Životní hra

1.

Seděl u počítače, s pravou rukou položenou na myši, zatímco prsty té levé, díky mnohaleté praxi, postupně stlačovaly jednotlivé klávesy, a udávaly tak do pohybu minecraftovou postavičku. Nesměla chybět ani černá sluchátka s modrými vzory a mikrofon, jež mu umožňovaly komunikovat s přáteli. Zdálo se, že je to den jako každý druhý, někdy i každý první.

,,Nedáme ještě ke mně eggwarsy?“ zeptal se.

,,Já jsem pro, ale nesmíš pořád umírat jako se ti to dneska neustále daří,“ kamarádsky se zasmál jeden ze spoluhráčů.

,,Rád bych, ale dneska nemám svůj den... Snad se otočí karta, aby to video bylo alespoň trochu koukatelný,“ poposedl na své židli, doufajíce, že naplánovaná hra se vydaří, jak nejlépe to půjde.

,,Já si s váma zahraju taky, proč ne?“ souhlasil i druhý hlas linoucí se z reproduktorů sluchátek.

Poslední ze čtveřice se však omluvil, že již bude muset končit a dodal, že si zase zahrají někdy příště.

Doslova po pár minutách hraní vztekle zakřičel:

,,To si ze mě děláš srandu! Jak to udělal? Tohle prostě neni možný! Já už to fakt hrát nebudu!“ vší silou praštil do desky stolu až počítačová myš i klávesnice nadskočila o několik milimetrů do vzduchu.

Pokud by si nesundal sluchátka a neodhodil je zlostně pryč, mohl slyšet, jak se jeho kamarád ptá:

,,Hádám, tě zase nevypnuli? Ale neboj, máme ještě vejce.“

Poté, co v odpověď zněly pouze rány pěstmi do stolu se ozval starostlivý hlas druhého:

,,Marwe, v pohodě? Vždyť je to jen hra.“

On však ani jednoho z nich neslyšel a křičel, jak mu to jen hlasivky povolovaly:

,,Podvodníček jeden! Že já sem kdy tu hru začínal hrát! Člověk má před nickem YouTubera a hned po něm všichni jdou! Kéž bych nikdy nezačal natáčet!“ s posledními slovy kopnul do počítače, což mělo za následek to, že zčernala obrazovka.