Tajemství krystalů 2 - Krystal Vzduchu [DOKONČENO]

5.kapitola

Uvnitř stanu byl velký dřevěný stůl a několik židlí. V levém rohu naproti vstupu do stanu byla malá dřevěná skříňka.
Velitel nám pokynul, abychom si odložili své batohy a posadili se. Chvíli bylo ticho.

„Jsem rád, že k nám zavítali bojovníci ze sousedctví. Co vás k nám přivádí?“ začal Clark a koukl se po nás všech a čekal, kdo začne mluvit.
„Jsme rádi, že jste nás přijal,“ začala jsem. Clark se na mě podíval výrazem překvapení. Nejspíš si myslel, že začne mluvit někdo z kluků. „Jsme na důležité výpravě. Narazili jsme na váš tábor a chtěli jsme poprosit o několik zásob a nějaké zbraně, pokud nám je můžete dát,“ pokračovala jsem. Clark si mě měřil pohledem. Po chvíli odpověděl.
„Ale jistě, zásob máme víc než dost, takže to problém nebude. Ale se zbraněmi to bude těžší,“ řekl a postavil se. „Na jaké výpravě to vlastně jste?“ zeptal se a začal se popocházet po stanu. Nevěděla jsem jestli mám říct pravdu. 'Nic neříkej!' říkal mi hlas v hlavě.
„Můj otec, velitel Taylor Shannon nás poslal pro několik vzácných bylin, které na severu nejsou. Musíme až na východ a váš tábor byl po cestě,“ zalhala jsem. Kluci se na mě podívali s výrazem, proč jsem zalhala. Nenápadně jsem na ně mrkla. Pochopili, že mají držet jazyk za zuby.

Clark se zastavil a vypadalo to jakoby přemýšlel.
„Jistě, na východě je hned několik vzácných bylin,“ řekl zvláštním tónem v hlase a posadil se na své místo. Opřel se o opěradlo a jednu ruku položil na stůl.
„Jaké zbraně potřebujete?“ zeptal se zvědavě.
„Myslím, že nám postačí meč a luk s několika šípy,“ řekla jsem bleskově.
„Dobře. Zásoby jídla vám přineseme,“ kývl na jednoho ze strážných, kterého jsem si všimla až teď, že je s námi ve stanu. Muž přikývl a odešel pryč. „Budu rád, když tu zůstanete na noc,“ řekl. „Myslím, že všichni přivítáte teplou sprchu, čisté oblečení a teplou postel,“ usmál se.
„Děkujeme, rádi se zdržíme na noc,“ řekla jsem, kluci přikývli.
„Tak pojďte za mnou, ukážu vám, kde budete spát,“ řekl a vstal. Napodobili jsme ho, vzali si své věco a šli za ním.

Šli jsme přes celý jejich tábor, zavedl nás k malé chatrči. Vešli jsme dovnitř.
,,Tak tady to je. Není to sice nic moc extra, ale myslím, že na tu jednu noc vám to postačí a teplá voda je támhle ta malá chatrč,“ řekl a ukázal skrz okno na malou dřevěnou budku. „Chovejte se jako doma a odpočiňte si. Pošlu pro vás jednoho ze strážného, aby jste přišli za mnou.“ To bylo poslední, co jsme od něj prozatím slyšeli. Uvnitř bylo docela útulno, čtyři postele vedle sebe, skříň nejspíš na oblečení a malý dřevěný stůl se čtyřmi židlemi. Přešla jsem k jedno posteli a sedla si na ní.
„Nezdá se vám Clark, no já nevím takovej divnej?“ řekl Mitch a napodobil mě.
„Jo, jakoby nám nevěřil,“ řekl Donny a rozvalil se na jedné z postelí. Blaez přešel k oknu.
„A očividně to tak je,“ řekl a kývl ven. Vstala jsem a podívala se. Kolem chatrče stálo alespoň pět bojovníků. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Za nedlouho někdo zaklepal na dveře. Vešla nějaká žena. Měla dlouhé medové vlasy po lopatky, zelené pronikavé oči a plné rty. Na sobě měla kalhoty a tmavě zelené triko. Všimla jsem si, že za opaskem má nůž. Nejspíš je to také bojovnice. Nesla nám čisté oblečení.
„Velitel vám posíla čisté oblečení a něco na usušení,“ řekla a položila několik hromádek na stůl. Při odchodu se ještě ohlédla a změřila si mě pohledem.

'Mám na sobě snad něco divného?' pomyslela jsem si. A pak mě to trklo. Na ramenou mi spal Mulík, kterého jsem opatrně položila na postel. Vzala jsem si jednu hromádku, která byla nejspíše určená pro mě a zamířila jsem do chatrče, kde byla teplá voda. Sundala jsem ze sebe špinavé a promoklé oblečení a stoupla si pod sprchu. Bylo tu nejméně šest takových sprch plus nějaké umyvadla. Užívala jsem si tu teplou vodu. Když jsem byla vysprchovaná oblékla jsem si oblečení, které nám dal Clark. Černé kalhoty, tmavě zelené tričko a vysoké kožené boty. Vyšla jsem a zamířila za kluky.
Když jsem vešla do chatrče už stáli v pozoru za sebou, připraveni vrhnout se pod teplou vodu. Jakmile mě uviděli vystřelili jako šípy z luku, to mě rozesmálo.
Sedla jsem si na postel vedle Mulíka a z batohu vytáhla mapu. Po chvíli jsem v chatrči ucítila něčí přítomnost.

***
Zdravíčko :)
Je tu další kapitola, no snad se vám líbila :) budu rada za jakýkoliv názor či kritiku :)
Vy co to čtěte pravidelně, vám se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale momentálně jsem pracovně vytížená :/