Because He Isn't Normal [J.B.]

[19]

Justin doběhl k limuzíně a z auta okamžitě vyskočil muž v černém saku.
Chtěl mu otevřít dveře, ale Juss si ho nevšimnul a když rychle dveře od auta otevíral, sejmul ho.

"Uu... ", zašklebila jsem se při pomyšlení, jak to muselo toho zřejmě bodyguarda bolet.

Bieber ho pořád vůbec nevnímal a sednul si do zadu. Mě si posadil na klín. Ani jsem se neztihla vzpamatovat a už jsem seděla na něm.

"Jerry? Pojeď! ", zaklepal na sedačku vepředu.

"Vole...", protočila jsem očima.

"Sejmul si ho dveřma blbečku. ", vystoupila jsem a šla za tím chlápkem.

Klekla jsem si k němu a poklepala jsem mu na tvář. Rychle zamrkal očima a když mě viděl, usmál se.

"Ahoj kočko... ", zamumlal a zase usnul.

To musela být ošklivá rána.
Pokorotila jsem hlavou.
V tom se ke mě přiřítil Justin a chytil mě okolo pasu.

"Hej! Řekl ti kočko?! ", zamračil se a já se musela uchechtnout.

"Ty radši zalez nebo ho zabiješ... ", odstrčila jsem ho.

"Ne... Ty zalez se mnou, protože už se blíží paparazzi. "

Měl pravdu...
Běželi a už byli tak pět metrů před námi. Rychle jsem se svalila na sedačku a nohou zavřela dveře.
Juss skočil k volantu a vyjel.
Chudák Jerry, nechali jsme ho tam.

"Vem mě domů. ", rozkázala jsem.

"Tak to asi těžko... Budou ti prohledávat pokoj, tam teď nemůžeš. Chtějí každou i nepodstatnou informaci o tobě. ", odporoval mi a zatočil doprava.

Já si jen povzdychla...
Co Ash a moje oblečení a-...
Bonbóny!

"Musíme se vrátit! ", vyhrkla jsem.

"Proč? "

"Mám tam bonbóny! ", vykřikla jsem a zacloumala s jeho sedačkou.

Viděla jsem v zrcátku, že protočil očima a to mě ještě víc naštvalo.

"Máš tam něco podstatnýho, co by o tobě mohlo něco prozradit? ", ignoroval moje problémy.

"Jo! Bonbóny! "

"Co ty o tobě můžou něco prozradit?"

"Um... Třeba to, že je mám ráda! ", navrhla jsem.

"Prostě ne... Zpátky pro ně nejedem!", rozhodl.

"Ale já je chci! A taky-!...", křičela jsem a vztekala jsem se, ale on mě přerušil.

"Koupím ti nový! "

Zpátky jsem se opřela o opěrku a býka ticho. Teda... Jenom chvíli.

"Kam to jedeme? ", optala jsem se.

"Ke mě domů... ", zamrmlal.

"Co? Víš jak je to daleko? Ne! Musím se vrátit! ", vyšilovala jsem.

"Klid... Bude to jen na pár dní. "

"Dní?! A kde si jako myslíš, že budu spát!? ", křičela jsem.

Nemůžu být několik dní pryč. Ashley se zblázní.

"U mě. ", usmál se.

Funěla jsem. Tohle je únos!
Nikam s ním nechci! A už vůbec ne k němu domů!

"A co si jako myslíš, že budu nosit? Nic jsem si s sebou nevzala! Žádný oblečení, mobil, hygienu, nic! ", rozhazovala jsem rukama.

"Myslíš, že jsem nějaký chudák bez peněz?", zasmál se.

Zamračila jsem se a ruce si založila na prsou. Nemůže... Mě jen tak odvézt!

"Za pár hodin jsme tam, zlato. Mám jeden dům v Německu, o kterém se neví. Odjíždíme tam s rodinou, když chceme mít klid. ", prohodil po chvilce.

"Nikam s tebou nejedu... ", odsekla jsem.

Justin se ale jen zasmál.

"Trochu pozdě když už skoro tam... "

Neodpověděla jsem. Klížili se mi oči a já je za okamžik zavřela.
Usnula jsem...