Lydia se zaplete do temné hry a Stiles jediný má tušení,že jí dokáže pomoct zvítězit... Tentokrát se jejich místa prohodila. Jak by ale zrovna "obyčejný" Stiles,mohl dostat Lydii zpět?
Fanfikce určena pro fanoušky Teen Wolf(u) a hlavně pro všechny...
Lydia: Sotva jsem se chvíli bavila s nějakým nováčkem,který po mně chtěl pouze ukázat kde je knihovna,už vidím Stilese jak ke mně běží. Je dost žárlivý,ale to je na něm roztomilé. Tomu klukovi jsem už jen rukou ukázala směr a vyšla jsem naproti Stilesovi. ,,Ahooj. Kde máš Jeep?" Obejmu ho a přes jeho rameno se rozhlížím po parkovišti. ,,Nechci o tom mluvit." Řekl a přitáhnul si mě blíž. ,,Zas ti chcípl?" Zasmála jsem se a on zvážněl. ,,Ha ha" pronesl sarkasticky ,,co to bylo za kluka?" Odtáhli jsem se z objetí. ,,Nevím,neznám ho." Otočila jsem se a šla jsem směrem ke škole. Věděla jsem že půjde se mnou,ale chvíli tam tak stál a nešel,tak jsem trochu zaváhala. Pak mě ale doběhl. Chtěla jsem se otočit a ještě něco dodat,protože ho ráda provokuju. Najednou mi v tom ale něco zabránilo. Před očima se mi zatmělo a já chytla Stilese pevně za ruku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Lekl se,ale já jsem se tím v tu chvíli nemohla zaobírat. Musela jsem poslechnout svoje banshee smysly,které mě někam chtěly zavést. Ruku v ruce se Stilesem jsem se rozeběhla vpřed. Následovalo to,že jsem zakopla a spadla na zem. Už jsem nedržela Stilese,už jsem necítila ten pocit bezpečí. Ležela jsem na zemi. Sama. Už jsem nebyla před školou,ale někde v nějaké cihlované hrobce. Úzkou cestičkou jsem zahlídla blížící se postavu. Byl to on! ,,Stilesi!?" Podívala jsem se na něj s jiskrou v oku. ,,Kde to jsme?" Začala jsem se rozhlížet okolo sebe. V mrknutí oka Stiles ležel u mých nohou,celý od krve. Většina jeho krve byla na mých rukou. Sesula jsem se k němu a začala jsem plakat. ,,Stilesi,ne.. Tohle jsem neudělala já. To bych nemohla. Neumírej,prosím.. Prosím" snažila jsem se zaškrtit mu ránu a stále na něj mluvit,aby zůstal při vědomí. ,,To nesmíš! Nesmíš umřít. Vždyť já tě.. Já tě" začala jsem křičet. ,,Lydie! Klid!" Stiles se Scottem mě zvedali ze země a já pochopila že jsem zpět u školy. Skočila jsem Stilesovi okolo krku,tím štěstím. ,,Já jsem tu taky." Zavtipkoval Scott a poklepal mi na rameno. ,,Ohh.." odkašlala jsem si ,,Díky Scotte." ,,Za nic." Zasmál se. Hlavu jsem obrátila nazpět na Stilese a usmála se. Úsměv mi objetoval. To mi bohatě stačilo,nic víc dělat nemusel. ,,Takže,cos viděla" Scott se na mě koukl jako při výslechu a čekal na odpověď. Na chvíli jsem na tu strašnou věc úplně v Stilesově přítomnosti zapomněla. Neměla jsem potřebu se o tom Scottovi zmiňovat,ne když vedle mě stál Stiles. ,,Nic. Jen tmu,což bylo divné." Scott kývl a já se cítila provinile. Víc provinile bych se ale cítila,kdybych mu řekla že jsem ve svých představách zavraždila Stilese. ,,Dneska nezačínám matikou s váma,první mám Angličtinu,takže už musím,učebnici mám totiž ve skříňce,tak zatím!" Zavolal Scott a vzdaloval se,pričemž já a Stiles jsme si sedli na lavičku. ,,Proč jsi mu neřekla pravdu? Měla jsi tu svoji předtuchu zhruba 10 minut,myslíš si že ti budu věřit že jsi viděla jen tmu? Scott ti na to sice skočil,dobře,ale já ne. A mě můžeš říct všechno,vždyť víš." Proč musí být Stiles takový detektiv? ,,Hele" potřebovala jsem nadhodit nové téma ,,Počkat říkals 10minut? To už dávno zvonilo ne?" Vlastně mě to i trochu vyplašilo doopravdy. ,,Ale" namítl Stiles a já mu zase skočila do řeči. ,,Žádný ale,dneska matiku supluje moje máma,víš jak bude zuřit? Okamžitě tam musím! A ty pojď laskavě se mnou. Zvedli jsme se a šli do učebny. Povedlo se mi ten rozhovor utnout,skvělý zas Stilesovi lžu.
