Stydia will never die. ✔️

Pravá tvář Taiwu

Šel jsem si v klidu po chodníku,když se najednou zatáhlo a z mraků začalo pršet.
,,Super." Ještě víc jsem zpomalil,ani nevím proč,snad abych došel domů co nejvíc promočený.
Na silnici bylo mrtvo,proto jsem se lekl,když na mě nějaké auto začalo troubit.
Otočil jsem se ale světla mě oslepily.
Uviděl jsem jen rozmazanou osobu,která jde směrem ke mně. Zkusil jsem začít utíkat,ale nebyl jsem dost rychlý.
Na mou pusu a nos byl přiložený ubrousek s chloroformem a já omdlel.
Přišel jsem k vědomí po nevím jak dlouhé době,ale věděl jsem aspoň kde jsem byl. Zadní sedačka auta,které poznávám.
Velký,tlustý,plešatý řidič,kterého taky poznávám. Byl to ten někdo od Taiwu.
,,Nechci ti ublížit kluku,tak se nedívej jak vyplašený kuře." Všiml jsem si že mě sleduje v zrcátku. To se mu lehko řekne,abych se tak netvářil,ale je to těžké když se tak zároveň cítím.
,,Řekněme teda,že vám budu věřit. Ale co po mně chcete,když né ublížení na zdraví?" Zeptal jsem se a naklonil hlavu mezi dvě přední sedačky. On mi ji jednou rukou vrazil zase zpátky a otočil se dozadu.
,,Chci ti povědět jednu takovou.. Událost." Já jsem po téhle větě jen vzhlédl do stropu a čekal co přijde.
,,Nebo tě můžu klidně rovnou zabít,jestli chceš." Nabídl mi když si všiml jak mě jeho vylévání srdíčka irituje.
Já jen rychle zakroutil hlavou a zaposlouchal se do jeho řečí.
,,Taiwu je něco jako moje nevlastní sestra. Když jsem byl ještě malej,rodiče ji našli někde na ulici. Chtěli ji dát do dětského domova,ale jak ty už asi víš,tak démonovi zmatku není vždy ve společnosti dobře,proto pokaždé z domova utekla a vrátila se k nám. Vyrůstali jsme spolu a máme mezi sebou opravdu skoro sourozeneckou lásku. Když mi minulý měsíc doktor pozdě oznámil,že mám nádor na plicích a že mi zbývají jen dva měsíce života,Taiwu se naštvala na všechny. Hrozně jí to zlomilo,takže si umanula že zabije každého,jen jako pomstu za mou smrt,za kterou přitom lidi nemůžou. Já si ale nepřeju,aby kvůli tomuhle... Aby kvůli mě a mé sestře umíralo desítky nevinných lidí. Proto tě prosím,jdi do nemocnice,kam předpokládám že má sestra zatáhla tu dívku,a dokonči co jsi začal. Zachraň ji. Zničíš tím sice mou Taiwu,ale zároveň ji nenecháš zabít nevinné." Oznámil a odemkl mi dveře. Já jen zíral s otevřenou pusou,když jsem vystoupil z auta a už jsem stál před nemocnicí.
,,Já.." Příliš jsem nevěděl co mám říct ,,Díky." Usoudil jsem nakonec že poděkovat je ta nejlepší možnost.
,,Ne,to já díky. Předem." Taky poděkoval a odjel. No jo,je na něm poznat že s Taiwu nejsou pokrevní sourozenci. A nejen tím,že on je běloch a ona je asiatka.

Vešel jsem do nemocnice a nikde nikdo. Takhle pozdě sice obvykle lidé nepracují,ale pokud vím tak v nemocnici by měl stále někdo být.
Jak to Taiwu zařídila,to netuším,ale občas bych taky chtěl mít schopnost na 'vyklizení prostoru'.
Uslyšel jsem Lydiin křik,nebyl to ale ten,co trhá uši a kterým obvykle oznamuje to,že někdo zemře. Byl to žalostný křik. Křik bolesti,prosící o pomoc. A hádejte odkud se ozýval. Z márnice.
Už jsem tam skoro byl,ale v tu chvíli křik přestal. Asi zase někdo ví,že přicházím.
Vejdu dovnitř a vidím to,co mě dokáže zlomit pokaždé. Stejně jako tenkrát v Eichenu,i teď tu leží Lydia - bezmocná a zkrvavená.

,,Co ti to udělala?" Vážně to bolí vidět jí takhle.
,,S-Stilesi?" Nemohla moc dobře mluvit,ale snažila se ,,O-od toho momentu,k-kdy si mě políbil a řekl jsi že mě m-miluješ,se moje barva očí častěji a častěji vracela do normálu. T-Taiwu mě probodávala asi tuctem těch injekcí,aby mě vrátila zpátky,ale už se to p-podařilo jen párkrát a na moc dlouhou dobu ne. T-teď už jsem moc slabá a asi umírám,Stilesi. A-aspoň ona umře taky." Zašeptala Lydie a začala se celá klepat.
,,To neříkej Lyds,to se nesmí stát.." Chytil jsem jí za ruku a doufal že jí tím dodám trochu tepla.

,,Ale ano Stilesi! Možná se to stane a to právě kvůli tobě!" Rozletěly se dveře a vešla naštvaná Taiwu.