Tajemství krystalů 2 - Krystal Vzduchu [DOKONČENO]

12.kapitola

Ze snu mě probudil rachot. Když jsem otevřela oči viděla jsem kluky, jak si dělají něco k jídlu a dělají u toho příšerný rámus. Zvedla jsem se a šla si k nim sednout.

„Musíme sebou hnout,“ řekla jsem, když jsem dojedla. Během několika vteřin jsme měli sbalené všechny věci a dali se zase na cestu k Jezeru vzpomínek. Slunce na nás pálilo a nebe bylo modré.

Šli jsme po pískové cestičce a stoupali do výšky. Museli jsme vyjít menší kopec, abychom se dostali k jezeru. Všimla jsem si, že kolem nás začínají poletovat malé kapky, ale jakoby v sobě měli život.

Když jsme stáli na vrcholu kopce, pod námi bylo jedno velké jezero. Průzračné jezero. Kolem něho byla zelenomodře zbarvená tráva a několik malých stomků.
„Tohle musí být to jezero,“ vydechla jsem.
„Jo a kde je ten krystal?“ zeptal se Mitch.
„Ten musíme najít.“ Dál jsem na nic nečekala a pomalu začala scházet dolů. Byla tu úzká pěšinka, která se klikatila po celém kopci. Scházeli jsme dolů a cestou nás doprovázely ty malé kapky. Nadechla jsem se a ucítila úžasnou vůni. Všichni jsme stáli dole v té zelenomodré trávě. Najednou jsem na nose ucítila kapku vody.

*O 15 let dřívě*

Ležela jsem ve své posteli a zrovna se probudila. Byl další krásný sluneční den a já se těšila až si zase budu hrát s kamarády. Odhrnula jsem slabou tmavě zelenou deku a rychle jsem vyskočila z postele, oblékla si hnědé krátké kalhoty, bílé tričko a na nohy jsem si obula hnědé boty. Odběhla do malé místnůstky, kde máma připravovala snídani.

„Ahoj mamí,“ řekla jsem dětským hláskem.
„Dobré ráno, zlatíčko“ usmála se a dál mi připravovala chlém s máslem. Položila mi ho na stůl a já ho okamžitě snědla. „Ten chléb ti neuteče Lauren. Jez pomalu,“ napomenula mě přísně.
„Pospíchám mamí,“ řekla jsem a dala si do pusy poslední kousek chleba.
„Kam tak pospícháš?“ zeptala se zvědavě. Polkla jsem sousto.
„S Mitchem a Donny si jdeme hrát na ritíře. Táta nám včera ze dřeva udělal meče a vypadají jako opravdický mami. Táta je moc šikovnej,“ řekla jsem a dala mámě pusu.
„Dobře, ale na oběd ať jsi tu ano“ řekla, ale já jsem jí ani neodpověděla. Rychle jsem utíkala na naše tajné místo.

Tohle místo mi jednou ukázal táta, ale řekl, že na něj zapomene a že ho mám ukázat jen pravým přátelům. Mitch a Donny jsou ti pravý přátelé a tak jsme si z toho udělali naše tajné místo.
Utíkala jsem, co mi nohy stačili k malé skále, kde byl malý otvor, kam jsme se všichni tři vešli a kam se vešli i naše zbraně ze dřeva. Oba kluci už na mě čekali.

Jeden měl na sobě zelené krátké kalhoty a bílou košili. Krátké hnědé vlasy mu trčeli na všechny strany a hnědé zářivě oči šli vidět i v té největší tmě, to byl Donny. A druhý kluk měl zelené tričko a černé krátké kalhoty, hnědé delší vlasy mu padaly do zelený očí to byl Mitch.

„Ahoj“ pozdravila jsem je a udýchaná jsem si sedla na zem.
„Ahoj,“ pozdravili mě jedním hlasem. Chvíli jsme jen tak seděli a domlouvali se na co si dneska budeme hrát. Jako vždycky vyhráli rytíři. Donny byl král a já s Mitchem jsme bojovali o místo po boku krále.
„Vzdej se!“ křikl na mě Mitch.
„Ani ve snu ty bábovko jedna,“ křikla jsem na něj zpět a dřevěným mečem jsem odrazila jeho ránu.
„Já nejsem žádná bábovka,“ rozčiloval se Mitch. Takhle jsme si hráli hodně dlouho. Nakonec jsem vyhrála já a stoupla si vedle krále. Pak se naše role vyměnili a pro tentokrát jsem královnou byla já. Kluci mezi sebou bojovali, jak nejlíp ji tom šlo. No Mitch nakonec vyhrál. A nakonec jsem bojovala já s Donnym. Věděla jsem, že je slabší než já, ale byla jsem tak hodná, že jsem ho nechala vyhrát.
„Jsem vítěz a ty poražený,“ křikl a ukázal na mě dřevěným mečem. Slunce bylo těsně nad námi a všichni tři jsme si šli schovat naše zbraně na naše tajné místo. Ještě před odchodem jsme si slíbili, že zůstaneme nejlepší přátelé navždy jako každý jiný den. Potom jsme se odebrali do našeho tábora a každý jsme šli domů. Všem nám hrozně kručelo v žaludku, tak jsme se těšili, co nám naše mámy navařily.

***
Zdravíčko 😊
Je tu nová kapitola doufám, že se vám líbila malá cesta do minulosti 😊
Za názory budu moc ráda 😘