Neříkej mi Rolfe! [Jacob Sartorius ff]

·3·

''Nemůžu za to. Bylo to hrozně nečekaně. Vynahradím vám to, neboj se.''

Je to už asi měsíc, co jsem na Rolfa naštvaná. Dnes večer rodiče uspořádali velkou večeři pro nejbližší kamarády. Tedy pro Carol a její rodiče a samozřejmě Jacoba a jeho rodiče.

Tahle každoroční slavnost se uspořádá vždy u jedné z rodin doma na Díkuvzdání. To znamená, že za nedlouho budou Vánoce.

Jsou asi dvě hodiny odpoledne a mě najednou zabrní mobil.

Carol:

Tak co? Je to už s Jacobem vpoho?

Já:

No od té chvíle, co jsem na něj tak trochu vyjela se neozval a ja se mu rozhodne vtírat nebudu.

Carol:

Tak jo. Uvidíme se večer.

Už jsem neodepsala. Musím se trochu zkulturnit, protože jsem asi před dvěma hodinami vstala a nevypadám zrovna nejlépe.

Když jsem vylezla z koupelny zavolala mě mamka.

,,Chris! Běž nakoupit něco na tu večeři! Na stole máš seznam"

...

Taaak a za půl hodiny by tu všichni měli být. Jdu se nějak převléknout, protože ve svém medvědím overalu bych asi na tu večeři nemohla.

Otevřu skříň, a začnu se v ní hrabat jako pominutá.

Nakonec si vyberu tělové silonky, vánoční nadkolenky ze sobíky, černou sukni a nějaký ten červený svetr. Prostě vánoční oblečení jak moje babička. Nechci urážet moji babičku.

Všechno jsem to na sebe navlékla, vyrazila jsem do koupelny v domnění, že se namaluju. Po asi čtvrt hodině zápasení s řasenkou jsem to více méně vzdala. Maluji se jenom když je to opravdu nutné a to dneska moc nebylo.

Sbíhám dolů s úsměvem na rtech. Sem vlastně ráda, že je oba zade vidím pohromadě.

Carol má na sobě černé džíny s vysokým pasem a nějaký vánoční svetr. Jacob má mikinu a modré džíny. Ostatně skoro jako vždy.

,,Ahooooj Caroline!" vykřikla jsem tak nahlas, až rodiče málem trefil šlak.

,,Klid, klid, klid zlato." plácala mě po rameni.

,,A mě nepozdravíš Chris?" ozval se Jacob

,,Už ses bál viď Rolfíku!"

,,Neříkej mi tak prosím."

,,Dobře dobře. Můžeme do mýho pokoje?" zeptala jsem se, protože jsem nechtěla stát jen tak v předsíni.

,, Tak ok." odpověděli oba a tím pádem jsme vyrazili spletitými chodbami našeho obydlí do mého pokoje. Teda ne zas tak spletitými.

···

Takžeeee haaaj gaajs
Je tu další díl!! Líbí?
Dalo mi to celkem doost prace (nevypadá to ale dalo) takže doufám, že jo:)

A teď ta záhadná věta:))

Pokračování příště:)