Because He Isn't Normal [J.B.]

[6]

Všude bylo strašně lidí.
To je to tady ve Vídni normální? Hlavně kolem... Argh... Tý restaurace, kam jsme chtěli jít.

"No nic, tak jdeme jinam", pokrčila jsem rameny a otočila se k odchodu, ale Ash mě zatáhla zpátky.

"Hele támhle je Caleb... ", udiveně mávala a poskakovala.

Co tady sakra dělá?! On nás špehuje? Zamžourala jsem očima. No ne! On tam fakt je!

"Být tebou tak se k němu moc nehlásím. ", ušklíbla jsem se a ona do mě strčila.

Přece jenom na její úlet na hotelu by nikdo jen tak nezapomněl.

"Taky má rád Justinka. Chápe mě. ", usmála se.

Neochotně jsem se s Ashley vydala za tím blbcem.

"Ahoj! ",pozdravili jsme se všichni naráz.

"Pojďte za mnou. ", kývnul rukou, aby jsme šli.

Neprostestovali jsme.

Obešli jsme tu budovu, kde byla restaurace a šli nejspíš zadním vchodem.

"Co tady děláš? ", nedalo mi a musela jsem se zeptat.

"Bydlím. ", pokrčil rameny.

Cože? To jako budeme žít já a Caleb na stejné planetě? To nedávám...

Vešli jsme do kuchyně. Nadechla jsem se nosem a ucítila silnou vůni... Mmm špaget!

Olízla jsem si rty a dál poslušně následovala Caleba ven z kuchyně.

Ocitli jsme ve velkém sále plný stolů, židlí, jídla a hlaveň lidí.
Všude jen lidi a lidi. Dveře ven byli nejspíš zamčené a na ně bušilo spousty dalších holek a kluků. No hlavně holek. Asi chtějí dovnitř. A my se sem dostali jen tak náhodou. Super! Mám hlad.

"Proč je tady tolik lidí? ", naklonila jsem se ke Calebovi a očima hledala jediný volný stůl.

On se usmál jako sluníčko a nepřestával koukat na jedno místo.
Také jsem se tam podívala.

Seděl tam on.
On! Ta debilní celibrita se smetákem. Chtělo by to lopatku. A samozřejmě nechyběli jeho stejně namyšlení  přátelé.

"Kam to zíráte bando a chtěla jsem vám říct, že -...", zastavila se.
Myslím, že se jí na chvilku zastavilo i srdce.

Koukala jak lopatka na smetáček.
No nejradši bych jí teď jednou lopatkou flákla.
Pak z ničeho nic zapištěla a vzala mě za rukáv. Ani jsem nemrkla a už letěla za Justinem. Zastavili jsme se před nima.

"Ahoj! ", vykřikla hyperaktivně Ashley a poskakovala na místě.

Usmívala se až jsem se divila, že ji nevypadla z pusy protéza, kterou stejně nemá.
Všimla jsem si, že leknutím nadskočili. Otočili se na nás a tikali mezi námi očima, ale nakonec všichni zírali na mě. Jakobych já byla obviněná z rušení zábavy. Nahodila jsem otravný výraz.

Seděl tam s nějakým dalším klukem a nějakou blondýnou. Vypadalo to, že jsme jim zkazili bezva program. Tak to abych asi šla. Protočila jsem očima a doslova se otočila na podpatku.

"Počkej! ", přikázal někdo a chytil mě za sukni.
Mohli by jste mě prosím někdo někdy nechat odejít?
Děkuji!
Plácla jsem ho přes ruku a podívala se na něj. Byl to Bieber. Super.

"Neoprávněným vstup zakázán! ", zamračila jsem se a doopravdy odešla.

"Hej Shawty! A tvoje jméno? ", vstal ze židle a usmíval se na mě.

Zastavila jsem se, ale otočila jen mírně hkavu ke straně.