Secrets from my island (CZ)

Bacha, díra!

Procházka lesem se chýlila ke zlatému vrcholu....prdlajs zlatýmu vrcholu! Spíš k bahnitýmu,kytkama a plevelem a vůbec ještě něčim o čem nikdo nechtěl vědět co je zarostlýmu vrcholu,kterej kapku páchnul.

Lesem se šířily hlasy celé skupiny mladých vikingů. Nejvíc byl slyšet Snoplivec. Zase se nad všechny vytahoval. A potom byl slyšet i Rybynoha,který jako vždycky Snoplivcovi odporoval,že ho porazí. K čemu to jejich věčný dohadování vlastně má bejt? Když jde o vědomosti a něco na přemýšlení,je šampión vždycky Rybinoha. Ale když se jedná o fyzickou zátěž,nějaký zápas či jiné tělocvičné dovednosti,je zase vítěz Snoplivec. Sem tam je někdo vystřídá,ale to jednou za uherskej rok.
,,Tak. Ticho prosím. Vítejte u mé zahrádky!"rozmáchla Flegma pyšně rukama.

Všichni na to koukali jako na nějakou starou kůlnu a dvojčata (Rafana a Ťafan) měli dokonce pusu dokořán.
,,Co vy na to?"usmála se Flegma.
,,No,je to....takový....ZAROSTLÝ! Jo. Zarostlý,to je to slovo! Zarostlý,no." vylezlo z Astrid.
,,Pěkný. Asi to musí bejt užitečný,bylo s tím určitě moc práce." usmál se nuceně Škyťák.
,,Teda Flegmo! Krása! Nádhera! To odsud vypěstované musí každý viking chtít k večeři. Tohle a jak,mňamka!" rozplýval se tam Rybinoha.
,,Pravda. Asi by to šlo použít na porážení jaků! To jak spadnou na zem je k popukání!"povyskočil Ťafan.
,,Geniální brácha!"vrazila do Ťafana Rafana svou přilbicí.
,,Nevím co na to říct." pokrčil rameny Snoplivec.
,,Moc si toho vážím,děkuji. A teď co tu vlastně máme!" mrkla na skupinku Flegma. Asi ani jednoho vůbec neposlouchala a jestli jo,tak slyšela jenom co chtěla.

Potom,co charakterizovala všechny své výpěstky, zmizela všem za roh.
,,Tak kdybych tohle neviděl,o nic bych nepřišel."
,,Snoplivče,vždyť tohle výsledný pole muselo vznikat několik měsíců,možná pár let."
,, Bla bla bla! Mlč,Rybinoho!"hádala se dvojice rivalů. Naštěstí je Flegma vyrušila.
,, Kluci klid. Tady máte každý z vás něco z mé zahrady. Jsou to klasy kukuřice . Tak schovat a jdeme se kouknout po okolí."

Vikingové šli mezi vodopády,mezi loukami a všechno živé zdrhalo někam do prčic. Když tam tak řvou,tak co jinak měli asi chudáčkové zvířata udělat.
,,Stát! Zde máme jezírko,ve kterém jsou nejchutnější ryby na celém našem ostrově! Snoplivec a Ťafan nám hned nějaké uloví,Rybynoha rozdělá oheň a zbytek má volný program. Ale buďte na dohled!" napomenula žena své svěřence a vydala se nad jezero pro byliny. Astrid a Škýťa měli volno a i když to tam vše znají,rozeběhli se někam směrem od vodopádů.
,, Koukni!Co to támhle je?"ukázala Astrid někam do dáli.
,,Já nevím. Ale dost se to třpytí. Myslim,že to tam nikdy předtím nebylo."zavzpomínal si Škyťák.
,,Tak na co čekáme? Poběž!"
,,Ale Astrid!"
,,Dělej bábovko! Co by se mohlo asi stát?"
,,No spousta věcí,třeba...."
,,Třeba to že nezjistíme co to je! Pojď!"

Astrid čapla hocha za ruku a vláčela ho za sebou. Škyťák za ní nedobrovolně cupital. Najednou ho dívka pustila. Zůstal by stát na místě,ale spatřil něco,čeho si nikdy předtím nevšiml.
,,Astrid,STŮJ!!!!"
,, Vždyť už tam budu!"
I když na dívku volal,nezastavila. Vydal ze sebe maximum,aby jí dohnal. Povedlo se mu to,ale pozdě.
Astrid už skákala po té zajímavé věci....
,,BACHA,DÍRA!!!!!!!" zařval ze všech sil Škyťák.
Astrid se podívala pod sebe. Byla to obrovská díra a ona už jenom visela na její hraně.
,, Škyťáku,pomoct!"křičela už ze zoufalství dívka.
,,Mám tě!"
Oba se sice drželi( Astrid hrany díry a Škýťákovi ruky, Škyťák klečel na zemi  a jen tak tak držel Astrid) ale kousek toho okraje to nevydržel a ulomil se. Jak se dá předpokládat,Škyťák zas takovou sílu neměl a oba spadli do podivné díry kulatého tvaru,která měla neznámou délku.

Áááááááááááá!!!!!!!!!!!

To byl ten JEDINÝ znak toho, že do záhadné díry někdo spadl...............

Druhý díl s 630 slovy je za námi. Chci vám poděkovat za to,že jdeme pomaličku ale jistě nahoru(nebo spíš dolů? :) ) v kategorii fantasy. Díky moc. Opět každý komentář a hlas moc potěší. Mějte se,
Ad#l