Because He Isn't Normal [J.B.]

[15]

Potřebuju se dostat pryč...
A to hodně rychle...
Vyběhla jsem naproti fanouškům a skočila do davu.
Čekala jsem, že mě chytí, ale místo toho se lidé nahrnuli do stran a mě tak umožnili místo na přistání.
Beton.
Asi máme s Fans trochu odlišné názory ohledně skákání do davu.

"Au... ", promnula jsem si rukama kolena.

Rozplácla jsem se tam jako meloun (švestka je totiž moc mainstream).

Ale teď rychle pryč, přestaň se tu litovat. Drala jsem se davem jako na IPhone 7s zadarmo. Ostatně ty další lidi kolem mě vypadali, že mají stejné myšlenky.
Co nejrychleji se prodrat davem.
Zázrakem jsem se dostala ven a oddychla si.
Za mnou se valila horda ječících fanoušků.
Pokoroutila jsem hlavou a zrychlila do kroku, aby mě nedohonili a nepohltili.

Za chvíli už jsem před nimi měla slušný náskok a mohla jsem jít v klidu. Proč musí všichni jít stejnou cestou jako já?
Zase ty Karmo?
Povzdychla jsem si a promnula si spánky palcemi.

Tak si to shrneme.
Byla jsem na koncertě JB...
JB nenávidím...
A byla jsem tam bez Ash, kvůli, který jsem tam vlastně byla...
Fuck Logic...
Dostala jsem se na pódium...
Ohromila JB...
Zazpívala -La la la...
Skočila na beton a odřela si kolena...

Prosím, zachraňte mě někdo.
Takovou ostudu jsem si neudělala od té doby, co jsem si naplno krkla při hodině. Ale to byl tak osmkrát menší poprask.
Teď budu všude.
Ve všech novinách, časopisech.
Na všech sociálních sítích.
Budu taková velká atrakce pro všechny.
Kdo by to nechtěl ne?
Třeba já!
Já bych to nechtěla.
Fakt ne.

A to je jen kvůli němu!
Jenom kvůli tomu pošahanýmu Bieberovi.
Nenávidím ho.
Ne-ná-vi-dím!

Došla jsem na hotel a poprosila o náhradní klíč. Ten pravý od našeho pokoje si vzala Ash.
Recepční nejdřív vypadala, že mi moc nevěří a nic mi nedá.
Vypadala trošku jak letuška podle oblečení. Vlasy pěkně vyčesané nahoru a táhlo jí tak na třicet.
Byla jsem unavená a ona mě dost zdržovala rozhodováním,zda mi dá nebo nedá klíč.

"Slečno jsem velice netrpělivý člověk a ujišťuji vás, že jsem spolubydlící s Ashley Annabeth Blairové, na kterou máte pokoj napsaný. Takže mi laskavě propůjčte klíče. ", mluvila jsem klidně, ale uvnitř mě to vřelo.

"Víte,
já nemám povolení, dávat náhradní klíč od jakéhokoliv pokoje osobě, kterou nemáme v počítači.
Je mi to líto, ale bohužel. "

Už jsem se nadechovala abych jí předložila svůj proslov, po kterém by radši z tohohle hotelu odešla, aby mě už nikdy neviděla, ale někdo mi skočil do řeči.
Neučili ho slušnému chování?
Zřejmě je to důležitější než to, že se nemůžu dostat to vlastního pokoje.

"To je v pořádku Celesto... ", promluvil mě až moc známý hlas za mnou.
Pomalu a se zamračený pohledem jsem se otočila.
I když jsem věděla kdo to je, jeho přítomnost mě zaskočila.