Už je to asi měsíc, co se s Jacobem nebavíme. Stýská se mi po něm ale zaprvé jsem naštvaná a zadruhé mu nebudu podlejzat.
Pátek večer a ja se nudím. Zase. Najednou mi někde začal zvonit mobil. Podle zvuku to bylo někde dole.
Tryskem seběhnu do kuchyně. Mobil ležel úplně nahoře na nejvyšší skříňce. Jak se tam sakra dostal?
Byla to Carol.,,Ahoj, hele mám takovej menší problém. Víš jak se sem už asi před měsícem přistěhovali ti dva kluci?"
,,No jasně. Co s nima?"
,,No tak ten jeden z nich jmenuje se Marcus je hrozně pěknej. A přesně ten mě pozval v sobotu do parku. Půjde tam i ten jeho brácha a já, protože tam nechci bejt sama holka tě prosím, abys šla se mnou. Prosím."
Chvíli jsem přemýšlela. Ti kluci chodí do stejného ročníku s Carol, ale do jiné třídy. Takže jsou o rok starší než já. Vypadají mile.
,,Tak jo půjdu s tebou. V kolik je sraz?"
,,V jednu před parkem."
,, Dobře, a ví o tom, že tam jdu?"
,,Jojo už jsem je prosila."
,,Tak ok těším se. Pa."
,,Papa."
...
Měla bych se asi už připravit. Za chvíli mám být před parkem a nemám ani vyčištěné zuby. Ach jo.
V koupelně jsem si udělala takovou tu základní higienu, rozčesala si vlasy. Nechala jsem si je rozpuštěné. Potom jsem si dala korektor na pupínky a zapudrovala ho, nanesla řasenku a na rty dala matnou nude rtěnku.Oblíkla jsem si tohle:
...
Je asi deset minut po jedné a já jdu samozřejmě zase pozdě. Všichni už tam čekají a Carol na mě nedočkavě mává.
,,Ahoj, moc se omlouvám. Mám to od domu daleko." omluvila jsem se
Všichni řekli, že jim to nevadí a šli jsme do parku. Dvojčata se jmenují Marcu a Martinus Gunnarsenovi. Jsou z Norska a budou tu bydlet asi hodně dlouho. Šla jsem vedle Martinuse a on se na mě pořád tak krásně díval. Nejvíc jsem si s ním rozuměla a celou dobu jsem si povídala hlavně s ním. Byl to ten nejmilejší kluk jakýho jsem kdy poznala. Že by byl milejší než Jacob? Vpodstatě teď o Jacobovi přemýšlím celkem často. Mám ho pořád ráda a nechci o něj přijít. Ale když si uvědomím, že kvůli nějaké pitomé blondýně se nebavím s klukem, kterého znám od narození. Je mi to líto.
Jacob
Po natáčení jsme šli s Veronicou na obědovečeři na pizzu.
Když jsem šel domů, šel jsem kolem parku a viděl tam Chris jak si tam ještě s Carol povídaj na lavičce s těma novýma klulama. Tak rád bych byl na jejich místě, ale prostě to nejde.Chris
Bavili jsme se výborně. Skoro jsem zapomněla na čas.
,, Ježiš to už jsou čtyři? Já musím jít tak se uvidíme zítra ve škole."
,, Ještě si uděláme fotku ne?"navrhl Martinus
Carol vzala můj mobil a vyfotili jsme se.
,, Můžu to dát na instagram?" zeptala jsem se
Všichni souhlasili. Objali jsme se na rozloučenou a já rychle běžela domů.
Tak dneska už druhý díl. Mám hodně nápadů tak se těstě💘🌹
ČTEŠ
Neříkej mi Rolfe! [Jacob Sartorius ff]
RandomNechci psát jen tak nějakou fanfikci (tím myslím takové to: holka náhodou potká kluka a zamilujou se do sebe). Nebaví mě to číst ani psát. Tak jestli zdílíš stejný názor , tak mě to za prvé těší a za druhé by tě to možná mohlo bavit:)