Because He Isn't Normal [J.B.]

[20]

"Ospalče! Jsme tu!", mluvil na mě něčí hlas.

"Ještě ne... ", zamumlala jsem v polospánku.

Přitáhla jsem si k sobě bezpečnostní pás, jakoby to byla peřina.

"Tak kámoško... ", odepnul mě a vyndal z auta.

"Nosit tě nebudu! Byla jsi pěkně těžká! ", oznámil mi.

Do mých nohou se pomalu vracel cit a v hlavě se zopakovala ta věta : Byla jsi pěkně těžká!
Těžká?! Co tím chce jako říct?!

"Hm... !", odfrkla jsem se a obešla ho.

Vzhlédla jsem a uviděla obrovskou bílou villu. Zastavila jsem se.

"No ty vole... ", ujelo mi a s otevřenou pusou jsem zírala na obří barák.

"Vítej v tvém dočasném domově... ", chytil mě Justin za rameno.

"Bude to jen na pár dní ", podotknula jsem.

"Ale možná, že to nebude až tak strašné... ", zamumlala jsem si pro sebe a stále obdivovala ten dům.

Justin mě pozval dovnitř a já se pořád jen divila. Byla to nádhera!
Bála jsem se na něco sáhnout, abych to neušpinila nebo dokonce nerozbila.
Našlapovala jsem po špičkách, abych neudělal moc velké šmouhy na mramorové podlaze. Nakonec jsem se rozhodla boty si sundat.
Justin bezmyšlenkovitě vešel dovnitř.
Zamračila jsem se a zabránila mu v cestě.

"Sundej si ty boty! ", rozkázala jsem a ukázala na jeho bílý Air Maxy.

Protočil očima, ale když viděl, že to myslím vážně, sundal si je.
Usmála jsem se sama pro sebe.

"Chceš udělat prohlídku nebo si vše najdeš sama? ", zeptal se Justin otráveně.

Prohlídky asi zrovna dvakrát nemiluje.

"Jussi! ", zakřičel pisklavý hlas a než jsem se stihla vzpamatovat, Bieber držel v náručí malou holčičku.

Byla tak roztomilá a neuvěřitelně šťastná, že Justina vidí.

"Ahoj Jazz. ", dal jí pusu na nos.

Ona se zářivě usmála a ještě víc ho objala. Po chvíli si mě všimla a prohlížela si mě.

"Ahoj. ", usmála jsem se na ní.

Ona okamžitě pohled odvrátila a schovala se do Justinovo mikiny.
Tomu jsem se zasmála. Je ták roztomilá a navíc i docela podobná Bieberovi, který jí položil na zem a někam odešel.
Přišla jsem k ní, klekla si a podala jí ruku.

"Já jsem Amber. Těší mě. ", znovu jsem se usmála.

"Jazzmyn Bieberová. Dobré ráno! ", vypnula hruď a přijmula moji ruku.

Počkat... Ráno? Pustila jsem její ruku a vstala.

"Justine?! ", zakřičela jsem.

Za okamžik ke mně přišel s naštvaným výrazem a za ním šel nějaký chlapec. Bylo mu tak dvanáct nebo třináct. Tvářil se otráveně.

"Jak to, že je ráno? ", povytáhla jsem obočí a tím se jeho zamračený výraz změnil v úsměv.

"Jeli jsme celou noc... Jsem dost unavený, ale ještě mám práci, takže už budu muset jít. Uvidíme se večer.",
popostrčil toho kluka a vchodovými dveřmi odešel.

Už jsme jen slyšeli nastartování auta.
Mezi námi třemi, nastalo trapné ticho.

"Ehm... Ahoj... S Jazzmyn už se známe, ale tebe vydím poprvé.",prohlédla jsem si ho.

"A taky naposledy. Juss si stejné štětky nikdy nepozve dvakrát. ", odsekl a chtěl odejít, ale já na něj zavolala.

"Cože?! Pojď sem prosím. "

"Amber... Co je to štětka? ", zatahala mě za kraťasy Jazz.

Ten kluk se vrátil a pobaveně s rukami na hrudi čekal, co řeknu.

"Eeh... Taková nadávka... Když...
Když se ti něco nelíbí nrbi nedaří víš?", vykoktala jsem.

"Zlatíčko běž si hrát, my si tu musíme popovídat. ", poslala jsem ji pryč a ona bez odomlouvání odešla.

"Štětky? ", šla jsem rovnou k věci.

"Každý týden jiná... Jen dvě jsou tady už po několikáté. ", prohodil a svalil se na gauč.