Stydia will never die. ✔️

Lež má krátké nohy

Lydia:
Jsem ve sprše. Všechnu vodu nechávám padat na můj obličej. Jen přemýšlím o různých důležitých věcech,ale i o všemožných hloupostech. Potom co vylezu ze sprchy,beru si svůj župan a mířím do svého pokoje.
Stojí tam Stiles a zírá na mě.
,,Lydie,pomoc mi." Řekne přičemž spadne na kolena a já vidím,že má velké zranění na břiše a hodně krvácí.
Jdu směrem k němu,následně prohodím větu ,,Tohle máš za to,že jsi přišel bez ohlášení a vyrušil jsi mne." Shodím ho na záda a začnu ho dusit. Když je dokonáno,sednu si na postel a s pohledem na mrtvolu Stilese začnu křičet.

S křikem jsem se zároveň probrala. To byla zase ona,zase mi musela píchnout do krku to svinstvo. Začala jsem si rukou hledat na krku stopy po vbodnutí injekce. Našla jsem.      Potom jsem se plácla rukou do čela a cítila jsem se zase tak špatně za to co jsem provedla Stilesovi,ikdyž doopravdy neprovedla.
,,Uklidni se. To nebyla skutečnost. Přesně to ona chce,aby ses cítila provinile." Říkala jsem si sama sobě a začala jsem zhluboka dýchat.
Když jsem už byla poměrně v klidu,začala jsem se rozhlížet kolem sebe. Vím že jsem byla v bance,slyšela jsem jí,jak to říká svému spolupachateli,nebo kdo to vůbec je,ještě než jsme se přemístili z chaty. Nicméně,poznávám přesně i tenhle trezor,kam mě zavřela. Modlím se,aby Stiles našel můj vzkaz,protože sama se odtud dostat? To nemám šanci.
,,Ehmm." Zabručela žena s černýma očima,mě moc dobře známá,když otevřela trezor a vešla dovnitř. Samozřejmě to byla Taiwu.
,,Takže Lydie,povídej,co jsi viděla?" Řekla a sedla si naproti mě. Už bych jí byla bývala zabila,kdybych nebyla svázaná řetězi.
,,Mluv Lydie! Nezapomeň na to sérum,které tě zabije pokud neuděláš co chci!" Okřikla mě a slabě do mě kopla.
,,Zabila jsem Stilese." Řekla jsem klidně,aby si myslela že mě těmito sny nedokáže připravit o moji kontrolu. 
,,To je ten kluk co je do tebe zamilovaný? Jaké to bylo,zabít ho a jak jsi to vůbec provedla?" Usmála se.
,,Ano,asi miluje.. Uškrtila jsem ho a trpěla jsem tím,ale když to nebylo skutečné,z míry mě to nevyvedlo." Ta poslední věta nebyla pravdivá. Zalhala jsem a doplatila jsem na to. Začala mě pálit kůže po celém těle,jako by mě někdo zapálil a bolestí jsem musela křičet.
,,Lydie,Lydie.." Zavrtěla Taiwu hlavou ,,Víš co jsem ti říkala? Naštěstí,tvoje tvrzení bylo z části pravdivé,takže smrt můžeš vyloučit. Ta bolest bude sice dlouhodobá,ale už jsme skoro u konce. A věř mi,po tom všem se budeš mít moc fajn,protože budeš moct ukázat tvé pravé já." Zasmála se a odešla. Směje se mojí bolesti,ale tváří se jako by chtěla pro mě něco prospěšného. Démonovi se ale věřit nedá. Stále to tak bolelo,že jsem chvilku po jejím odchodu bolestí omdlela.

Stiles:
Už jsem byli se Scottem u vchodu do banky a přemýšleli,jak tam Lyds najdeme.
,,A víš co?" začal Scott ,,Co je mi k sakru do nějaké Lydie? Pomohla ona někdy mě? Ne! Tak co tady teď dělám já?!" Scottovi úplně přeskočilo.
,,Že ti nikdy nepomohla? Scotte,ona ti pořád pomáhá." Řekl jsem a doufal,že se Scott zase uklidní.
,,Jo,narozdíl třeba od tebe,co? Ty si jako říkáš můj nejlepší přítel? Nikdy si pro mě nic neudělal! Nepomáhal jsi mi vypořádat se s tím,že jsem vlkodlak! Nepomohl jsi mi nikdy s ničím a troufáš si oslovovat mě bratrem?!" Strčil do mě tak silně že jsem se posunul o tři metry dozadu a zastavila mě až zeď.
,,Pomohl jsem ti se vším s čím jsem mohl. Scotte já-" už mi došlo co se děje..  Démon zmatku působí zmatek.
,,Scotte,Taiwu musí vědět že jsme tady. To kvůli ní tohle děláš. Tohle nejsi ty,kámo." Špitl jsem a dal mu facku aby se probral.
,,Stilesi! Promiň mi,to co jsem řekl,to všechno jsem nemyslel vážně." Jako by se vážně zrovna vzbudil.
,,Ták.. Hlavně že už jsme OK. Nesmíme se nechat takhle lehko zmanipulovat,já mám přece silnou vůli a ty máš tesáky. Ona na nás nemá. "
,,Máš pravdu." Scott na mě kývl a tím mi dal znamení.
,,Na tři." Zařval jsem a on začal odpočítávat ,,Jedna,dva...tři!" Společně jsme vyrazili vchodové dveře a vtrhli dovnitř.