Stydia will never die. ✔️

Zlo uvnitř

Lydia:
Taiwu se vrátila asi po deseti minutách zpátky do sklepa. Bez Stilese.
,,Co jste s ním udělala?" Zaječela jsem na ní.
,,Neboj se Lydie,nezabila jsem ho. Pustila jsem ho a on co nejdříve určitě přispěchá s nějakou pomocí zpátky,ale my se tím nesmíme rozptylovat. Než přijdou,stihneme se přesunout a možná už budeme mít i půlku za sebou." Řekla klidně a na stolek si položila nějaký svůj kufr.
,,V půlce čeho?" Zeptala jsem se klidně.
Ona vyndala z kufru obří injekci a šla s ní ke mně.
,,Dozvíš se to,neměj strach. Zatím ti můžu říct,drahá,že to co tě teď čeká tě bude vážně bolet. Ale ty to zvládneš,jsi silná." Píchla mi injekci do krku a já zaskučela bolestí.
,,Právě teď se ponoříš do tvé říše snů,nebo jak říkáš tomu tvému náhledu do budoucnosti,kde vidíš mrtvé lidi. Až se probereš Lydie,řekneš mi do podrobností co jsi viděla. Jestli to neuděláš a budeš se třeba snažit lhát,to sérum které jsem ti vpíchla do žil tě zabije. Ale neboj,tím bych neskončila. Pak bych ještě mohla pozabíjet všechny na kterých ti záleží,co ty na to?" Oznámila a začala se smát. Potom si sedla na židli přede mě a mně se zatmělo před očima.
Něco vidím.
Cítím že jsem stále při smyslech a tak začínám popisovat vše co se přede mnou objevuje
,,Vidím mojí matku. Vidím i sebe. Mám předtuchu o tom,že zemře. Najednou jako obvykle sedím na posteli a už jen křičím. Máma příběhne ke mně,ujistit se že jsem v pořádku. Za ní ale stojí ještě nějaká osoba ve dveřích. Panebože!! Ta osoba ji bodá nožem do zad. Z mámy teče krev jako z vodopádu. Proboha! Já!..." Nemohla jsem dál mluvit. Nešlo mi to ani vyslovit.
,,Mluv Lydie! Co vidíš!" Zakřičela na mě Taiwu a já cítila že musím pokračovat,že to prostě musím doříct ,,Já nic nedělám. Sedím jen na té posteli a sleduju to. Usmívám se u toho. Usmívám se,pričemž má matka trpí!" To bylo vše. Už jsem byla schopna otevřít oči a zhluboka se nadechnout.
,,Skvěle Lydie. Moc dobře." Pochválila mne a usmála se. ,,Jsi přesně ta banshee,kterou tak dlouho hledám. Nejsi dívka,která by se zbláznila z toho,že denně vidí umírat lidi. Nejsi dívka,kterou by mrzelo,že to vidí. Ty jsi to přijala. Snažíš se toho dokonce využívat a víš,jakou cenu za to obnášíš? S vraždami splýváš Lydie. U některých máš dokonce pocit jako by jsi je spáchala sama. Proto je uvnitř tebe zakořeněné to monstrum, které se spolu s používáním tvých sil stále víc a víc rozrůstá." Když to dopověděla,pohladila mě po tváři.
Zavrtěla jsem hlavou abych jí v tom zabránila.
,,K čemu vám je to monstrum,které tvrdíte že je uvnitř mě?"  To by mě opravdu docela zajímalo.
,,Jak už jsem říkala,Lydie. Dozvíš se to,dozvíš." Odpověděla a odešla.