Because He Isn't Normal [J.B.]

[11]

Připravili jsme se, myslím, že i víc než hezky.

Já se vystrojila vcelku pohodově:
Vysoké černé kraťasy nad pas,
Uplý krajkový crop-top taky černý.

Ash se narozdíl ode mne rozhodovala tak milion let, ale na konec si vybrala :
Bílou košili bez rukávů s růžovými vzory,
Bílé roztrhané jeany.

Ashley se ještě doupravovala a já se znuděně opírala o dveře. Bože už si vystřídala víc náušnic za pět minut, než já ponožek za celý život.

"Dělej, kriste pane!", křikla jsem na ní a překřížila si ruce na prsou.

"Jo! Nemůžu za to, že ty vypadáš vždycky dokonale. I kdybys měla na hlavě lejno, stal by se z toho nový módní doplněk, protože ty bys vypadala úžasně. ", rozhazovala rukama.

Odfrkla jsem si. To není pravda. Kdybych měla hovno na hlavě, stala bych se atrakcí na sociálních sítí (nezapomeňme, že by mě samozřejmě někdo vyfotil, protože spousta lidi nemá nic lepšího na práci, než chodit po městě a hledat holky s hovnama hlavě) a vypadala bych jako... Debil.

"Tak jdem... ", doladila se Ash, chytla mě za ruku a táhla pryč z pokoje.

Měla bych to být já, kdo jí táhne otráveně pryč a on má být zmatená.
Chyba ve scénáři, máme prohozené role. Skoro už jsme běželi. Ohlédla jsem se a za sebou viděla tu restauraci, kde jsme včera byli.

"Pospěš, přijdeme kvůli tobě pozdě.", vynadala mi a ještě víc zrychlila.

Dělá si srandu? To ona před chvílí koukala do zrcadla, jakoby se viděla poprvé a měla se vidět naposledy, takže se na sebe nemohla vynadívat.
A já, že zdržuju?

"Kašlu na to. ", vytrhla jsem se jí z ruky a zrychleně oddychovala.

Ona se taky zastavila a vypadala unaveně z toho běhu.

"Přijď, kdy to stihneš. Sejdeme se tam. ", usmála se na mě a dál běžela.

To mě tady jen tak nechá?
Co?
Stála jsem tam jako slepice, který právě uteklo vajíčko.
Tak dobře. Jak chce.

Došla jsem k silnici, natáhla ruku a vztyčila palec.

"Taxi! "
Hned u mě zastavilo žluté auto s nečekaným nápisem "taxi".

Otevřela jsem dveře a chtěla nastoupit, ale někdo do mě strčil.

Zavrávorala jsem a všimla si jak se přede mnou cpe nějaká babka.

"Tak to ne mladá dámo!", vzala jsem ji za šátek a zatáhla zpět.

Pohoršeně se na mě podívala.

"Neberte mi taxi,nebo vám seberu protézu! ", mrkla jsem na ní, nastoupila a rychle za sebou zabouchla. Stejně mi ta ženská stoprocentně nerozuměla.

"Budu hádat... Koncert Justina Biebera? ", optal se řidič a nakoukl do zpětného zrcátka.

"Bohužel... ", povzdechla jsem si a opřela se o opěrku.

Řidič nastartoval a vyjel.

"Ale, ale slečinko... Copak vy mu nepadáte k nohám? Nehcete se seznámit s jeho tváří? ", soustředil se na cestu, ale občas na mě kouknul do zrcátka.

"Jediný, kdo se chce seznámit s jeho tváří, je moje pěsťovka. ", prohodila jsem.

Řidič se usmál, ale pak už se na nic neptal za což jsem byla ráda.

Po chvíli jsme zastavili a já podala peníze, ale on mi ruku odstrčil a peníze odmítl.
Lhostejně jsem pokrčila rameny a rychle vystoupila než si to rozmyslí.

Stála jsem před obrovskou arenou.
Ash ještě určitě vevnitř není, ale tak počkám na ní tam.

Vytáhla jsem lístek a podala ho nějaký gorile. Na nic jsem nečekala a vešla dovnitř. Hledala jsem naše místo. Prodrala jsem se lidma a po chvíli ho našla.

Tak a je to tady... Koncert Justina Biebera.