Falešní

19.kapitola

"Jediný, co vím, je, že byli nejlepší kámoši. Znali se od dětství, prý byli nerozlučná dvojka. Něco jako bratři. Ale pak se něco stalo, Patrick nic neřekl a ani Mike. Nikdo z nich o tom nechce mluvit. Takže nikdo nevíme, o co jde. Ale někdy v tu dobu zemřela Patrickovi mamka. A vlastně asi od ty doby šikanuje Mika." vysvětluje.

"Aha. To jsem netušila. Díky. Jenom, kolik je hodin?"

"Osm večer. Tak já jdu."

"Jojo. Ahoj." loučím se, ale myšlenky mám jinde.

"Ahoj." zavírá za sebou dveře.

Vezmu si deku a zabalím se do ní. Takže musím zpracovat to, co mi teď Zayn řekl. Byli kámoši, pak se něco stalo. A v tu dobu zemřela Patrickovi mamka. Ne, to ne. Mike nemohl Patrickovi zabít mamku. To není možný. Ale co když si to Patrick myslí? Nebo já nevim. Sakra. Asi se budu muset zeptat jeho samotného. Nikdo jiný to přece neví. Plus Mike samozřejmě. Ale ten tu není. No nic. Mám hlad.

Zvednu se a jdu se podívat, co mi přinesli. Hmm, těstoviny s rajskou omáčkou. Mňam. A taky čokoláda. Mňam. A k pití voda ve flašce. Aspoň mi to vydrží. Ještě by to chtělo čaj. Ale nebudu je zas tak trápit, až zítra.

Papír i tužka tu jsou. I knížka? Jak tak rychle? Co? Počkat! To nedává smysl. Musím bejt někde v baráku, asi ve sklepě. Protože tu knížku musel mít někdo tady.

Vezmu jí do ruky. Otevřu. Vzkaz? Stojí  tam:

"Moje oblíbená. Ne, že ji poničíš, holčičko."

Aha. Takže Patrickova. Co když Patrick bydlí někde na okraji města a jsem u jeho ve sklepě nebo tak něco? Proč by tady jinak měl jeho knížku, která je jeho oblíbená? A když je oblíbená... Musel jí už několikrát číst a teď jí číst nemůže, protože by mi ji jinak nepůjčil. Takže musím bejt u něj doma. Ale třeba jsem si tak jistá, že jsem něco přehlédla. Ne, to nemůže bejt možný. Nic jsem nepřehlédla! Musím tomu věřit.

Potřebuju někoho, kdo mi pomůže. Svůj plán mám. Ale potřebuju někoho venku. To okýnko. Je sice vysoko, ale mám papír a tužku a když bych napsala dopis, tak by ho možná někdo našel a poslal. Můžu to zkusit.

Beru tužku do ruky. Udělám to tak, že ten, kdo to najde si to musí přečíst a pak tam dám Mikovu adresu a ať ho kontaktuje. Myslím, že plán s tim, že by ho někdo našel a poslal, to by asi nevyšlo. Začnu: 'Ahoj. Nevím, kdo jsi, ale zřejmě si otevřel můj dopis. Nevím, jestli můj plán s dopisem vyjde, ale budu doufat. Teď prosím udělej to, co sem napíšu. Je to moc důležitý! Napíšu ti sem adresu na jednoho kluka, prosím kontaktuj ho. Napiš mu adresu, kde si tento dopis našel/našla. Prosím udělej to pro mě. Třeba mě neznáš, ale je to doopravdy moc důležitý. Přilož k mu k té adrese i tento dopis, co jsi našel/našla. Prosím, moc ti děkuji! A ještě. Kdybys byl/a tě lásky a dobroty, napiš mu i svojí adresu, kdyby chtěl odpovědět, tak ať pošle dopis tobě a ty bys ho mohl/a dát na to místo, kdes našel/našla tento dopis. Moc děkuju!!! A nekontaktuj policii, moc tě prosím...' Pak jsem ještě napsala Mikovu adresu a papír přeložila. Na jednu stranu jsem napsala: "Důležité! Otevři, prosím!"

Teď už jen vylézt k oknu a čekat, co se bude dít dál... Snad ten dopis někdo najde. Můžu jen doufat!

Dopis je venku. A co teď? Tak zkusím tu knížku, třeba bude dobrá. Je od Stephena Kinga. Tak to musí být dobrá. Četla jsem od něj pár knih, ale tuhle ne. Jmenuje se Lunapark. Tak uvidíme. Nejradši sice čtu se sluchátky, ale když nejsou, tak nejsou.

**

Tyjo, četla jsem dost dlouho. Nemohla jsem odtrhnout oči, jak to bylo skvělý. Teď mám takový smíšený pocity. Jsem v půlce knížky a mám pocit, jako kdybych to prožívala taky a znala to ze svého života. Už jsem unavená, ale nějak nemůžu přestat. Jak to skončí? Potřebuju to vědět. Ani neumím popsat, jak se momentálně cítím. Ani nevím, jak chci, aby to skončilo, ale vím, že mě to zasáhlo. Vždycky, když jsem něco četla, tak jsem se do toho takhle neponořila. Ale teď už je určitě hodně hodin. Měla bych jít spát. Lehnu si, přikryju a usínám...

**

Jsem ve škole. Jdu do tajné místnosti. Za chvíli přijde Mike. Povídáme si. Já brečím a on mě utěšuje. Vyprávěla jsem mu o mamince. O tom, co se stalo. On mi zase řekl, co se mu stalo na jeho bývalé škole. A taky řekl, že mi pomůže. Pak jsem se najednou objevila na chodbě. Viděla jsem Ellie jak ke mně jde. Zase mlela ty svoje kecy. Ale já, já jsem se jí postavila. Pak za mnou přišla Francis a začali jsme se spolu bavit. Je fajn. Pak jsem se přesunula k Mikovy domu. Šla jsem za jeho mamkou, abych jí přemluvila, aby se nestěhovali. Pak jsme uslyšeli ránu. Vyběhli jsme ven a tam jsme viděli Mika s pistolí.

**

Rychle jsem se probudila. Schoulila jsem se do klubíčka a začala brečet. Už si na všechno vzpomínám. Zase jsem si vzpomněla na mamku. Pak na Mika. Na taťku. Slzy se draly ven víc a víc. Nemohla jsem je zastavit. Držela jsem si nohy u těla a brečela a brečela. Nemohla jsem si pomoct. Už potřebovaly ven. Bylo asi brzo ráno, odhaduju kolem 2.hodiny. Měla bych zase usnout. Ale nejde to. Musím pořád přemýšlet. O tom, co jsem se dozvěděla ze snu. Už si všechno pamatuju. Je to super, ale...ale, stalo se toho nějak moc na mě. A k tomu jsem se to dozvěděla v jeden moment. Nevím, o čem přemýšlet dřív. Sakra. Musím usnout jinak se zblázním. Lehnu si na bok, pak se ještě několikrát přetočím a nakonec usnu.

***

Otevřu oči. Pomalu se zvednu do sedu a uvidím Patricka. Hodím na něj nechápavý výraz. Jak dlouho tu sakra je?

"Dobré ráno, holčičko." usměje se.

"Co tady děláš?" zeptám se.

"To mě ani nepozdravíš?" zase se usměje.

"Ne, ty si to nezasloužíš. Myslíš, že budu zdravit někoho, kdo mě unesl? Tak to se mýlíš. A ještě si mi neodpověděl na otázku, ptala jsem se první." usměju se falešně.

"Koukal jsem jak spíš a přinesl jsem ti jídlo. Jak se ti spalo, holčičko?"

Nevěděla jsem, co říct. Vzpomněla jsem si na ten sen. "Díky za to jídlo." usmála jsem se, i když bych se nejradši rozbrečela.

"A jak se ti spalo? Neopověděla jsi mi." Tak teď už jsem hlavu položila do dlaní a začala brečet. "Co se ti stalo? Řekl jsem snad něco špatně? Holčičko?" ptá se s ustaraným hlasem. Ale já mu nemůžu odpovědět. Nenalézám vhodná slova a hlavně, proč bych to říkala jemu.

"Tak řekneš mi už, co se ti sakra stalo?" zvýšil hlas.

-----------------------------------

Je tu další dííl... Snad se vám líbí... Chtěla bych vydávat častěji, ale nějak se mi zatím nedaří to zrealizovat... A taky přemýšlím o novém příběhu, ale ještě nevím co přesně...