Krvavé stopy [DOKONČENO]

Chapter 9

Začala jsem zmatkovat.

,,Má moje číslo. Ví jak se jmenuju. Ví kde bydlím. Sakra sakra sakra," pohltila mě panika.

Svalila jsem se na postel.  Najednou bouchly dveře.

,,K-kdo to je?" snažila jsem se znít sebevědomě, ale hlas mě zradil.

,,Jenom já, Chloe. Chris."

Jako by ze mě spadlo stokilové závaží. Vyběhla jsem z pokoje a běžela k němu. Láskyplně mě objal.

,,Pojď. Půjdem se projít," táhl mě ven.

,,V deset večer?"

,,A vadí ti to?" zeptal se.

Vlastně mi to nevadilo. Když budu s Chrisem budu v bezpečí, no ne? Zavrtěla jsem hlavou a hodila na sebe kabát. Přestože teprve začínal podzim, byla venku po večerech zima.

Šli jsme do parku a on mě vedl za ruku. Musela jsem za ním skoro běžet.

,,Kam tak letíme?" zasmála jsem se.

,,Neptej se a pojď."

Naskočila mi husí kůže. Choval se děsivě. Takhle ho neznám.

Odvedl mě do nějaké opuštěné části parku a tam se zastavil.

,,Proč stojíme?" zeptala jsem se ho.

,,Jsme tady," odvětil prostě.

,,Je to tady strašidelný," zašeptala jsem a přitiskla se k němu.

,,A to jsme ani nezačali," ve tmě se zblýskly jeho zuby.

,,My? Kdo my?"

,,Výborně Kayle. Nebo spíš Hayle?" ozvalo se od stromů.

Okamžitě jsem se odtáhla. A od stromů vyšel chlápek v hábitu. V ruce se mu leskla zbraň.

,,Jak Hayle?" vyprskla jsem.

,,Ale no tak, Chloe. Copak jsi opravdu tak blbá?" zeptal se Chris.

,,Tady tvůj přítel, Christopher Kayle ke vlastně vrah, kterého celou dobu hledáš," vysvetlil chlap v hábitu.

,,Ne! Lžeš. To není možný. On by nic takovýhlelo neudělal!" křičela jsem.

,,Že ne?" zeptala jsem se ho se slzami v očích.

,,Chloe, Chloe, Chloe. Ty ses obarvila? Nebo takhle blbý jsou i brunety."

,,O čem to mluvíš," už jsem nedokázala udržet slzy.

,,Neznala si mě pořádně ani tejden a hned si padla kolem krku. A nejen to. Jsi tak naivní," usmál se.

,,Ne ty nejsi..."

,,Ale Chloe. To sis to nespojila? Já se jmenuju Chris Kayle."

,,Panebože. Hayle. To tím myslel. Vrah se jmenuje Hayle Exes. Jen sis změnil jedno písmeno a přidal jméno."

,,Tak přece jenom nebudeš bloncka," zasmál se.

Jeho smích, který mi přišel příjemný, byl ohavný. Jako jeho majitel.

,,A teď," ozval se znova ten v hábitu, ,,Hayle, vraždi."

Zděsila jsem se. Chris nebo spíš Hayle odněkud vytáhl mojí pistoly. Zamířil a vystřelil. Trefil mě do stehna. Bolest byla příšerná. Ale postavila jsem se. Nevzdám se. Ne.

Chris znovu zamířil. Tentokrát na hlavu. V jeho očích se objevilo zklamání. Ale to hned zmizelo a vystřídal ho chlad.

,,Tak dělej ty zbabělče," vyzvala jsem ho.

Nečekala jsem že to udělá. Ozvala se rána. A pak...

Jsem se probudila celá zpocená. Vedle mě seděl Chris a třásl se mnou.

,,Jo dobrý! Jsem vzhůru!" zakřičela jsem.

,,Konečně. Já myslel že budeš spát až do oběda.

Vyplázla jsem na něj jazyk a vylezla z postele. Všimla jsem si pěkný modřiny na noze.

,,Co to je?" zeptala jsem se Chrise.

,,Ježiši promiň. Nesl jsem to snídani do postele a zakopl o práh. A čirou náhodou ti jsem tác chytil ale můj loket skončil na tvým stehně."

Začala jsem se smát. Ne to je slabý slovo. Dostala jsem záchvat smíchu...

A kdo si myslel že to byla skutečnost, okamžitě se chudakovi Chrisovy omluvte...😀😀😀😀😀
_______________________________________

+Ahooojky. Vamps se hlásí po hrozně dlouhý době. S malinko kratši kapitolou.

+ Jinak se omlouvám že dlouho nic nevyšlo... To víte. Naprosto jsem se zažrala do čtení a jednoho seriálu ale to je fuk.

+Liidiiiiii hrozne moc Vám chci poděkovat. Tuhle knížku jsem vydala asi před měsícem a půl a na na prologu už je asi 100 přečtení. What? Čumim jak chleba z tašky. Úžasný. Aj tenk jů very mač.

+Tak zas někdy... Paaaaa.