtěla, nevěděl by o ní. Ale takhle to bylo lepší. Zjistila o něm vše. Věděla přesně, do jaké školy chodil, či jak se jmenovala jeho první dívka. Vše, co bylo zdánlivě nedůležité, mohlo současně být klíčem k jeho duši. Ale největší pákou byl pochopitelně jeho syn, který byl teď u Anny. Muž tedy šel směrem do jednoho skladiště. Anna přesně věděla, že tam zajde, tak si to trochu připravila. Nic neviděl, vše bylo perfektně maskované. Zastavil se. Tak rychle se zastavila i Anna a pohlédla na jeho tmavou postavu stojící v polostínu. Čekala, až promluví jako první. Nechtěla být tím, kdo prolomí toto tíživé ticho. 

"Co ode mě chcete?" Zeptal se okamžitě otáčejíc se jejím směrem. V jeho hlase nebyla slyšet jediná emoce, jediné, co mohla zaslechnout bylo, že maličko chraptil. Asi byl nemocný.