Všude bylo strašně lidí.
To je to tady ve Vídni normální? Hlavně kolem... Argh... Tý restaurace, kam jsme chtěli jít."No nic, tak jdeme jinam", pokrčila jsem rameny a otočila se k odchodu, ale Ash mě zatáhla zpátky.
"Hele támhle je Caleb... ", udiveně mávala a poskakovala.
Co tady sakra dělá?! On nás špehuje? Zamžourala jsem očima. No ne! On tam fakt je!
"Být tebou tak se k němu moc nehlásím. ", ušklíbla jsem se a ona do mě strčila.
Přece jenom na její úlet na hotelu by nikdo jen tak nezapomněl.
"Taky má rád Justinka. Chápe mě. ", usmála se.
Neochotně jsem se s Ashley vydala za tím blbcem.
"Ahoj! ",pozdravili jsme se všichni naráz.
"Pojďte za mnou. ", kývnul rukou, aby jsme šli.
Neprostestovali jsme.
Obešli jsme tu budovu, kde byla restaurace a šli nejspíš zadním vchodem.
"Co tady děláš? ", nedalo mi a musela jsem se zeptat.
"Bydlím. ", pokrčil rameny.
Cože? To jako budeme žít já a Caleb na stejné planetě? To nedávám...
Vešli jsme do kuchyně. Nadechla jsem se nosem a ucítila silnou vůni... Mmm špaget!
Olízla jsem si rty a dál poslušně následovala Caleba ven z kuchyně.
Ocitli jsme ve velkém sále plný stolů, židlí, jídla a hlaveň lidí.
Všude jen lidi a lidi. Dveře ven byli nejspíš zamčené a na ně bušilo spousty dalších holek a kluků. No hlavně holek. Asi chtějí dovnitř. A my se sem dostali jen tak náhodou. Super! Mám hlad."Proč je tady tolik lidí? ", naklonila jsem se ke Calebovi a očima hledala jediný volný stůl.
On se usmál jako sluníčko a nepřestával koukat na jedno místo.
Také jsem se tam podívala.Seděl tam on.
On! Ta debilní celibrita se smetákem. Chtělo by to lopatku. A samozřejmě nechyběli jeho stejně namyšlení přátelé."Kam to zíráte bando a chtěla jsem vám říct, že -...", zastavila se.
Myslím, že se jí na chvilku zastavilo i srdce.Koukala jak lopatka na smetáček.
No nejradši bych jí teď jednou lopatkou flákla.
Pak z ničeho nic zapištěla a vzala mě za rukáv. Ani jsem nemrkla a už letěla za Justinem. Zastavili jsme se před nima."Ahoj! ", vykřikla hyperaktivně Ashley a poskakovala na místě.
Usmívala se až jsem se divila, že ji nevypadla z pusy protéza, kterou stejně nemá.
Všimla jsem si, že leknutím nadskočili. Otočili se na nás a tikali mezi námi očima, ale nakonec všichni zírali na mě. Jakobych já byla obviněná z rušení zábavy. Nahodila jsem otravný výraz.Seděl tam s nějakým dalším klukem a nějakou blondýnou. Vypadalo to, že jsme jim zkazili bezva program. Tak to abych asi šla. Protočila jsem očima a doslova se otočila na podpatku.
"Počkej! ", přikázal někdo a chytil mě za sukni.
Mohli by jste mě prosím někdo někdy nechat odejít?
Děkuji!
Plácla jsem ho přes ruku a podívala se na něj. Byl to Bieber. Super."Neoprávněným vstup zakázán! ", zamračila jsem se a doopravdy odešla.
"Hej Shawty! A tvoje jméno? ", vstal ze židle a usmíval se na mě.
Zastavila jsem se, ale otočila jen mírně hkavu ke straně.
ČTEŠ
Because He Isn't Normal [J.B.]
FanfictionNikdy jsem nestála o to, abych se sním setakala. Ale když se to stalo... Tak jsem o to nestála dvojnásobně! On totiž není normální... [Nadávky na JB patří ke scénáři této knihy. Jinak ho mám velice ráda.]