Belinda Havranová čarodějka

5. Kapitola

Doma skopnu boty a zasedám k počítači. Najdu svůj oblíbený vyhledávač a napíšu tam slovo věštění. No vyjelo mi toho spoustu. Samej článek typu: Okamžité věštění - Získejte odpověď teď hned, nebo Věštění budoucnosti a jiné předpovědi. Prostě nádhera. Upřímně nechápu, co za hlouposti se mi to honí hlavou, ale začnu vyhledávat kurzy věštění a nauk o magii. Dlouho sedím a studuji obrazovku. Hlavou se mi honí smíšené pocity od zmatení po vztek. Nakonec, i když vím, že dělám neuvěřitelnou hloupost, se rozhodnu navštívit jeden z kurzů.

Připadám si jak naprostý šílenec. Proč se tam vůbec chceš jít podívat? Vždyť víš, že je to samej podvodník. Takhle magie nefunguje! Křičí moje podvědomí. Cítím se jako hlupák, ale zvědavost mě přemáhá, pak ale dostanu úžasný nápad. Přiskakuji k telefonu a vytáčím číslo. Telefon chvíli vyzvání pak ho však někdo na druhém konci zvedne: „Ahoj Beth! To co se stalo na Fügnerce je hrozně divný viď? Taky jsem ti kvůli tomu chtěla zavolat."

„Ahoj Hel, víš, napadlo mě..."

„No, co?"

„Nech mě prosím domluvit, ano? Dík. Tak tedy našla jsem někde nedaleko kulturáku jednu věštkyni, která dělá lekce magie a věštění. První hodina je zdarma, co kdybychom tam společně zašly?" zeptám se a nervózně se koušu do rtu. Co když odmítne? Mé obavy jsou, ale zbytečné. Hela by si něco takového nenechala ujít ani omylem.

„Jasně, že půjdu! Kdy to je?"

„V pátek v 15:30. Přijdeš?"

„Že váháš! Něco takového bych si nenechala ujít."

„Dobrá tak v pátek, ve tři, před kulturákem jo? Čau."

Ukončím hovor, úlevně si povzdechnu a mnohem klidnější si jdu připravit na ráno.

Ahoj, moc se omlouvám, za to jak krátká je tahle kapitola a po jaké době ji přidávám. Původně byla delší a taková dvoufázová, jenže ty části vůbec nešly spojit a tak jsem se nad tím celou tu dobu trápila a nevěděla jak to napsat (proto e to po takové době). Nakonec jsem se, i když s bolavým srdcem, rozhodla zveřejnit to jako dvě kapitoly. Alespoň to bude dávat větší smysl.

Další část bych zveřejnila večer, ať máte alespoň malej odstup, ale zase ne tak velkej. Vím, J asi už tu hodnou chvíli hloupě žvaním a vy byste si rádi přečetly pokračování, takže se loučím:D

Nebo možná, když se na to teď zpětně dívám, bych mohla další část přidat, až zítra. Stejně se nikdo ještě nepodíval ani na tohle, takže proč se namáhat?:D Pokud bych to přidala teď neměli byste ten odstup, který jsem vám chtěla dopřát a to vám přeci nemohu udělat:)