Secrets from my island (CZ)

Byla to realita, nebo sen?

     Tak to bylo zvláštní. Ještě nikdy jsem se takhle necítil. Byl jsem v šoku, měl jsem divný tlak v břiše a moje srdce zplašeně tlouklo. Ale zároveň mě něco uvnitř hřálo a říkalo mi, že tomu vižleti můžu věřit. Jenže ten pocit byl tak hluboko ve mě, že jsem na něj nechtěl dávat. Navíc nemůžu jen tak někomu věřit, a to už vůbec ne někomu, kdo mi říká Bezzubko! Zase na druhou stranu každé pro má své proti.... Nevím co dělat! Je to tak těžké!
     Hlavní otázkou je, proč mě nezabil? Měl mě naservírovanýho jako na stříbrným podnose, svázanýho, zraněnýho, bezmocnýho, slabýho. On radši vzal tu směšnou mini dýku a vyprostil mě. Zpočátku jsem nevěděl, jak reagovat, zaútočit nebo utéct? Kdybych utekl, považoval by mě za zbabělce a nebo za tvora, který touží po svobodě a životě mezi nejbližšími? Radši jsem na něj zařval. A až pak jsem utekl. Utekl doslova. Chtěl jsem vzlétnout, ale v ocase jsem cítil obrovskou bolest, jako by tam něco chybělo...
     Neměl jsem na vybranou, musel jsem přistát v jakési kotlince. Ještě když jsem byl svázaný v silných lanech, plánoval jsem si, jak vzlétnu a vrátím se domů, kam jsem taky směřoval, než mě v letu zachytila ta síť. Plán na návrat ale zůstal zamotaný v provazech a já nedokázal ovládat svůj let. Zřítil jsem se na břeh jakéhosi jezírka. Voda se dostala do spálenin, které mi na kůži nechaly provazy, když jsem se z nich snažil vymotat, a začalo to nepříjemně pálit. Ze všech sil co mi zbyly jsem vylezl z jezera a plácl jsem sebou do trávy. Ničemu jsem nerozuměl. Proč nemůžu letět? Je problém v křídlech? Ne, ta se zdají být v pořádku. Pak zbývá jen ocas. Jakmile jsem se podíval na své ocasní kormidlo, strnul jsem hrůzou. Polovina chyběla! Byla tam jen rána.
     Nedokázal jsem od svého zranění odvrátit zrak. Vždyť draci musí létat! Zkusil jsem to. Spadl jsem. Zkusil jsem to znova a zase jsem spadl. A zase a zase a zase. Opakoval jsem to asi stokrát, než jsem dostal hlad. Ulovil bych si rybu, ale nedařilo se mi to. Tu pitomou rybu jsem sledoval tak zapáleně, že jsem nevnímal okolí.
     Vyrušil mě až křik. Ze skalní stěny spadl viking. A byl to ten viking, který mi dal novou šanci žít. Ale proč se nehýbe? Je v pohodě? Co takhle ho sníst? Mám celkem hlad. Ale bylo by to fér? Ne, nesežeru ho. Zatím. Sledoval jsem ho dost dlouho, než se konečně probral. Asi omdlel, nebo tak něco. Nejdřív se zmateně rozhlížel kolem. Napadlo mě, jestli je lepší, aby on první uviděl mě, a nebo jestli mám jít pomalu k němu. Zvolil jsem variantu číslo 2. Celkem se lekl. A já si ho mohl konečně prohlídnout. Tak ukaž se. Neměl žádný štít, kdybych do něj jenom trošku drcnul.... MOMENTÍK! To je ryba? Uvědomil jsem si, že mám obrovský hlad. Sedl jsem si. Nesmím mu nic udělat, dokud má tu rybu. Co to dělá? Podává mi jí? Tak jo, opatrně, a vysunout zuby......
,,Bezzubka? Dal bych krk za to že má..."
TEĎ! Schlamstnul jsem rybu na jeden hlt. To je všechno? Víc jich nemá?
,,Zuby."
Možná že tu rybu chtěl pro sebe. Fajn, nezabije mě když mu půlku vrátim. No moc nadšeně nevypadal. Tak sníš jí? No honem. Strčil si rybí ocas do pusy a zakousl se do ní.  Zvláštní, žádné ostré zuby. Ani drápy. Spolkl jí. A pak se mu to vrátilo a spolkl to znova. Proč si to dává nadvakrát? Asi nechce plýtvat, nebo nevim. Když se oklepal, musel jsem se olíznout. Hned bych si to rozmyslel a nechal si jí celou. Najednou roztáhl rty a ukázal směšné obdélníkové zuby. Ví vůbec, jak hrozně to vypadá? Zaostřil jsem na to detailně a JÁ SÁM mu ukázal, jak vypadá směšně. Podrbal se v srsti na hlavě. Achjo, neumí nic normálně. Ukázal jsem mu jak se podrbat, jak roztáhnout křídla, jak si lehnout na záda a milion dalších věcí. Byla to celkem sranda, bohužel to skazil když si na mě chtěl šáhnout. O to nemám zájem! Šel jsem radši spát.
     Během mého spánku se nejspíš chtěl stát umělcem, protože si tam něco čmáral klacíkem do písku. To mu opravdu musím všechno předvádět?! Zrovna se mi do cesty připletl tenčí stromek. Vyrval jsem ho ze země a ukázal mu, jak kreslí draci. Stál tam uprostřed mého veledíla, když vtom....

Cosi to dovoluje! On mi šlape po mé kresbě! Zavrčel jsem. Noha se okamžitě zvedla z čáry. Pochopil to. Možná že... NE! Zase jí tam dal. Zavrčel jsem na něj znova. Zvedl nohu. Nevím přesně, co mělo znamenat to, jak "krásně" mi to prošlapával, a to i přes mé varovné vrčení, ale pak konečně šlápnul mimo! KONEČNĚ!! Vyhýbal se čarám celkem elegantním způsobem, a najednou se objevil přede mnou. Oční kontakt. Nemám je rád. Ale tenhle byl v něčem jinej. V jeho očích jsem viděl sebe. Poté natáhl ruku. Zavrčel jsem. Asi ho to vyděsilo, stáhl ruku stranou. Odvrátil zrak, zavřel oči a natáhl ruku znova. Co jsem měl dělat? Nebudou mě ostatní draci brát jako zrádce? Zapomněl jsem na to. Úplně jsem zahodil všechny obavy za hlavu.... a jeho teplá dlaň se dotkla mého čenichu.
     Nic se ale nemá přehánět. Asi po pěti vteřinách jsem si situaci pořádně uvědomil a svým způsobem jsem odlétl, udělal si pomocí plamene místečko na spaní a usnul jsem.
     Když jsem se probudil, viking byl pryč. Byla to realita, nebo sen?

Dneska to je 904 slov! Vím, že už jsem HRÓÓZNĚ DLOUHO nic nenapsala, ale zaçal mi zlobit Wattpad a nešlo mi na něm nic dělat. Nakonec se to vyřešilo a je tu další díl! Vím, že to je po dlouhé době, tak snad vás to potěšilo. Mějte se,
Ad#l