Because He Isn't Normal [J.B.]

[35]

"Jo...
Zlobím se!
Ale vím, jak by jsi si to u mě mohla vyžehlit. Ehm,
Jsem velká fa-... ", začala, ale já ji přerušila.

"Ne Ash...
Já už se s ním nikdy neuvidím.
Promiň. ", koukla jsem se jinam než na ni.

Překvapilo mě, jak mě bolí to, že už se s ním nesetkám.
Nevím, co jsem si vlastně namlouvala.
Že bych s ním mohla být?
Pořád jsem si dokola říkala...
Ale co když přece?
Co kdyby?

Blbost!
Vyklepala jsem tu kravinu z hlavy.

"Hele moc mě to mrzí...
Ale teď si musím něco zařídit, počkej tu. ", naposledy jsem Ash objala a vstala.

Rozběhla jsem se zpátky ven z parku.
Při běhu jsem se ještě otočila a pohlédla na Ashley.

"Hned jsem tu! ", zamávala jsem a dál už utíkala normálně.

Za pět minut už jsem stála před hotelem. Mým bývalým domovem.
Vstoupila jsem dovnitř a přišla k recepční.
Byla to ta samá žena, která mě minuke nechtěla pustit do pokoje.
Jak že se jmenovala?
...
Celesta!

"Dobrý večer Celesto... ", usmála jsem se.

Recepční zvedla hlavu od počítače.

"Ach,
Dobrý den slečno Walkersová. ", natáhla ruku.

Já jsem ji diplomaticky přijala a potřásla si s ní.

"Celesto...
Měla bych tu mít věci, které bylo vystěhovány z mého bývalého pokoje. "

Celesta se zatvářila zmateně a něčí chvíli hledala v počítači.

"Ale slečno Walkersová,
Ty si před dvěma dny vyzvedla slečna Blairová, vaše spolubydlící. ", promluvila po chvíli.

"Aha... Tak to je asi všechno, co jsem potřebovala.
Nashledanou", otočila jsem se, ale Celesta mě zastavila.

"Počkejte slečno-...
Můžu Vám říkat Amber? ", usmála se.

Přikývla jsem.

"Děkuji.
Amber,
pan Bieber Vám tu ale zanechal dopis.", podala mi bílou obálku.

Vzala jsem si ji od ni a prohlédla si ji.
Něco v ní bylo, byla narvaná k prasknutí.

"Děkuji.
Em... Celesto?
Mohla bych si od Vás zavolat? ", proběhne jsem na ní pohlédla.

"Jistě, jistě.
Tady. ", podala mi telefon a odešla.

Vytočila jsem Ashleyino číslo a přiložila si telefon k uchu.
Párkrát se ozvalo pípnutí, ale pak vyzvánět přestalo.

"Ano? ", slyšela jsem Ashleyin hlas.

"Můžeš mi sakra vysvětlit, co jsi udělala s mýma věcma?!", vyštěkla jsem do telefonu.

Nastalo ticho.

"Víš Amber...
Byla jsem na tebe naštvaná a když jsem naše věci vyzvedla...
Mno...
Tvoje jsem vyhodila.
Promiň.", vysoukala ze sebe.

Típla jsem jí hovor.
Dělá si srandu?!
Vyhodí mi věci?! Co si i sobě sakra myslí?!

Telefon jsem položila na pult a bez rozloučení odešla.
Jsem vytočená!
Sakra vytočená!
Nemáme žádné peníze, byt, já už ani věci nic!

Takhle jsem si to nepředstavovala.
Když jsem odcházela od rodičů, myslela jsem si, že budeme mít s Ashley nějakou normální práci, byt nebo dokonce domek.
Po nějakém čase si obě najdeme přítele a budeme žít všichni spolu šťastně až do smrti.

Jenomže cink,cink...
Pak mě probudil budík.
Zvoneček k týhle pohádce už zřejmě odzvonil.

Zpátky za Ash teď už rozhodně nejdu. A myslím, že ani ona mě už nečeká. Nevím, kdy se znovu uvidime. Je taky možný, že nikdy. Já nemám ani telefon. Ani ten zasranej mobil!

Sedla jsem si na nějaký obrubník a vyčerpaně si prohrábla vlasy.
Koukla jsem na obálku, kterou jsem svírala v ruce.
Odlepila jsem uzávěr a sáhla dovnitř.

Vytáhla jsem...

"No do prdele... ", zašeptala jsem.

Balík peněz!
Sakra!
Bylo to kurva hodně peněz...
Do prdele!
Asi 1000 €!
Pořádně jsem je prolistovala.

Koukla jsem ještě dovnitř a vytáhla nějaký dopis.
Bylo ti perfektně složené a jak jsem si všimla později i napsáno krasopisem.

Přesněji tam bylo :...

Co myslíte, že chce Justin vzkázat Amber?

Díky za komentáře a votes. 💜
-N