Because He Isn't Normal [J.B.]

[8]

Ležela jsem tam jako Medvídek Pů. Ale místo medu jsem měla po ksichtě brambory. To musel být přitažlivý pohled. Vlastně by mě dost zajímalo, kde skončil ten biftek. Bůh ví, kde teď je.

"Promiňte! Jste v pořádku slečno Walkersová? ",optal se mě ten číšník a začal sbírat ze země zbytky brambor. A hele! Tamhle je biftek! Záhada vyřešena, můžeme domů.

Pomalu jsem si setřela z obličeje moji večeři a zakňučela. Měla jsem na to jídlo takovou chuť. A teď je pryč... Už ho nikdy neokusím.
To je strašný!

Otevřela jsem oči a tak moc se modlila, aby se tady objevila víla zubněnka a pomocí kousající živý protézy, vyhnala toho číšníka.

Když jsem odklopila víčka, nebyla jsem tam jen já a ten číšník. Pár metrů ode mne postávali dvě hihňající se holky. Nedalo se nevšimnout, že už nějakou dobu mě natáčí. A samozřejmě jim to připadalo strašně vtipné! Cítila jsem jak se mi rozbušilo srdce. Krávy!

"No ovšem! Kdo by se nesmál, že?!
Holka, která se válí ve žrádle je ideální terč no, ne? A víte kdo je taky krásný terč? Ne? Dvě nány, které kdybych se chtěla zabít, vylezla bych na jejich ego a skočila na jejich IQ.
Ne, ale víte co? Já než bych dopadla, tak bych zestárla a chcípla! Takže až se budu cítit na zabití, zavolám vám.", ukázala jsem na ně gesto telefonu (viz. media) a mrkla.

Ty dvě smích hned přešel a já si odfrkla. Jak říkám... Nány.
Po chvíli se otočili a s šeptáním odešli. Ještě jsem slyšela, jak jedna z nich řekla :" Kráva blbá! "
A že mi to neumí říct do očí.

Úplně jsem zapomněla na toho kluka co mi přinesl večeři.
Stál tam jak opařený.

"Promiň, za tu nepříjemnost... ", omluvně jsem se na něj podívala a začal mu pomáhat s uklízením. Chudé musel být svědkem mého "vylití vzteku".

"No páni! Tys jim to nandala! Víš kdo to byl? ", rozhazoval rukama.

"Ehm... Ne? ", řekla jsem s nezájmem.

Je mi fuk kdo to byl. Jestli místní bezďačky nebo vážení klienti tohodle hotelu. Byli to dvě namyšlený blbky.

"To byla Kylie Watsnová a Skyler... Morgenová! ", nemohl uvěřit, že je neznám.

"Jo super ...", vstala jsem konečně ze země.

Jsem dost unavená přece jenom je už pozdě.

"Tak čau... Jo a to jidlo nech být. ", chtěla jsem odejit, ale pak se ještě zastavila.

"A mimochcodem víš kdo jsem já? ", povytáhla jsem obočí.

Zmateně se podíval a zatřpal hlavou na náznak, že ne.
Dělala jsem strašně překvapenou a položila se ruku na srdce.

"Já jsem přece ta, která před chvílí ležela na zemi ve vlastní večeři a nadávala nějakým fiflenám, který jsou bezpochyby strašně známý. ", hrála jsem uraženou, že mě nezná.

On se zasmál a řekl : " Mimochodem já jsem Lukas... Lukas Morgen. A ještě než se zeptáš tak ano, jsem bratr tý fifleny. "

Sakra...