Neříkej mi Rolfe! [Jacob Sartorius ff]

·6·

Vešli jsme dovnitř. Bylo to tam jako v nějakém černobílém filmu. Krásně vánočně vyzdobené, plné neodolatelné vanilkové vůně a hlavně tam byly asi čtyři stoly plné jídla zadarmo!! No kdo by nebyl šťastný?

,,Honem pojďte, něco si dáme ještě před začátkem, protože potom už nebude šance!"usmál se Jacob a klusem vyrazil ke stolům

Já i Carol jsme s nadšením souhlasily a obě si něco ukořistili.
Potom jsme vyrazili za Jecobem do zákulisí. Tam už čekalo toolik kluků, že jsem je ani nemohla spočítat. Kecám, bylo jich asi tak pět.
Jacob nás postupně představoval. Já jsem si asi nejvíce rozumněla s klukem, který se jemnoval Blake. Myslím Blake Gray, ale nejsem si jistá.

Byl hrozně milý a vtipný. Carol si povídala hlavně s Johnym. Jeho příjmení, nemůžu si vzpomenout. Že by Orlando? Asi ano Orlando. Takový menší, upřímně se ke Carol hodil.

Za asi necelou hodinu nás Jacob poslal na takové bedny hned za takovým tím černým plátnem za jevištěm, aby jsme celou dobu viděly. Nakonec s ním budeme zpívat konečnou písničku Sweatshirt. Budeme jí zpívat všichni dohromady.

Koncert probíhal úplně vklidu.
Když dohrála poslední písnička, Jacob řekl: ,,A teď chci sem k sobě pozvat všechny ty lidi na kterejch mi úplně hrozně záleží a moc pro mě znamenají. Prosím, přivítejte moje kamarády!!"

Všichni jsme vyběhli na pódium. Já a Caroline jsme dostaly mikrofony. Ostatní kluci je už měli přidělány zezadu na tričku. Začala hrát hudba a my jsme všichni i s publikem začali zpívat. Mělo to v sobě takové to kouzlo okamžiku.

Celý ten koncert byl úplně nejlepší. Lepší prostě být nemohl. Stála jsem před budovou a čekala na mamku, která si pro mě měla přijet.

,,Jedeš s náma!"zařval někdo za mnou a zakryl my zezdu oči dlaněmi.

,,Carol?"
,,Ne!"
,,Rolfee?"
,,No tak dobře uhádla si. To mám tak podobnej hlas jako Caroline?"

,,Ani ne. Ale jak si přišel na to, že jedu s vámi?"

,,Tvoje mamka se domluvila s mojí, že tě odvezeme a budeš u nás i spát, protože tvoji rodiče jdou na nějaký večírek."oznámil mi jako by nic

,,To je supeer. Nebyla jsme u vás ani nepamatuju! Ale jak to bude s mým oblečením a tak?"

,,Vsechno už máš u nás."usmál se

,,Tak ok jdeme? Támhle na nás mává tvoje mamka."

,,Tak teda pojď!"

Chytil mě za ruku. Byl to trochu divný pocit. Nevím co si o tom mám myslet, ale dobře, to kamarádi dělají ne?

Takžeeeee další část je na světě!!! Líbí? Nevim co bych sem napsala, takze vám asi jenom podekuju za hezké komentáře:)

Ahooj