Because He Isn't Normal [J.B.]

[26]

Shodila jsem ze sebe jeho ruku.

"Nech mě být! ", vyštěkla jsem a hlavu si stále schovávala mezi koleny.

"Co jsem udělal? Amber, co? ", jeho hlas zněl tak zoufale.

Znovu si mě k sobě přitáhl. Nebudu lhát, bylo mi to příjemné. Nechtěla jsem, aby to zkazil nějakýma kecama.

"Amber j-", začal zase, ale já ho přerušila.

"Drž hubu nebo tě skopu do klubíčka. ", vydechla jsem ubrečeným hlasem.

Poslechl, což mě dost udivilo, protože většinou si dělá, co chce.

"Am? ", promluvil po chvíli.

A já ho chválila, jak je poslušný. Už zase mele.

"Blbče? ", opáčila jsem.

"Jo? ", odpověděl.

Musela jsem se zasmát.

"Jo takhle... ", zasmál se Justin taky.

Nejspíš mu to v tom miniaturním mozečku docvaklo.

"No tak co jsi chtěl? "

"Jak se jmenovala tvá... Sestra? ", zašeptal opatrně.

V krku se mi udělal knedlík. Snažila  se ho polknout, ale nešlo to.
Trochu se mi rozklepali ruce.

"Cože? ", taky jsem zašeptala, ale trochu vystrašeně.

"Jmenovala se Sam? ", pokračoval.

"Jak... Jak víš, že jsem měla sestru? ", vydechla jsem a potlačila slzy.

"Sakra Amber! Jmenovala se Samantha?! ", zakřičel, až jsem se ho lekla.

Pustil mě a zatahal se za vlasy.
Sklonil hlavu a já si nemohla nevšimnout, že na zem skápla slza. Nechápala jsem to. Nechápala jsem nic.

"Ano... Má mrtvá sestra se jmenovala Samantha Quinn Waltersová. ", přesvědčila jsem.

Proto to nenávidím. Nenávidím, když mi lidé, říkají mím druhým jménem. Protože je to, to jediné, co jsme měli se sestrou společné.
....
Když pominu společný pokoj, no...

"Jak víš její jméno?", napadlo mě po chvilce.

Neodpovídal.

"Justine Drewe Biebere! Jak vůbec víš o moji sestře?! ", mluvila jsem rázně, ale klidně.

Nadechl se a vydechl. Už se chystal něco říct, ale pak to spolkl.
Pochopila jsem, že na něj musím jemně. Musí uvěřit, že ho vyslechnu a pomůžu mu. Jak jen budu moct. Musím na něj být hodná a hlavně přítulná. Aby měl pocit, že jsem jediná, kdo je s ním. Potřebuju vědet cokoliv, co ví o Sam.

"Jussi... Mě můžeš věřit. Nebudu tě odsuzovat, ano?
Takže, neměj obavy.
Ty jsi znal moji sestru?
Jussi znal jsi Samanthu? ", mluvila jsem pomalu a klidně.

Rukou jsem ho jemně hladila po zádech. Je mi jedno, jak mi ublížil. Je mi jedno, jak rozdělil moje srdce na půl. Je mi jedno, jestli spal se stovkami děvek. Chci vědět, co nejvíc, o své sestře. A udělám, pro to cokoliv.
Kousek mé-...
Teda, velký kus mého já k němu stále choval obrovskou nenávist a odpor.
Ale ten kus musel jít na chvíli stranou.

"Amber, ani nevíš jak rád bych ji nikdy nepoznal. ", vydechl.

"Co?
Um... Víš, taky si yo někdy říkám.
Ale zase, když to vezmu z té druhé stránky...
Nezažila bych ten pocit, mít sestru.
Mít někoho vedle sebe.
Sestru si nemůžu vybrat.
A proto ji musím milovat takovou, jaká je.
Nebyla dokonalá.
Nebyla ani zdaleka dobrá sestra ani dobrý člověk.
Přesto bych vrátila cokoliv zpět, aby mohla žít.
Kdyby žila, byla bych teta. ", usmála jsem se nad tou představou.